Mistři, mistři - rozléhá se skandovaný pokřik ze sektoru sparťanských fanoušků. Běží 84. minuta zápasu Blšany - Sparta (1:4) a na světelném ukazateli se objevuje průběžný výsledek z pražského Edenu: Slavia - Teplice 0:1. Zatímco v ochozech to při téhle nečekané zvěsti zabouřilo, sparťanský trenér Ivan Hašek nehnul na lavičce ani brvou. "Někdo na mě to skóre křiknul, ale šlo to mimo mě," řekl kouč po utkání. "K titulu je pořád ještě dlouhá cesta." Jistě nejen kapitán mužstva Jiří Novotný by si chtěl tuhle cestu zkrátit. "Nejlíp tak do sobotního derby," připomíná domácí zápas se Slavií. Zatímco Hašek se navenek staví chladně, šetří úsměvy a úzkostlivě si hlídá, aby náhodou nepodlehl radostným emocím, hukot sparťanských hráčů po zápase málem zbořil kabinu. Jejich vítězný chorál se nesl celým blšanským areálem. I když nejspíš nejásali jen nad svou výhrou, nikdo nechtěl vyslovit nahlas, že Teplice jim ligový finiš hodně usnadnily. Je po derby, ozývaly se snad ze všech stran tytéž hlasy. Fakt, že do domácího zápasu se Slavií půjde Sparta v sobotu se čtyřbodovým náskokem, náboj nejslavnějšího českého derby podle mnohých hodně oslabil. "Proč by mělo být po derby, to je nesmysl," brání se sparťanský útočník Vratislav Lokvenc. "Máme přece ideální šanci rozhodnout o titulu už v tomhle zápase. A pište si, že o něm rozhodneme." O jiné možnosti než Slavii porazit a dvě kola před koncem oslavit sedmadvacátý mistrovský titul v historii, sparťané neuvažují. Přestože nyní za každou cenu vyhrát nemusí. Sparta může derby dokonce prohrát a pořád bude mít k prvnímu místu o bod blíž než její odvěký rival. Výtečnou náladu všech sparťanů poněkud kalil jen pohled na masážní stůl. Na něm klubový klenot posledních týdnů Tomáš Rosický, jeho kotník v péči doktora Jiřího Váchala a maséra Eduarda Poustky. "Prý by to ale do derby mělo být v pořádku," říká Rosický znaveně, když mezi posledními kulhá k přistavenému autobusu.
2. května 2000
