Před víkendovým závodem světového poháru se tam týden připravovali judisté hradeckého PSK Pavel Petřikov a Hana Kodešová. "Když jsme tam přijeli, byl to docela šok. Dostali jsme barák o třech místnostech a kuchyní bez ničeho, jen stůl a židle, záchod, bez sprchy a teplé vody," popisuje trenér Pavel Petřikov starší.
Česká trojice se do olympijského centra vydala poté, co tam následovala mongolskou reprezentaci. "Po příletu do Ulánbátaru jsme sice chvíli trénovali s tamní juniorskou reprezentací, ale pak jsme se vydali za seniorskou," vysvětluje trenér. Přes 400 kilometrů dlouhá cesta vlakem přinesla nečekané zážitky.
"Najednou jsme se ocitli snad v jiném století. Vagóny vytápěné kotlem, jídelní vůz spíše připomínal nálevnu, kde kvůli kouři z kotle a u cigaret cestujících nebylo ani vidět, popíjela se vodka," poznamenal Petřikov starší. "Srdeční a vstřícní Mongolové nám neustále nabízeli, raději jsme se dali na ústup."
V olympijském centru se oba judisté mohli plně věnovat kvalitnímu tréninku. "Nic jiného nám ani nezbývalo. Nejbližší obchod byl dvacet kilometrů, telefonní signál jsme museli nahánět po okolních kopcích, na internet jsme mohli zapomenout, jedinou zábavou tak bylo judo, a to dost výživně. Tréninky dvakrát denně a samé praní," uvedl Petřikov starší.
Právě to dávalo zapomenout na určitou dávku nepohodlí. "Na druhé straně musím říct, že tamní personál byl velice vstřícný a otevřený stejně jako jsou Mongolové vřelí a srdeční lidé," popisuje své zkušenosti trenér.
Po týdenním soustředění se Petřikovové a Kodešová přesunuli zpět do hlavního města Mongolska. "V sobotu to tady vypukne," hlásil trenér před startem závodu světového poháru.
