Je mu 23 let. Jak sám říká, naštěstí brzy zjistil, že je lepší trenér než hráč. A byť v Česku zatím vede „jen“ starší žáky a juniory pražské Sparty a u mužů vypomáhá jako asistent, tak přesto je Michael Blažík teď na florbalovém mistrovství světa jako hlavní trenér.
U korejské reprezentace, kterou se pokouší zachránit od posledního místa
„O prázdninách jsem chtěl vyrazit do ciziny, ale nechtěl jsem pracovat někde na farmě. A tak když se Korea kvalifikovala na šampionát, řekl jsem si, že by mohli být nadšení, že bych jim pomohl.“ Jeho e-mail je zaujal a pozvali Blažíka, jinak studenta práv, na dva měsíce do Koreje. „Jel jsem tam s tím, že budu nějaký asistent přes taktiku a nakonec se z toho vyklubalo, že jsem hlavní trenér,“ směje se.
Přes léto tým pod jeho vedením trénoval dvakrát týdně, když se vrátil do Prahy, Korejci mu posílali záznamy tréninků a přes Skype konzultovali výstupy. „Takže nic ideálního,“ říká.
Navíc řada Korejců kvůli práci či studiu nakonec na šampionát neodjela a on jako kouč musel improvizovat. A není to jediná zvláštnost, se kterou se teď ve Švédsku potýká. „Korejská společnost je založená na velkém respektu i úctě ke stáří, což náš tým sráží. Nemůžu si třeba dovolit stáhnout staršího hráče na úkor mladšího, protože by utrpěl jeho status. Nemám moc velkou ruku, všechna rozhodnutí musím konzultovat s vedoucím výpravy.“
I tak jeden cíl splnil: Korejci v Göteborgu už vyhráli jeden zápas, když porazili rivaly z Japonska.
Není však jediným, kdo vyrazil přes půl zeměkoule, aby pomáhal k rozvoji florbalu. Třeba v australském týmu jsou tak daleko, že čeština se dostala do sazebníků pokut.
„Už teď vím, že to na konci turnaje bude hodně drahé,“ říká obránce Petr Pražan. Vedle trenéra Dorňáka, manažera Veselého a brankáře Plocka jeden z kvarteta českých Australanů v Göteborgu. Jejich cesta do Austrálie však byla odlišná. Třeba Dorňák uspěl díky propracované prezentaci, která přesvědčila šéfy tamního svazu, že on je tím pravým trenérem.
To Pražan zažil poněkud trnitější story. Uvěřil, že by se trénováním florbalu mohl v Austrálii živit. „Byla to jen habaďúra. Ale řekl jsem si, že český Honza z boje neutíká, a postavil jsem se tomu čelem.“ Dělal práce, které by jiným možná nevoněly, nakonec získal australský pas a teď je kapitánem týmu! „Hymnu jsem se naučil, byl jsem z ní i přezkoušený.“
Po středě je jasné, že tým neskončí poslední. I díky Pražanovu gólu porazil Japonsko a dnes ho čeká zápas o 13. místo.
