Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Prohra s Francií mladíky nemrzela, ta s charakterním Lotyšskem ano

Trenér českých basketbalových juniorů Petr Czudek (vpravo) sleduje střelu Adama Pecháčka v utkání s Polskem. | foto: FIBA Europe

21 2015
Čeští basketbalisté do 20 let letos dosáhli na evropském šampionátu v italském Lignanu Sabbiadoru historického maxima, když obsadili šesté místo. Jen výhra v posledním zápase jim tak chyběla k tomu, aby vyrovnali dosud nejlepší československý výkon. Jaké bylo poslední vystoupení hráčů ročníku 1995 na mládežnické evropské scéně? Z českého pohledu úspěšné.

“Rozhodně je to velký úspěch. Sám jsem si před turnajem myslel na čtvrtfinále. Jako základ jsem si tak vytyčil postup ze skupiny. Když jsem pak ale viděl tu možnost, že v osmifinálové skupině jdeme na Litevce, které jsme dvakrát porazili v přípravě, už to čtvrtfinále bylo i reálným cílem,“ vzpomíná trenér Petr Czudek na očekávání před a během turnaje.

Právě vydařená příprava a výhry nad basketbalově silnými jmény v očích zapálených fanoušků pasovaly české basketbalisty do role černého koně.

„Jenže na ,Evropě´ jsme najednou zjistili, že týmy, které jsme v přípravě porazili, jako byly Slovinsko, Chorvatsko nebo domácí Itálie, nebudou patřit mezi ty nejlepší,“ popisuje procitnutí kouč.

Fotogalerie

Navíc postup ze skupiny měl letos cenu zlata. Kvůli reorganizaci soutěže sestupovalo z divize A hned sedm týmů. Družstva, která postoupila do osmifinálové skupiny, už mohla záchranářské starosti pustit z hlavy. „My jsme rádi, že jsme se vyhnuli záchranné fázi, do které spadly takové velmoci jako Řecko, Chorvatsko, Rusko nebo Slovinsko a z těch silných se jako jediní nakonec zachránili Slovinci,“ oddechl si trenér.

“Už za postup ze základní skupiny jsme byli šťastní, i kvůli budoucímu týmu. Taky jsme ale nechtěli usnout na vavřínech a chtěli jít ještě dál,“ doplnil trenéra druhý nejlepší střelec českého týmu Adam Pecháček.

Ten se přitom k týmu připojil až těsně před šampionátem, protože figuruje v kádru italského vicemistra Reggio Emilia. „Každý kolektiv je specifický. Snažil jsem se přesto o co nejrychlejší začlenění a docela to vyšlo, i když občas jsem byl v útočných systémech trochu mimo. Výhodou bylo, že trenéři mi dopředu poslali videa s akcemi, abych si to nakoukal a na turnaji samotném mi dost pomáhali i kluci na hřišti,“ zvládl začlenění do šestého týmu Evropy bez větších problémů.

“Možná jsem od sebe čekal víc, a jelikož jsem v Reggiu v sezoně tolik nehrál, chtěl jsem do toho na ME dát o to víc a být tahounem. Celkově to ale nebylo zase tak hrozné, řekl bych takový lepší průměr,“ hodnotil nakonec Pecháček.

Stejně jako trenér litoval snad jen ztraceného zápasu o páté místo s Lotyšskem: „I když nám nevyšel poslední zápas s Lotyšskem, je to obrovský úspěch, už jen podle toho, co se teď o tom říká, i podle srovnání s historií. Něco podobného tu dlouho nebylo a možná ani dlouho nebude.“

Stejný pocit s podkošovým hráčem sdílí i trenér Czudek: „Poslední zápas jsme to nezvládli, protože soupeř byl velice hratelný. Lotyši s námi hráli necelý den po prodlužovaném utkání s Litvou a v první půlce tahali nohy za sebou. My to ale nevyužili a špatnou třetí čtvrtinou jim dali šanci, kterou si už nenechali vzít. Oni ale měli snad nejcharakternější tým na turnaji, protože čtyřikrát dokázali v druhé půlce otočit zápas z minus 13 až 20 bodů a nepoložili se ani s námi.“ 

Přitom o den dříve se Češi dokázali oklepat z direktu od Francouzů ve čtvrtfinále turnaje. Do něj šli jako třetí tým skupiny proti druhému, tedy s nadějí na postup do medailových bojů.

„Ta šance tam byla opravdu jen zdánlivá. Francie byla na o dost vyšší úrovni - basketbalově, mentalitou i zkušenostmi. My bychom nad ní možná i mohli vyhrát, ale hrát spolu více zápasů, mockrát bychom neuspěli. Aspoň ale víme, co ještě můžeme zlepšovat,“ přiznal Pecháček.

Trenérskému týmu se podařilo vypořádat se se všemi nástrahami. Například v tropických vedrech a při deseti zápasech ve 13 dnech točili na palubovce v podstatě tři pivoty. „Rotovali jsme sice pod košem i křídlo Svobodu, když jsme potřebovali zrychlit a zmenšit sestavu, ale odtáhli to hlavně Peterka, Pecháček a Škranc,“ vážil si trenér práce odvedené pod košem.

Čeští mládežničtí reprezentanti na ME do 20 let v Itálii

Čeští mládežničtí reprezentanti na ME do 20 let v Itálii

Přitom Škranc či Svoboda patřili mezi hráče ročníku narození 1996, kteří na svůj vrchol v mládežnických kategoriích teprve čekají. Do sestavy se z o rok mladších hráčů prosadili ještě Rostislav Dragoun, Viktor Půlpán či Filip Kroutil.

Tým svému úspěchu vděčí nejen léty prověřené sehranosti, kdy osa týmu spolu absolvoval dvě mistrovství světa a získala stříbro na ME do 16 let v roce 2011, ale také pohodě, která uvnitř družstva zavládla.

„Nebyla to ale ta knedlíková pohoda. Kluci šli hlavně za tím, že chtějí udělat úspěch. Třeba Adam Pecháček s námi nebyl ani den v přípravě a byl risk ho vzít, ale z osobních kontaktů s ním jsme cítili jeho touhu hrát za národní tým. Nakonec bylo plusem, že přišel takový borec, který nám chtěl pomoct,“ vážil si Czudek.

Autor:


Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Pracovník skladu

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze