Tým míří z Opavy, kde jeho příprava vrcholila, do nedalekých Katovic. Tam volejbalistky odehrají základní skupinu.
"Chtěla bych dotáhnou český ženský tým tam, kde byl, vrátit ho mezi evropskou špičku. To je moje přání, můj sen," prohlásila Táňa Krempaská, která je z Opavy.
Je to reálné?
Družstvo na to máme. A dlužíme to našim fanouškům.
Blokařka Kateřina Bucková, než si zranila kotník a vypadla z nominace, říkala, že má medailové ambice.
Názor Katky mě potěšil, ale já si myslím, že když skončíme do šestého místa, tak to pro nás bude úspěch. Evropa je totiž strašně vyrovnaná. Šampionát určitě bude velice zajímavý. Pevně věřím, že se na příští mistrovství Evropy probojujeme už bez kvalifikace.
V základní skupině vás čekají postupně Slovensko, Srbsko a Ázerbájdžán. Kdo je nejnebezpečnější?
Favoritem je Srbsko, bylo na olympiádě, uspělo na minulé Evropě. Pro nás ale bude důležitý první zápas se Slovenkami, ten je potřeba vyhrát.
Co když to nevyjde?
Tak ještě nebude nic ztraceno. Srbsko na minulém šampionátu na úvod prohrálo se Slovenkami a pak skončilo třetí. Jde však o dobrý pocit, o psychickou pohodu a dobrý vstup do turnaje. Z tohoto pohledu to bude důležité utkání. Na výhru myslím i s Ázerbájdžánem.
A co se Srbskem?
To budeme chtít potrápit, proti favoritovi bychom mohly hrát uvolněně. Lehčeji a můžeme jen překvapit.
Vy jste sama byla úspěšná hráčka, reprezentantka. Je pro vás snadnější vést národní tým?
Snažím se hráčkám předat svoje zkušenosti. Znám jejich pocity před zápasem, před nějakou vrcholnou akcí, protože to všechno jsem také absolvovala. Vím, jaké to je u ženských v šatnách, jaké na pokojích. Co probírají, když se třeba nedaří. V tom mám asi výhodu.
Jak to tedy u hráček v šatně vypadá?
Hm. Před zápasem se snažíme vytvořit dobrou náladu a hlavně se soustředit na zápas. A po něm? To záleží na výsledku...
Je to jiné než u chlapů?
To asi ano. Ptám se i svých kolegů, asistentů, jak v různých situacích reagují chlapi. Ti si to prý hned vyříkají a jdou zase hrát. U ženských je to složitější.
Je tedy pro ženu výhodou, když vede ženy, protože jim více rozumí?
Mým vzorem je čínská trenérka Lang Ping, která dotáhla Američanky mezi nejlepší světové celky. Jako hráčku jsme ji zažila v Itálii. Na to, jestli je lepší u ženského týmu žena nebo muž, jsou různé názory, ale rozdíl v tom podle mně není.
Jaký by měl být dobrý ženský trenér?
Měl by být i psycholog. Měl by holkám trochu rozumět. Nejde jen o to, aby s nimi v hale odtrénoval dvě hodiny, měl by mít snahu pochopit je, protože každá je jiná, každá má svoje pocity. Není lehké dát dvanáct holek dohromady a udělat z nich dobrou partu.
Mohla byste trénovat muže?
To určitě ne. Jednak mužský volejbal je o něčem jiném, je silovější. A u mužů bych zřejmě jako žena neměla ani potřebnou autoritu. Ostatně dosud jsem neslyšela, že by žena trénovala nějaký mužský tým.
Je žena při trénování benevolentnější než muž?
To nevím. Záleží na člověku. Snažím se být v určité chvíli i kamarádka, pomoci, vyjít vstříc. V hale ale chci od hráček profesionální přístup. Tam dokážu být přísná, přestože mi hodně lidí vyčítá, že jsem měkká, že nekřičím, ale každý trenér má své metody, jak hráčkám pomoci.
Občas ale zakřičet musíte, ne?
O křiku to není. Vždy se snažím najít nějakou jednodušší cestu než řvát. Řvaní je to nejjednodušší, co může být. Uznávám, že někdy to je třeba, také se mi to stalo, když jsem potřebovala hráčky zvednout v těžkých chvílích. Nejdříve se jim však snažím poradit, domluvit.
