Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Díky za ty lyže. Český biatlonový tým září nejen na trati, ale i v buňkách

Veronika Vítková děkuje za své úspěchy také lyžím. A samozřejmě i svým servismanům. | foto: AP

19 2015
Zdánlivě nekonečný seriál české biatlonové radosti napsal v neděli další dvě kapitoly. A nebyla to tentokrát v závodech s hromadným startem v Ruhpoldingu pohodová filmová romantika, nýbrž thrillery se vším všudy.

Nejprve ženy: Veronika Vítková je po druhé střelbě jedenadvacátá! Pak na trati „polyká“ soupeřky. Poslední stojka je rychlá, přesná. Už je pátá. Předstihne Ukrajinku Semerenkovou i Francouzku Bescondovou, pádí do cíle.

Jenže ty dvě se nedají. Vítková se v cílové rovince ohlédne a vidí: Semerenková je vedle mě. A sakra, pomyslí si. Ale třetí příčku uhájí.

Muži nabídnou ještě větší drama. Michal Šlesingr pálí i napočtvrté za nulu, hned vedle Němce Schemppa, v rámusu, kdy uši zaléhají. Pět biatlonistů se žene v čele, on mezi nimi. Na posledních 50 metrech útočí, cpe se na první příčku.

Schempp udělá do cíle rozštěp, Francouz Maillet vymrští lyži. „A mě zrovna blbě vyšel krok,“ zalituje Šlesingr. Fotofiniš, hlásá tabule. Po chvíli mu prozradí, že je třetí.

Opět kráčejí Češi na stupně vítězů. A s nimi jako by tam vystupovali i muži, kteří jim po celý týden připravovali úžasně rychlé lyže.

„Zlaté“ ruce čtyř servismanů

Denně se v Ruhpoldingu měnilo počasí, ale už po štafetě Gabriela Soukalová chválila: „Náš servis odvedl skvělou práci, měli jsme od něj velkou podporu.“ Po sprintu se dokonce divila: „Ve druhém kole jsem ujela Domračevové snad o 50 metrů, co já to měla za lyže?“

Ačkoliv ve sprintech Češi na pódium kvůli horší střelbě nepronikli, ve statistice běžeckých časů byli i v nich vynikající: 1. Vítková, 7. Soukalová, 14. Landová - a mezi muži 3. Moravec, 9. Soukup, 12. Šlesingr.

„Před cílem jsem měl černo před očima a možná jen díky lyžím jsem se ještě posunul do první desítky,“ svěřoval se Šlesingr.

V neděli šlo o obdobný příběh. „Servisáci se zase předvedli, proti některým soupeřům mi jely lyže parádně,“ popisoval. „Ve sjezdech jsem jezdil víc sbalený než třeba Rakušan Eder. Když jsem pak jel jedno kolo za ním, trošku se té mé rychlosti bál.“

Zatímco Francouzi, Slovinci i další týmy o víkendu lamentovali nad pomalými lyžemi, v české buňce panovala naprostá spokojenost.

Co na tom, že Norové, Rusové či Němci s sebou vozí mazací kamion a v týmu mají 10 i více servismanů. Tady neplatí, že rozhoduje kvantita. „Jde taky o zápal těch lidí,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář.

Fotogalerie

V české buňce šéfuje Němec Danilo Müller, který je podobně jako Vojtěch Prášil u týmu už pět let. K nim v letošní zimě přibyli dva nováčci, ovšem rozkoukávají se rychle.

„Testujeme tak šedesát párů na závod,“ líčí Müller, jenž se osobně stará i o lyže Veroniky Vítkové. V buňce pro ni většinou vybere a připraví dva nebo tři finálové páry. „Kluci je pak na sněhu otestují a dají mi ty nejrychlejší.“

Třem servismanům při testech vypomáhají rovněž trenéři Marek Lejsek a Zdeněk Vítek. V případě Vítkové mají letos zjednodušenou práci. „Celou zimu mi vycházejí nejlíp dvoje lyže, které mám už od olympijské sezony,“ říká biatlonistka.

Teď jen, aby vydržely až do března a do mistrovství světa v Kontiolahti. „Toho se trošku bojím,“ přiznává Vítková. „Ale ty jedny už jsou přebrušované, loni ke konci sezony se na nich obnovovala struktura. Snad ještě dva měsíce přežijí.“

Mimochodem, Müllera by německá reprezentace Čechům určitě moc ráda ukradla. „Ale podepsal u nás na celý další olympijský cyklus,“ pochvaluje si šéftrenér Rybář.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze