Welsch sice žije v golfovém ráji Costa del Sol, ale v sezoně na hraní golfu nemá téměř čas. Když se ovšem v minulém týdnu přestěhovala European Tour profesionálů pár minut od jeho domu na hřiště Parador, kolem kterého denně jezdí na basketbalové tréninky, nenechal si příležitost ujít.
Pro golf.idnes.cz Welsche zpovídal jeho bývalý spoluhráč.
Jak ses do turnaje dostal?
Poměrně často se v naší hale při trénincích v posilovně vídám s Pablem Martínem (pozn. aut.: vítěz Alfred Dunhill Championship z úvodu této sezony). Jsme už v podstatě kamarádi, a tak jsem využil jeho nabídky zahrát si pro-am turnaj. Až do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli to vyjde, ale ve středu jsme naštěstí měli trénink až odpoledne, a tak jsem se mohl v devět hodin a dvacet minut ráno postavit na první odpaliště spolu s Thomasem Levetem.
A jak se ti s pětinásobným vítězem turnajů European Tour hrálo?
No, dal jsem Thomasovi pár tipů, jak prodloužit drajvy. Ne vážně, hrál naprosto fantasticky. Vůbec si nevzpomínám, že by byl na nějaké jamce mimo fairway. A trefil snad šestnáct greenů z osmnácti v regulaci. A navíc je to velký sympaťák!
Levet si pak díky vynikajícímu třetímu kolu 63 ran odvezl slušné 17. místo. Jakou jsi měl formu ty?
Já osobně jsem hrál dobře asi prvních šest jamek. Ale pak se projevilo, že jsem vlastně od října, kdy nám začala sezona, nehrál ani jednu kompletní osmnáctku. A už jsem spíš mohl obdivovat Thomasovu hru. Svoje míčky jsem většinou sbíral dřív, než náš flight dohrál jamku.
A jaká byla ve flightu atmosféra?
Vynikající! S Thomasem jsme si povídali téměř po celou hru. Jakmile zjistil, že hraju basketbal, chtěl mluvit jenom o něm. Dobře se zná se současnými francouzskými hráči v NBA Tonym Parkerem a Borisem Diawem. Neustále se mě ptal: Proč jsou Američané při basketu takoví sobci, a co si myslím o Amarem Stoudemireovi, že prý sice pořád střílí body, ale nikomu nikdy nepřihraje, a že Steve Nash je neuvěřitelnej hráč, a proti jakýmu nejlepšímu hráči jsem hrál... Byl jako lavina, nedal se zastavit.
Na hru řeč nepřišla?
O golfu jsme si nakonec ani moc nepovídali. Jen říkal, že si s ním mladí hráči vůbec nechtějí povídat. Že bude hrát první dvě kola s Richiem Ramsaym a ten je prý hrozně vážný typ.
Takže pro-am byl příjemný zážitek?
No, na večerním basketbalovém tréninku mě hrozně bolely nohy. Ale rozhodně to stálo za to!
