Češi jsou v kurzu. Hlavně ve Francii

Praha - Český volejbal má ve světě dobré jméno, proto je v cizině o volejbalisty a volejbalistky zájem. Nyní jich za hranicemi působí šedesát. Polovina může říci, že získala angažmá v elitním evropském klubu. "Nejcennějším zbožím je přihrávající smečař, na druhé pozici blokaři, pak univerzálové a nakonec nahrávači," řekl manažer reprezentace Ivo Dubš.

Trend odchodů do kvalitních soutěží se v posledních letech spíš přibrzdil. Kvalita však nahrazuje kvantitu, více hráčů se prosazuje v uznávané Itálii, nejčastěji ale míří do Francie.

Rekordních deset volejbalistů má v této sezoně šanci zahrát si Ligu mistrů a předvést se tak i na mezinárodním poli.

Podle bývalého kapitána reprezentace a jejího současného manažera Ivo Dubše je poptávka po Češích slušná. "Volejbalový trh je ale uzavřená komunita," řekl Dubš.

Itálie? Je třeba mít manažera

Na každém pak záleží, jak se zájmem potenciálního zaměstnavatele naloží a jaké si vyjedná podmínky. Ne všichni reprezentanti však mají svého manažera. Bez něj se nedá obejít například v Itálii, jejíž liga je považována za nejlepší na světě.

Český volejbal v ní má momentálně sedm statečných - Martina Lébla, Michala Raka, Jiřího Krále, Jakuba Novotného, Jana Štokra, Petra Pláteníka a Kamila Baránka.

Ve Francii naopak není zastoupení manažera nutné, to je také jeden z důvodů, proč se právě tamní liga stala hlavním působištěm českých volejbalistů. Na soupiskách prvoligových týmů jich je hned jedenáct.

"Za ta léta si vytvořili dobrou pověst, tamní trh je taky relativně otevřenější a navíc smlouvy garantuje federace," uvedl Dubš. Pokud by klub hráči neplatil, závazky převezme svaz, což v jiných zemích není zdaleka pravidlem.

Ligy v Itálii a Francii patří k nejlepším na světě a pro český volejbal je dobrou vizitkou, že v nich má nejpočetnější kolonie. Na vzestupu je ruská soutěž, do níž loni jako první z Čechů pronikl Jiří Popelka, ke špičce patří i Řecko. Domácí extraliga srovnatelná s Německem patří k evropskému průměru.

Odešla silná generace

Odchody do ciziny však nyní spíš stagnují. "Odešla silná generace, další musí dorůst. Za dva tři roky se to začne znovu zvedat," míní Dubš, jenž hrál v Německu, Francii a na Slovensku. 

Zatímco nyní je Itálie neocenitelnou a bezednou studnicí zkušeností pro hráče z celého světa, v počátcích jí pomáhali vybudovat profesionální ligu i čeští odborníci. Po válce vládly volejbalovému světu jen dvě velmoci - SSSR a Československo, takže o trenéry ze země v srdci Evropy byl zájem.

Mezi prvními odešel už ve druhé polovině 60. let učit Italy v jejich začátcích Josef Kozák, kouč zlaté éry československých mužů.

"I když se v Itálii snažili hlavně si vychovat svou mládež, Kozákovi se podařilo prosadit strategii, že potřebují cizí hráče, aby rozvoji jejich volejbalu pomohli na hřišti," řekl Miloslav Ejem, dlouholetý svazový činovník a bývalý trenér, který předával
své zkušenosti například národním týmům v Íránu.

Čeští trenéři v dávné minulosti působili také v Tunisku, Egyptě, Japonsku a na Novém Zélandu. Mezi prvními hráči odcházeli z domácích palubovek Musil, Humhal, Viche, Vorálek, Kop, Nekola, Tomáš či Řeřábek. "Tehdy byl věkový limit odchodu pro muže 32 let. Teď samozřejmě chodí hráči do ciziny mnohem mladší," zmínil Ejem.

Polák je průkopník v Argentině

Hlavními destinacemi se zprvu pro české volejbalisty staly sousední země jako Německo či Rakousko, kde jich je stále velké množství, ale v soutěžích horší úrovně. Pak se pole jejich působnosti přesunulo na jih. V poslední době se začínají čeští
reprezentanti více vzdalovat domovu, loni se třeba jako první vydal do neznámé Argentiny Dalibor Polák.

Angažmá v evropských klubech nabízí nesrovnatelně lukrativnější podmínky než v domácí extralize, což je dáno kupní sílou. Cizinci se však musejí vyrovnat s mnohem větším tlakem. Po boku zahraničních hvězd nicméně volejbalisté zákonitě rostou pro
reprezentaci a jejich jazykové znalosti už nejsou bariérou pro angažmá trenérů ze zahraničí.

Na lavičce národního týmu se proto objevili krátce za sebou Argentinec Julio Velasco či od letošního léta Francouz Laurent Tillie. Českým trenérům bývá vytýkáno, že
svůj rozvoj zanedbávají.

Lébl: Je potřeba mít hlavně odvahu

P e r u g i a - Volejbalovou slávu se vydal dobývat již v osmnácti letech. Na jeho brzkém odchodu v nízkém věku se podepsal krach Ústí nad Labem, nicméně Martin Lébl se během krátké doby prosadil do nejlepší ligy světa a v Itálii tráví už čtvrtou sezonu. Jeden z největších talentů českého volejbalu raketově stoupal na vrchol a momentálně patří mezi nejlepší blokaře na světě.

S odstupem času pětadvacetiletý dvoumetrový rodák z Prahyvůbec nelituje, že se z českých palubovek vytratil tak brzy. Myslí si naopak, že čím dřív hráč do zahraničí odejde, tím lépe pro něj. "Jelikož se mi podařilo prosadit se už v osmnácti, tak si samozřejmě myslím, že to byl ideální věk," řekl.

V roce 1998 zazářil jako teenager v extralize a pomohl Ústí získat titul, o necelý rok později už využil finančních potíží severočeského klubu a sezonu dohrál ve Francii. V Belgii pak s Maaseikem dvakrát vyhrál ligu i pohár a agenti jej promptně stáhli do italské ligy. S Perugií se během tří let v nejvyšší soutěži dostal letos až do finále.

Bez potřebné výkonnosti i ambicí sportovec lukrativní nabídku nedostane, to hlavní, co hráč potřebuje, je podle Lébla odvaha. "Začátky jsou těžké a měl by být připraven na problémy, které ho čekají, a překonávat je. Pak už potřebuje hlavně píli, pracovitost a trpělivost," uvedl. Aby se hráč udržel na vrcholu, musí si prý uvědomit, že prvotní je profesionální přístup.

V současné době má český volejbal v cizině na šest desítek hráčů a hráček, jen málo z nich však patří ve svých klubech ke hvězdám. V Itálii se Lébl setkává se šesti kolegy z národního týmu, ještě před čtyřmi lety byl v tamní soutěži A1 sám. Oproti pár stovkám fanoušků v Česku tvoří na Apeninském poloostrově volejbalistům kulisu tisíce diváků.

"V průměru na nás chodí dva tisíce lidí, v play off pak čtyři až pět," řekl nejlepší český volejbalista posledních čtyř let, který podědil geny po rodičích, bývalých reprezentantech. S národním týmem dvakrát postoupil na mistrovství Evropy do semifinále a v současné době je jeho kapitánem.

Podmínky zahraničních klubů jsou s českými nesrovnatelné, přes kvalitu hráčů, trenérů, zázemí i příjmy. Volejbalista se v tomto směru může těžko srovnávat s pohádkovými platy fotbalistů, podle Lébla se nicméně i uměním u vysoké sítě ti nejlepší v italské lize mohou zabezpečit na celý život.

"Záleží, co si kdo představí pod pojmem zabezpečit, ale největší hvězdy asi ano," míní. A že by mezi ně rád jednou patřil, o tom svědčí i jeho jednička na hrudi, kterou má v klubu i reprezentaci.