Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Češi hvězdu Škody milují i nenávidí

17 2000
P r a h a - Stačí pár minut ostré jízdy v závodním autě, abyste přísahali, že si tovární tým Škody nemohl vybrat lépe, když před dvěma lety získal německého jezdce Armina Schwarze pro mistrovství světa v rallye. V členité krajině pod Ještědem, na uzavřené šotolinové trati, klikatící se mezi loukami a venkovskými staveními, Schwarz předvádí, co dokáže s Octavií World Rally Car.
Musíme skončit ve škarpě, bleskne hlavou spolujezdci, jakmile auto jde před ostrou zatáčkou v kopci do divokého smyku. Teď už jistě trefíme plot, napadne ho, když vůz tancuje po uzoučké polní cestě, na kterou se tak tak vejde. A když v rychlosti kolem sto čtyřiceti kilometrů za hodinu skočí auto náhle přes horizont, podle Schwarzova odhadu možná čtyřicet metrů, přestává mozek pracovat.

Jaký vůz řídíte v soukromí?

Octavii. Turbo verzi, kombíka. Potřebuji hodně prostoru, protože s sebou vozím horské kolo.

Jaký jste řidič v normálním provozu?

Obvykle jezdím klidně, ale ne vždy. Pokud je volná silnice nebo když pospíchám...

Řídíte raději v Německu, kde není na dálnicích omezená rychlost?

To je jedno, na limitu moc nezáleží. (smích)

Je těžké přesednout ze závodního auta do obyčejného a dodržovat předpisy?

Ne. Když rallye skončí, napětí i adrenalin jsou rychle pryč. Člověk se hned uvolní a podle toho také v pohodě řídí.

Kdy jste naposledy platil pokutu?

Myslím, že loni. Za špatné parkování. Někde ve Francii.

Jste svobodný. Co to pro jezdce rallye přináší?

Nemusím se doma nikomu zpovídat a hlásit, co budu dělat. (smích) Na druhou stranu se nemám s kým podělit o radost. Ale můj život je moje povolání.

SKLENKA NA USNUTÍ

Jak odpočíváte po soutěži?

Zpočátku nemohu moc relaxovat, protože analyzuji průběh rallye. Píšu zprávu o každé rychlostní zkoušce, o jejích specifikách. Komentuji, kde byly problémy s pneumatikami, kde mohl být lépe nastavený podvozek, co se dalo udělat jinak. Potom diskutujeme s týmovým vedením a s inženýry. Až pak mohu vypnout a začít cvičit, projet se na kole nebo jen prolenošit den.

Dokážete po rallye brzy usnout, nebo se vám hlavou honí momenty na trati?

V průběhu rallye usnu hned. Jsem unavený a spím dobře. Obyčejně si večer ještě dám sklenici červeného vína nebo piva, což mě ještě víc unaví. Dřív jsem to nedělal, ale doporučil mi to týmový šéf Pavel Janeba. (smích)

Jak se vyrovnáváte s nedostatkem spánku?

Teď už to není na rallye tak hrozné jako třeba začátkem devadesátých let, kdy byly na spánek jen tři čtyři hodiny. Dnes mohu během soutěže spát i sedm hodin, a to mi bohatě stačí.

Ale někdy strávíte v autě třeba šestnáct hodin ...

Víc než rallye vyčerpává testování. Po týdnu testů bývám vyřízený. Jsou to dlouhé dny pro jezdce i mechaniky, protože pořád něco zkoušíte a trvá, než jsou všichni spokojeni.

Berete testy jako povinnost, nebo možnost si zatrénovat?

Trénovat při testech je obtížné, protože nikdy nejdete na hranici možností. Pokud pojedu na sto procent, tak brzy skončím venku z trati, protože některá ze zkoušených věcí mě určitě zradí. Auto při testech reaguje jinak a řídit ho je obtížnější. Baví mě ale vyvíjet vůz a sledovat jeho pokrok. Je to stejná radost, jako když vyluštíte křížovku. Lidé si myslí, že testy jsou ztráta času, když pořád jezdíte sem a tam a není v tom žádné soutěžení, ale mě to moc zajímá.

Jakou jste měl nejhorší nehodu?

Musím zaklepat. Žádnou, která by byla strašidelná.

Vyměnil byste si místo se spolujezdcem?

S Manfredem Hiemerem rozhodně ne. (smích) Někdy pomáhám jako spolujezdec svému kamarádovi Franzi Wittmanovi, když testuje pro Toyotu. Musím mu věřit, ale být spolujezdcem mě neláká.

Jak udržujete koncentraci během rallye?

Bez problémů. Během dne máme šest sedm rychlostních zkoušek. Abych se soustředil, na to potřebuji jen minutu před startem. Nasadím si helmu, obléknu rukavice, a mám klid.

To zní jednoduše.

Hodně věcí vás může rozhodit. Vyletíte z tratě, ztratíte čas, nejste si jistý, jaké bude počasí. Ale to všechno musíte hodit za hlavu. Pro mě je nejdůležitější mít oční kontakt s mechaniky, když vyjíždím ze servisní zóny. Pokud vím, že autu dali všechno, co mohli, a sami mají dobrý pocit ze své práce, startuji, jako kdybych měl za sebou oporu rodičů.

NEBRALI NÁS VÁŽNĚ

Před dvěma lety jste přišel do Škodovky. Ohlédněte se zpět.

Začínali jsme s novým autem od nuly. Zpočátku jsme měli mnoho technických problémů, hodně věcí se nepovedlo a každý z nás se učil. Bylo hodně dodavatelů, kteří... nechci říci, že nám dávali špatné součástky, ale Škoda pro ně nebyla prioritou. Nikdo nás nebral moc vážně. Když jste pro dodavatele poslední tým v řadě, tak musíte pracovat s odlišným materiálem a těžko můžete mít slušné výsledky. Jenže bez nich nepřesvědčíte. Pak jsme začali jezdit dobré časy, byl vidět potenciál auta i jezdců, ale nedokázali jsme dokončit rallye. Možná to zní divně, ale je dobře, že jsme hned na druhé rallye nedojeli třeba sedmí. Loni jsme sklízeli kritiku, která nás ale motivovala. Mně kritika dodává větší sílu, než když mě někdo chválí. Chvála uspává.

Jak jste reagoval na komentáře, že angažovat Schwarze bylo chybou a že jste pomalý?

Pokud v příštích dvou soutěžích havaruji, budu zase ten špatný. Lidé neumějí věci analyzovat a přemýšlet. Raději už moc nečtu noviny. Dokud mě podporuje tým, jsem O. K. Řekneme si, že jsme na dobré cestě, ale že se holt přihodila smůla nebo chyba.

Jste v těžší pozici u týmu, než by byl český jezdec?

Vůbec ne. Dělal jsem už s Japonci, s Angličany, s Italy. S Čechy to není žádný rozdíl. Všichni chtějí úspěch. Po mentální stránce ale musím říci, že Češi víc vidí věci černobíle. Buď vás milují, nebo nenávidí. Střed neexistuje. Mně se to ale líbí víc, protože věci jsou pak jasnější.

Co bylo pro vás pracné?

Zpočátku asi komunikace, protože ne každý v týmu uměl anglicky nebo německy. A pak přesvědčit lidi, že všechno musí dělat s maximálním nasazením. Podívejte na Subaru. Tým tvoří asi 260 lidí, kteří dělají na nejlepším autě současnosti a mají systém dvojí kontroly všeho. A přesto Subaru loni tolikrát nedojelo.

Scházela vám ve Škodě stejná profesionalita, jakou jste zažil třeba u Toyoty?

Blížíme se k ní. Nezapomeňte, že Toyota měla dvacet let starou strukturu práce a my jedeme s autem WRC druhý rok. Profesionalita se vyvíjí, stejně jako auto.

Jak vám jde čeština?

Umím jen pár slov, které pochytím při testování. Šroubuj a nekecej. (smích) Nebo: Jedeme h.. (smích)

Žijete v Monte Carlu. Jak bydlíte, když jste v Česku?

V malém penzionu v Mladé Boleslavi. Je tam rodinná atmosféra, ani si nepřipadám jako v hotelu.

Byly okamžiky, kdy jste si kladl otázku, zda vaše práce u Škody má vůbec cenu?

Ne. Vždy jsem věřil autu a tomu, že jdeme správným směrem. Říkalo se, že Schwarz moc mluví. Pořád povídá o potenciálu auta, ale ono nedojíždí. Teď začínáme kritiky umlčovat. Ale ve formuli 1 je tlak ještě horší.

PROČ SE ZMĚNIL

Na červnové Acropolis Rallye jste zajel svůj nejlepší výsledek za Škodu, páté místo v absolutní klasifikaci. A to jste chtěl vzdát kvůli nemoci. Byla to vaše nejhorší zkušenost?

Z hlediska zdraví určitě. Celý týden jsem měl infekci v krku a horečku. Kvůli kondici jsem se snažil co nejdéle vyhnout lékům. Ale kapituloval jsem. Než léky zabraly, musel jsem prožít svůj nejhorší den v rallye. Nemohl jsem pít. Srovnejte, že první den rallye jsem vypil jen dva litry tekutin, kdežto druhý už čtrnáct litrů. Byl jsem dehydrovaný, vyšťavený a ve dvou případech musel auto na spojovacích úsecích řídit můj spolujezdec.

Jaké horko jste měli v autě?

V Řecku to bývá tak osmdesát stupňů Celsia.

Která rallye je nejtěžší?

Asi Acropolis. Při Safari v Keni takové vedro není, protože jedete rychleji než v Řecku a do auta se dostává lepší vzduch.

Kde vás baví nejvíc řídit?

Každý kilometr. Nejvíc, když se cesta točí na šotolině nebo na sněhu. To nemáte pocit, že řídíte. Kloužete se a skoro létáte.

A co vaše skoky? Držíte rekord z Portugalské rallye - šedesát metrů...

Je to jako start s letadlem. Při skoku musíte nechat auto pod plynem, aby se otáčela kola, jinak skončíte na nose. Když letíte, doufáte, že dopad nebude moc tvrdý. Rutina to není, ale děsivé také ne. Vím, co dělám.

Je skok největší risk?

Kdykoli jedete na limit, riskujete.

Změnil jste styl. Dřív jste se hnal za prvními místy a často jste ve vedení havaroval. Měl jste pověst rozbíječe. Se Škodou jezdíte rozumněji, ne?

Kromě havárie na loňské Britské rallye - což byla moje chyba - jsem neměl nehodu, myslím, čtyři roky. Když jsem byl začátkem devadesátých let u Toyoty, bojoval jsem o místo v týmu s dalšími jezdci. Měl jsem tři rallye v úvodu sezony na to, abych se prosadil do mistrovství světa na celý rok. Umíte si představit, že jsem dělal všechno pro to, abych byl nejrychlejší. Tři roky po sobě jsem vedl rallye v Portugalsku, v Monte Carlu dva roky. Ale vždycky jen první den. Pak jsem vyletěl z trati nebo někam narazil. Také se přetrhnete, když vám šéfredaktor dá měsíc na to, abyste se ukázal. Ve Škodě mám lepší pozici. Stanovili jsme si tříletý program vývoje auta. Neexistuje žádný tlak.

Jak jste se dostal k rallye?

Nikdy jsem nemyslel na kariéru profesionála. Zajímaly mě motorky, enduro a motokros. V devatenácti jsem začal jako mechanik u dealera Fiatu. Majitel jezdil rallye a já mu dělal servis. Pak jsem šel k týmu Mazdy. Ale víc než řízení mě zajímala technika, proto mě dodnes tolik baví testování. Přece jen jsem zkusil jezdit jako soukromník, ale pouze pro zábavu. S přáteli jsme po večerech dělali na autě a v noci jsme jeli testovat.

DEBUT BEZ PAPÍRU

A co první rallye?

Neznali jsme rozpis trati, a tak jsme počkali, až kolem přejede další auto, a na ně jsme se pověsili. Skončili jsme snad devátí. V pětaosmdesátém jsem našel sponzora a přešel k Audi. Jeli jsme i na Bohemii a Barum Rallye. Tady začala moje kariéra.

Kdy jste poznal, že jste rychlejší než ostatní?

V prvních dvou letech jsem se dověděl až v cíli, jak na tom jsem. Nezajímalo mě průběžné pořadí. Chtěl jsem se bavit. S tím přišla i rychlost. Zkušenější jezdci najednou nebyli rychlejší než já.

Považujete za vrchol Katalánskou rallye 1991, vaše jediné vítězství v mistrovství světa?

Věřte, že vyhrát Katalánskou rallye bylo docela snadné. Vedl jsem tam od první zkoušky, ale podle týmového pořádku měl vyhrát Carlos Sainz. Když odstoupil, bylo na mně, abych vyhrál. Na první místo ve svých zážitcích bych spíš dal letošní Katalánskou rallye, kde jsem poprvé v historii vyhrál pro Škodu rychlostní zkoušku. To byl pro mě vrchol, protože to nikdo nečekal.

Několikrát jste měl smůlu. Třeba když vás u Mitsubishi vystřídal Mäkinen a hned se stal mistrem světa.

Není pravda, že jsem byl vystřídán. Odešel jsem, protože Mitsubishi mi nezaručilo všechny starty v mistrovství světa. Mäkinen pak získal první světový titul v autě, které jsem dva roky pomáhal vyvíjet. Tak to ale v životě chodí.

Šel jste k Toyotě, jenže ani tam vás nepotkalo štěstí.

Dělali jsme na slibném autě, ale tým byl bohužel diskvalifikován z mistrovství světa kvůli nepředpisovým turbodmychadlům. Další rok jsem aspoň mohl jet mistrovství Evropy - a vyhrát. Můj odchod od Mitsubishi z dnešního pohledu třeba byl chybou, ale v životě se zkrátka musíte rozhodovat. Lepší je špatná volba než nerozhodnost. Dalším rozhodnutím bylo jít k Fordu, kde mi slíbili plnou sezonu, ale kvůli finančním potížím nebo kvůli čemu se uprostřed roku rozhodli vystřídat mě Kankkunenem. Nemohl jsem nic dělat. Kdybych u Fordu zůstal, neměl bych zase příležitost, jakou jsem dostal u Škody.

NEJSEM ŠÉF

Kdy jste prvně slyšel o značce Škoda?

Jako divák jsem byl na Drei Städte rallye v roce 1982 a tam jela Škoda 130 RS.

Říká se, že skutečným šéfem týmu, který rozhoduje o všem, jste vy.

Ne. Bossem je Pavel Janeba. To on rozhoduje. Ale také poslouchá, co si myslí ostatní. Já mu mohu jenom poradit.

Vy jste loni nerozhodoval, kdo k vám přijde jako druhý jezdec?

Rozhodlo to představenstvo automobilky a Pavel po dlouhém výběru mezi několika jezdci.

Jedním z kandidátů na příchod byl i Belgičan Thiry, který zkusil jet se škodovkou poslední loňskou soutěž v Británii a skončil senzačně čtvrtý. Prý jste Thiryho do týmu nechtěl, bál jste se.

Ne. Já bych Bruna klidně chtěl, protože by tlačil na věci stejně tvrdě jako já a díky němu bychom měli silnější tým. Nemám strach z nikoho. Kdyby se mě zeptali, jestli bych do týmu bral Mäkinena, McRae nebo Sainze, tak řeknu ano.

Španěl Climent však na vás netlačí. Můžete být v klidu.

Netlačí, to je pravda, ale je to nedoceněný jezdec, který také pomáhá vývoji vozu.

Škoda se začala prosazovat, boduje v mistrovství světa. Co bude dál?

Letos máme před sebou ještě tři soutěže a cílem je úspěšně dokončit každou z nich.

Škoda ovšem bere body, když ostatní týmy nedojedou.

Znáte rčení: Abyste dojeli první, musíte nejprve dojet? To, že ostatní nedojedou, je vedlejší. Důležité jsou naše časy. Vzpomeňte si, jak dlouho čekali ostatní na první vítězství. Subaru to trvalo, myslím, pět let. Vezměte si Seat, který má víc lidí v týmu a větší rozpočet, ale po polovině sezony jsme byli lepší my. Jdeme krok za krokem. Možná ne tak rychle, jak by ostatní chtěli. Příští rok ale můžeme myslet při některé soutěži na stupně vítězů.

Jak vidíte svou budoucnost, až vám koncem roku 2001 vyprší smlouva?

Pokud Škoda pojede všechny soutěže mistrovství světa, rád bych se viděl v jejím autě. Nechci odejít po třech letech práce na voze, když se konečně objeví ovoce. Pokud se mnou bude tým spokojen, rád zůstanu.

ARMIN SCHWARZ

Narodil se 16. července 1963 v německém Neustadtu. První rallye: 1983 (Fiat 131 Sport). Vítěz Mitropa Cupu 1986, mistr Německa 1987-88 (vždy Audi Quattro), mistr Evropy 1996 (Toyota). První start v MS: 1988 RAC Rally (5. místo). První vítězství: Katalánská rallye 1991 (Toyota). Angažmá: 1990-92 Toyota, 1993-94 Mitsubishi, 1995-96 Toyota, 1997 Ford, od 1999 Škoda (spolujezdec Manfred Hiemer). Hobby: horské kolo, vodní skútry, historické rallye - vlastní staré vozy Lancia Delta a Stratus, s nimiž občas závodí. Má svou internetovou stránku: www.armin-schwarz.com

Němec Armin Schwarz se Škodou Octavia WRC

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze