Vyhrál stovku, dvoustovku, dálku a štafetu na 4x100 metrů. Pouze Carl Lewis dokázal roku 1984 totéž.
Rozšířila se legenda, že Hitler, jenž předtím osobně blahopřál všem atletickým vítězům, mu odmítl podat ruku.
„Ale to není pravda,“ psal Owens ve své autobiografii. „Hitler seděl na tribuně, já byl dole na hřišti. Mávl na mě, já mávl na něj. Nikdy jsem nestál o to, abych se k tomu netvorovi přiblížil. Stačilo mi, že jsem postavil na hlavu jeho teorie o nadřazenosti ras.“
Ani prezident USA Roosevelt jej však nepřijal. Segregaci černochů ve vlastní zemi Owens famózními výkony neotupil.
Nicméně po návratu domů se stal atrakcí. „Lidé, které jsem neznal, mě zaplavovali pozvánkami do svých luxusních vil a žádali, abych se s nimi plavil na jejich jachtách. Ale nikdo z nich mi nenabídl práci,“ vyprávěl.
Narodil se roku 1913 v Danvillu jako desáté dítě chudých rodičů. Ve čtrnácti zaběhl na školních závodech 220 yardů za 22,9 a kouč Riley hned zkoumal, zda stopky fungují správně.
Nebyly rozbité. Přitom Owens tehdy ani netrénoval...
Univerzity projevily o rychlého mladíka zájem a v roce 1933 se stěhoval do Ohia. O dva roky později překonal na mítinku v Ann Arboru tři světové rekordy a jeden vyrovnal.
Na univerzitě však mohl bydlet pouze s dalšími Afroameričany mimo kolej, při závodech spal v „hotelích pro černé“. Když mu „bílý hotel“ výjimečně povolil ubytovat se s kolegy, směl používat pouze zadní vchod a schodiště místo výtahu.
Po berlínských hrách studium na univerzitě přerušil. Manželka Ruth čekala druhé dítě, musel rodinu finančně zabezpečit.
Dělal správce hřiště za 30 dolarů týdně a před zápasy černošské baseballové ligy závodil proti koním.
„Přesvědčovali mě: určitě zvítězíš. Zvířata poplaší startovní výstřel a ty si vypracuješ slušný náskok.“
Běhal rovněž proti nejlepším baseballistům, dával jim náskok 20 yardů. „Stal jsem se šaškem, bláznivým chlapem,“ líčil. „Závodil jsem za peníze všude a s každým: také se psy, a jednou dokonce i s klokany. Zejména to bylo těžké s poníky, protože tyhle malé kobylky nejsou ani trochu lekavé a nebojí se výstřelu. A navíc každou chvíli mohou člověku dupnout na nohu.“
Když zaopatřil rodinu, vrátil se na univerzitu. „Před jednou zkouškou tam za mnou přišel neznámý člověk s návrhem, zda si chci jenom svým jménem vydělat milion dolarů.“
Nadšeně souhlasil. V Clevelandu i jinde byly zřízeny čistírny s Owensovým jménem. Jenže potom obchodní partneři zmizeli beze stopy, čistírny zkrachovaly a věřitelé donutili muže, jehož jméno stálo na vývěsních štítech, aby platil dluhy.
Čtyři roky se pak štval mezi třemi zaměstnáními a spal jen pár hodin denně, aby splatil 55 tisíc dolarů.
„Ale jak mě před lety naučil trenér Riley, jediné vítězství, které se opravdu počítá, je nad sebou samým,“ říkal.
Teprve po válce se mu vedlo lépe.
Byl populárním jazzovým diskžokejem v rozhlase, založil vlastní reklamní firmu. Pracoval pro automobilku Ford i americký olympijský výbor.
V roce 1955 jej vláda poslala jako ambasadora sportu na Dálný východ. Od prezidenta Geralda Forda obdržel Prezidentskou medaili za svobodu.
A vrátil se také do Berlína. Owensovým jménem zde pojmenovali ulici i školu.
Ještě v roce 1951, když mu bylo 38 let, vyhrál na otevřených atletických závodech dálku výkonem 765 cm. Denně však také vykouřil balíček cigaret.
V 66 letech zahubila legendárního amerického sportovce rakovina plic.
Owensovy tři dcery Gloria, Beverly a Marlen dnes vedou jeho nadaci. Finančně podporují mladé, nezaopatřené sportovce.
| řekli o něm | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
