Do kavárny na rozhovor přišel pozdě.
Ale hned začal vyprávět: "Hele, to byla skvělá bitva s polskýma snowboarďákama přímo na hranicích." Nadšeně líčil průběh závodu i výsledky: "Vyhráli jsme, jasně." Tak žije Martin Černík, nejlepší český snowboardista, účastník olympiády v Turíně.
Kluk, jenž se před deseti lety vydal do ciziny a stal se jedním z nejuznávanějších jezdců na světě.
Chodíte volit?
Byl jsem asi dvakrát. Nebo třikrát? Volby bývají někdy v červnu, to já obvykle někde surfuju.
Komu dáváte hlas?
ODS.
To není zrovna levice...
Ále, taky v tý straně nějaký levičáky mají. (smích)
Kdo je podle vás levičák a kdo pravičák?
Já se o politiku fakt nestarám. Pro mě je levičák ten, co jezdí na snowboardu levou nohou dopředu. Takže já jsem levičák. Ale pozor: Občas jezdím pozadu, takže jakoby obrátím kabát, a je ze mě pravičák!
Dají se sporty dělit na levicové a pravicové?
Snowboarding vznikl v Americe. Na horách je tam poměr lyžařů a lidí se snowboardem skoro vyrovnaný. Nevím, jestli jsou Američani levičáci. To by tam asi George Bush nebyl prezidentem.
V Česku se škatulkuje a chybí tolerance
Před ekonomem Karlem Křížem se o vás s lehkým despektem vyjadřoval i prezident Klaus. Za atributy levičáctví označil například vodu v plastové lahvi, batůžek a snowboard.
Ve světě je snowboard úplně normální sport. Ani levicový, ani pravicový, stejně jako se venku nedělají žádné rozdíly mezi lyžaři a jejich vybavením. Lidi jedou na hory relaxovat, užít si čistý vzduch a všechno, co ve městě nemají. U nás se někteří jedou na hory předvést: jaké mají auto, lyže, oblečení. Ne všichni. Ale Klaus třeba jezdí do Pece lyžovat i s bodyguardama. Asi mu snowboardisti nesedli. Překvapuje mě to. Proč lidé, kteří by měli podporovat demokracii a svobodu myšlení, pronášejí tyhle výroky? To je jak za totáče!
Říkáte, že vás politika nezajímá. Ale zkuste říct názor na věci, o nichž se před volbami bude ještě hodně diskutovat. Jste pro zákon o registrovaném partnerství?
Proti nejsem. To, že je někdo homosexuál, si asi nevybral. Ale nesouhlasil bych s tím, aby takový svazek měl všechny výhody jako rodina. Homosexuálové by třeba podle mě neměli vychovávat děti. Ale když je třeba jeden z nich nemocný, nevím, proč by partner nemohl dostat informace o jeho zdravotním stavu. Často se stane, že homosexuála opustí rodina právě proto, že je homosexuál, a jeho partner je jediný, kdo mu může pomoct.
Zakázal byste komunistickou stranu?
Bohužel ti největší komunisti a funkcionáři z minulé doby jsou dávno zainteresováni v byznysu, mají čisté lustrační osvědčení a jsou z nich velcí demokrati. Na druhou stranu ta parta, která tomu ideálu fakt věřila a ve straně zůstala, z toho zas tak moc nevytřískala. A někteří lidé jim důvěřujou, volí je... Zákaz asi nic neřeší.
Mluví se o tolerování malého množství alkoholu před jízdou autem. Někde to bývá povoleno.
Ve Francii je běžné, že si po večeři dáte dvojku červeného a jedete domů autem. Jenže oni si fakt dají jen tu dvojku a pak jedou opatrně. U nás bych to neriskoval, jezdí se tu agresivně.
Byl byste pro placení u lékaře?
Nemám s tím zkušenosti. Nejsem skoro nemocnej, snažím se jíst a žít zdravě. Když někdo třicet let kouří a pak onemocní rakovinou plic, není úplně fér, že mu všichni budeme přispívat na léčbu. Taky není v pořádku, když ten, kdo platí vysoké pojistky, má stejnou péči jako ten, kdo neplatí nic. Určitě by se ale mělo pomáhat sociálně slabším nebo invalidům.
A mělo by se zavést školné na vysokých školách?
První vysoká by mohla být zdarma. Někdo studuje deset let jen proto, aby nemusel pracovat a stát za něj platil zdravotní a sociální pojištění. Úplně zadarmo to asi není dobrý. V Americe lidi studujou školu a běžně k tomu chodí do práce. Anebo si vezmou půjčku a po dostudování ji splácejí. Lidi by se měli naučit starat se sami o sebe.
Hodně cestujete a žijete ve světě. Co vám nejvíc vadí v Česku?
Jsme netolerantní vůči jiným názorům, vůči lidem, kteří nějak vybočujou. Hodně se tady škatulkuje: snowboardisti jsou ti, co mají dredy a nejvíc hulí trávu. Připadá mi to jako Vidlákov. Lidi by měli víc cestovat, aby pochopili, že Česko je malá země. Ale nejsme o nic víc, ani o nic míň než státy okolo.
Před olympiádou jsem nepařil
Znáte Karla Kříže, autora článku, který vás kritizoval?
V životě jsem ho neviděl. Nevím, jestli je mu dvacet nebo padesát. Vůbec nevím, jak na mě přišel.
Asi vás viděl během závodu.
No možná v televizi.
Upřímně: nevypadal jste zrovna čerstvě. Byl jste po flámu?
Před olympiádou jsem nepařil, před závodem jsem pět dnů tvrdě trénoval a chodil brzo spát. Snažil jsem se jet co nejlíp. Ale v Čechách není U-rampa, kde by se dalo kvalitně trénovat. Nemůžu se rovnat s Američany. Měli tým devíti lidí, kteří se o ně starali. Mně se ten závod jen prostě nepovedl.
Dříve jste měl k hrám odpor, ale nakonec jste se rok snažil, abyste se tam dostal. Znovu jste se věnoval disciplíně, kterou jste už nejezdil. Nelitujete toho?
Hry mi nikdy nevadily, spíš styl jakým se funkcionáři chovají ke sportovcům. Mají tu být kvůli nám, ale myslí si opak. Já jsem si olympiádu skvěle užil. Navíc mě zase začala bavit U-rampa, můžu využít zkušeností ze skoků a freeridingu.
Co se vám tam nelíbilo?
Detaily. Třeba oblečení... Nenosím běžně šusťákovou soupravu. Pak jsem všechno rozdal, hlavně taťkovi a mámě. Jak jsem se kvalifikoval na poslední chvíli, ani ty velikosti nebyly úplně akorát, něco byla velikost M, něco XL. Ale to nic, Bělorusové měli horší (smích).
|
Jak muž z ODS kritizoval Černíka Přestože prezident Václav Klaus snowboardisty rád označuje za exponenty "levicových sportů", považoval jsem jeho slova vždy za dobrý žert - nic víc. Chlapci s prknem mi na sjezdovkách nevadí, je to lepší, než kdyby seděli v hospodě. Bohužel Černík - jako prý nejlepší z nich - předvedl v Turíně takovou kupu lajdáctví, že by mohl šéfovat mladým sociálním demokratům. Přesně dle hesla "Nebudeme-li pilně studovati, budou z nás sociální demokrati". Černík jako by na U-rampě stál poprvé a nevěděl, co na ní má dělat. Podivným stylem se dvakrát svezl dolů, v obou jízdách se svalil jako pytel brambor a koukal se kolem sebe nepřítomně jako někteří afričtí sportovci na olympiádě v Moskvě, když poprvé v životě přiběhli k vodnímu příkopu. Ekonom Karel Kříž, poradce předsedy ODS Topolánka |
Co vám vadilo doopravdy?
To, že jsme nebydleli v olympijské vesnici. Šoupli nás do nějakých kasáren. Jo a ještě byl zvláštní ten zahajovací nástup naší delegace.
Jako na pionýrském táboře?
Byl tam hlouček funkcionářů. Moc se s námi nebavili, spíš se točili kolem ministryně Buzkové. A když se oznamovalo, že nastupují sportovci z České republiky, v prvních řadách šli padesátiletí chlapíci. Třeba to tak bývá, nemám srovnání, byl jsem na první olympiádě. Ale jiné státy měly v prvních řadách sportovce. Brali jsme to s humorem, soustředili jsme se na závody. Byl jsem šťastnej, že můžu pět dní v kuse trénovat na perfektní U-rampě, se špičkovými jezdci, které navíc znám, jsme kamarádi.
Neskrýváte kladný vztah ke kouření marihuany. Neměl jste strach z dopingových zkoušek? Premiéru snowboardu na hrách v Naganu 1998 pokazil "trávový" skandálek vítěze Rebagliattiho.
Na žádné zkoušce jsem tam nebyl a strach jsem neměl. Na olympiádu jsem chtěl, takže jsem před ní trávu nekouřil. Byla by to blbost. Je mi dobře s trávou i bez ní. Rozhodně mi smrdí míň než cigarety. Ale mě teď baví prostě nekouřit.
Vaši účast na olympiádě museli ocenit vaši sponzoři. Díky nim vyděláte dost na to, abyste mohl cestovat, jezdit po závodech, v létě surfovat u moře. Je to tak?
Ano, ale až skončím, budu muset něco dělat. Nemám vyděláno na zbytek života. Teď jsem spokojenej. Živím se tím, co mě hrozně baví - cestuju, jezdím na snowboardu. Mám výsledky, vyhrál jsem třeba auto, byl jsem na olympiádě. A nejvíc mě těší, že jsem poznal spoustu jedinečných lidí.
Filozofie freestylových sportů se liší od těch komerčních. Jde víc o zábavu než o výsledky. Připadá vám nějaký sport absurdní?
Spíš jsou některé monotónní a mě by nebavily. Někdo pořád hází oštěpem, jednou hodí o metr dál, pak zas o metr míň. Nebo jinej půl roku běhá, aby pak zaběhl o půl vteřiny lepší čas. Věřím, že to někoho naplňuje. Ale já se u sportu potřebuju bavit, něco se učit, zdokonalovat se. Nemít tak svázaná pravidla, tvrdé tréninkové plány.
Vážíte si nejvíc účasti na olympiádě, sjetí kopců na Aljašce, kde předtím nikdo nebyl, nebo vítězství v "nezávislých" exhibicích?
Exhibice? Tak se tomu někdy říká, ale jsou to normální závody, kde se sejdou nejlepší profíci. Vážím si všeho. Ale nejvíc si cením zdraví.
Idol dětí? To je dobře
Nedávno se MF DNES ptala školáků na jejich vzory a idoly. Vás jmenovali dost často. Ale dospělí - a to i ti, kteří se o sport zajímají - vás zas tak moc neznají.
Idol dětí? Fakt jo? To je dobrý, to jsem rád!
Proč?
Mladí nejsou zkažení politikou, penězi, materialistickou výchovou. Žijou v pohodě, dělají své hobby. Jsem rád, že téhle generaci můžu ukázat, že není nutný sedět v zakouřený hospodě a že se dá dělat něco venku. Třeba jezdit na snowboardu. Doufám, že všechny svoje zkušenosti a kontakty zužitkuju k tomu, abych tenhle sport u nás zpopularizoval. Jsem rád, že můžu ukázat i špičkové jezdce, co přijedou příští víkend poprvé do Pece na světovou sérii Ticket to Ride.
Blíží se vám třicítka. Jak dlouho chcete takhle žít a bavit se?
Dokud mě to bude naplňovat. Vím ale, že nic netrvá věčně a čas běží. Proto si to musím pořádně užít, dokud to jde.
Co pak?
Asi se neztratím. Mám zkušenosti z celého světa, mluvím několika jazyky a schopných flexibilních lidí nikdy není dost. A nepotřebuju k žití moc peněz, nepotřebuju mít každý rok nové auto.
Budete chodit v obleku? Ta představa je u vás zvláštní...
No, tak sako už nějaký mám (smích). Záleží na tom, pro jaký život se rozhodnete. Mít miliony a být zavřenej jako krysa v kanceláři, sedm dní v týdnu, dvanáct hodin denně a pak jet jednou za rok na dovolenou, tak to ne. Budu spokojenej i v ústraní. Nehodlám se producírovat po Praze a dělat ze sebe celebritu jenom proto, že jsem dřív jezdil na snowboardu.
Celé týdny jste na cestách, jak vám drží vztah s partnerkou?
Můj soukromý život je v pohodě, přítelkyni mám a daří se nám skvěle. Nevidíme se pořád, ale když jo, je to fantastický. Určitě lepší, než se vidět denně a lézt si na nervy.
Ale showbyznysu se někdy dá těžko ubránit. Podívejte se na Aleše Valentu, do olympiády v Salt Lake City také nezávislý, usměvavý cestovatel... A teď společenská celebrita. Zvládl to?
S Alešem jsme se viděli jen asi dvakrát. Ale to, že vyhrál na olympiádě zlato, jsem strašně ocenil. Pak do toho showbyznysu musel, asi mu nic jiného nezbylo. Tehdy zrovna nikdo další z našich nevyhrál... Ale zvládl to a ještě pomohl zviditelnit svůj sport.
Šel byste do toho taky? Kdybyste vyhrál?
Ale jo. Uděláte pár reklamních kampaní, který vás finančně zajistí na léta dopředu. Jen bych nedělal reklamu něčemu nekvalitnímu.
Takže penězi "levicově" nepohrdáte?
Jsou důležitý, určitej standard potřebuješ. Ale nakonec zjistíš, že ti je nejlíp, když si uděláš v létě oheň, opečeš si buřty, dáš si pivo, potkáš se s kamarádama a užiješ si pohody. To si nikdy nekoupíš.
 Martin Černík |
 I tak vysoké skoky se dají předvádět na U-rampě, ukazuje v Davosu Černík. |
 Martin Černík bere skateboarding jako součást přípravy a pokud najde kvalitní překážky, rád si na kolečkách zajezdí. |
 Ve Svatém Mořici je mnoho plání, kde si mohou freeridisté dosyta užít své vášně a svézt se z kopce s mračny prašanu v zádech. |
 Martin Černík. |
 Český snowboardista Martin Černík v akci. |
 MARTIN ČERNÍK. V srpnu mu bude třicet let. Hrával fotbal, později začal jezdit na snowboardu. Stal se jedním z nejlepších freestylových jezdců světa, vyhrál prestižní závody, točí filmy a reklamy na Aljašce i v Jižní Americe. Bydlí v Hradci Králové. |
