O víkendu se představil v Praze - oštěpařský sektor si v 1. lize Evropského poháru na Strahově podmanil výkonem 82, 24 metru.
Umí ale víc. Diváci v hledišti mítinku Zlaté ligy v Oslo viděli nedávno jeho norský rekord 91,59 metru.
V euforii po závodě vyřkl větu: Je možné překonat i sto metrů. "Ne, ne, já řekl, že to není nemožné. To je rozdíl!" směje se Andreas Thorkildsen.
Bylo mu pět, když Jan Železný slavil svůj první světový rekord. "A šest, když získal stříbro," okamžitě připomíná první olympijský kov ve sbírce českého atleta ze Soulu 1988.
Železný? Technická dokonalost
Nositele slavného českého jména zaregistroval Andreas Thorkildsen poprvé v polovině devadesátých let. "Rozdíl mezi ním a zbylými závodníky byl vidět okamžitě," říká.
Slovo "idol" však ve spojení se světovým rekordmanem nepoužívá. "Vzhlížel jsem k němu jako k technicky dokonalému závodníkovi. Je výjimečný. Možná už ne nyní, ale v nejlepších letech byl lepší než kdokoli jiný. Hodil nejlepší technické hody, jaké jsem kdy viděl," nešetří chválou.
"Vyhrál téměř všechno ještě dřív, než já vůbec začal házet," uvědomuje si.
Pouze evropské zlato ne. A letos budou Janu Železnému na šampionátu v Göteborgu v cestě stát zejména skvělí mladíci - Thorkildsen a Fin Tero Pitkamäki. Může trojnásobný mistr světa v souboji s nimi uspět?
"Těžko říct, má zkušenosti. Ale taky stárne, je mu čtyřicet," neodpustí si připomínku blonďatý Nor. Mladší o šestnáct let kraluje společně s Pitkamäkim skupině nejlepších světových oštěpařů. "Ale určitě bych ho řadil mezi nejlepší osmičku," dodává.
Když se letos potkali na soustředění v jihoafrickém Potchefstroomu, zjišťoval Thorkildsen - nenápadně a poněkolikáté - u trojnásobného mistra světa, jak trefit ideální hod.
Čepice už nudila
"Být skvěle připraven fyzicky, psychicky, technicky, mít štěstí na vítr, počasí. Je toho hodně," uvědomuje si, že cesta za překonáním hranice historického maxima 98,48 metrů je dlouhá. "Pořád mi schází sedm metrů. Možná za pár let," netají juniorský světový rekordman vysoké ambice.
V sektoru jej dlouho bylo možné poznat díky prozaickému znamení: čepici. Poté, co mu modrá přinesla olympijské zlato v Aténách, ale pokrývku hlavy v závodech nepoužívá.
"Byl jsem z toho unavený," říká, ačkoli si musel zvyknout na delší přípravu na závody. "Musím si gelovat vlasy. To s čepicí nebylo nutné," směje se. Mimo stadion však bez ozdoby hlavy nedá ani krok. Třeba v Praze mu dělala společnost hnědá kostkovaná kšiltovka.
Čepice zůstává jeho jediným "extrémem". Skateboarding a snowboarding kvůli hrozbě zranění zanechal, vyloučení z norské reprezentace kvůli špatné morálce v roce 2001 už je dávno zapomenuto.
Akorát vzpomínky na extrémní dárek od strýce-vojáka - let helikoptérou - si užívá. "Nejlepší bylo, že jsem nehavaroval. Vždyť já ji ve vzduchu asi dvě stě metrů pilotoval!" směje se Andreas Thorkildsen.
Čas na zdokonalení pilotních schopností však mít nebude. Göteborský souboj o evropské zlato je naplánován už na začátek srpna.
 Norský oštěpař Andreas Thorkildsen líbá zlatou olympijskou medaili. |
