A usmívá se. Po prohře s vicemistryní Evropy z roku 2012, Francouzkou Yifang Xian ve čtyřčlenné kvalifikační skupině, byla zachmuřená jen chvíli.
„Je to jiné. Už to není pohled výhra - prohra jako život nebo smrt,“ vypráví. Osmiměsíční dcera se batolí vedle na dece, tu a tam strčí do pusy stéblo trávy. „No jo, ještě neobědvala,“ směje se Čechová.
V letech 2009 a 2013 slavila s kolegyněmi Ivetou Vacenovskou a Renatou Štrbíkovou na mistrovství Evropy bronzovou medaili v družstvech, dvakrát hrála na olympiádě a byla stabilní členkou reprezentace. Když loni otěhotněla, v německém klubu TTG Bingen/Münster-Sarmsheim, kde hraje devátým rokem, se domluvila: Dám si roční pauzu, pak se vrátím. „Je to moje práce, živí mě to.“
Ale návrat do reprezentace? Vždyť sama si kdysi říkávala: Po miminku už hrát nebudu. Jenže manžel Roman se ji neustále vyptával: A proč bys jako nehrála? Hned po šestinedělí si šla zatrénovat. „Ale to bylo opravdu jen takové pinkání.“
Manžel ji donutil běhat
Už v dubnu nastoupila za svůj německý klub v lize. Manžel, kondiční trenér, ji navíc pořád pobízel k fyzické aktivitě. „Krůček po krůčku mě donutil i běhat. Jeho největším úspěchem je, že jsem už byla běhat i hodinu vkuse, což jsem nedělávala ani v době, kdy jsem hrála na olympiádě,“ směje se.
Teprve před dvěma měsíci naskočila na tvrdší režim. „Dostat se zpátky je to nejtěžší. Není to tak, že člověk přijde na trénink a tělo je připravené. Svaly nejsou, zmizely, je potřeba je objevit. Ale ono je to asi u všech sportů stejné.“
S reprezentačním trenérem Pavlem Krpcem se před mateřskou pauzou domluvili: Uvidíme, jak bude mateřství zvládat a pak se zamyslíme nad reprezentačním působením. A hle, nechybí hned na první akci rozbíhající se sezony. „Pauza přitom utekla, ani nevím jak.“
Dvanáct dní bez dcery? Ty jo!
Řešila, jak všechno poskládá dohromady, jak si v průběhu tréninků zařídí hlídání. Podobně jako ostatní matky-sportovkyně se naučila efektivněji využívat čas. „Když dřív člověk promrhal dvě hodiny, bylo to celkem v pohodě. Teď není úplně jednoduché najít si čas na trénink,“ přiznává.
V souvislosti s návratem do reprezentace také přemýšlí, jak bude se stolním tenisem opět jezdit po Evropě. Na klubové zápasy v Německa bude podle možností rodina jezdit s ní. Ale mistrovství Evropy v Jekatěrinburgu? „To bez ní budu dvanáct dní! Ty jo!“
Už na začátku to řekla sama: Bude to jiné...
