Po drogách Australan, který triumfoval ve Wimbledonu ve dvaadvaceti letech, prý sáhl pokaždé, když se potřeboval zbavit pocitu pramenícího ze zoufalé touhy vyhrávat. "Bylo to jako droga, ten pocit, když člověk vyhrál. Když se mi nedařilo, propadal jsem depresi. Máte pocit, že vás nikdo nemá rád a chcete to radši sám skončit," zavzpomínal na své někdejší pocity Cash.
"Nebyl jsem ten typ, který by se svěřoval a mluvil o tom s ostatními. Často jsem býval naštvaný. Utíkal jsem pak do svého hotelového pokoje a sahal po drogách. S marihuanou jsem začal v sedmnácti letech," vyznal se. "Tráva tehdy mezi tenisty letěla. Když jsem hrál poprvé ve Wimbledonu, schovával jsem si cigára s marihuanou pod polštář a každý večer jsem si zakouřil. Uklidňovalo mně to," tvrdí Cash.
Jenže pak poznal, že to má nepříznivý vliv na jeho hru. "Problém s marihuanou je v tom, že si pořád myslíte, že na tom nejste závislí a že vás to nijak neovlivňuje. Poznal jsem, že je to nesmysl, ale už bylo pozdě. Klidně zvyšujete dávky. Pak zkusíte kokain a další a další drogy," vykládal Australan. "Čím víc jsem tomu podléhal, tím větší depresi jsem propadal. To byla doba, kdy jsem vážně uvažoval o sebevraždě. Na světě mě drželo jen to, že mám děti. Kdybych je neměl, už bych byl mrtvý," připustil Cash.