Od roku 1998 jezdila osmadvacetiletá Češka na travnatý grandslam, až do letoška však vyhrála v Londýně jediný zápas. Najednou je ve 3. kole.
A je z vás odbornice na trávu. Nebo ne?
Raději ještě počkejme.
Nenáviděla jste ji dřív?
To ne. Nikdy. Je to kuriózní povrch, špatně to tady skáče, ale jednou za rok si na trávě ráda zahraju. Líbí se mi.
Ani když jste ve Wimbledonu končila v prvních kolech, nezprotivila se vám?
Kdepak, žádná averze. Vždyť jsem vypadávala s holkama, co to na trávě umějí: Tanasugarnovou, Dokičovou, Venus Williamsovou.
Dnes jste začala zle...
Jo, první set byl fakt mizerný.
Ale pak?
Řekla jsem si: Takhle to nemůže jít dál.
Co rozhodlo?
Moje bojovnost. Dneska jsem byla dříč.
A Zvonarevová si možná vzpomněla, jak jste ji v květnu porazila na antuce.
Je dvanáctá na světě, těch skalpů si vážím. Hrajeme podobným stylem, obě rychle. To mi vyhovuje.
Zato teď vás čeká Conchita Martinezová. Veteránka, která dokáže svým defenzivním tenisem znechutit tenis komukoliv. Co s ní provedete?
Musím natrénovat čopy a připravit hlavu na složitý zápas. Počítám s tím, že mě Conchita vyvede z rytmu, to ona vážně umí.
Jak připravíte hlavu? Serena Williamsová si jednou četla u kurtu lístečky, na které si napsala: Buď klidná.
Já si spíš budu říkat: Nebuď hektická. Kdo si počká, ten se dočká.
Čeho? Kam až to můžete dotáhnout?
Na to ještě neznám odpověď. Ale mám sen: aspoň jednou zažít někde na grandslamu ve dvouhře druhý týden. Překonat ten stupínek třetího kola.
A proč někde? Jsme ve Wimbledonu.
No jo. Tak tady. Los je příznivý, klidně mi mohla stát v cestě další nasazená.
Máte s sebou nejen manžela, tentokrát jste pozvali i tchána. Tušili jste snad, že to dobře dopadne?
Kdepak. Ale tchán se před lety v Londýně ženil, navíc má k Wimbledonu blízký vztah. Tenis miluje, užívá si to tu.
