Lukáši, nezdá se vámto už jako prokletí?
(hořký výraz) Ne, k tomu se absolutně nebudu vyjadřovat.
Tentokrát jste byl blízko, pád přišel v posledním kole a poslední zatáčce.
Byla to moje chyba, žádný kontakt. Nic. Ale řekl jsem si: Buď budu třetí, nebo nic.
Čtvrté místo byste nebral?
Ne, chtěl jsem jedině bednu. (stupně vítězů)
Do 14. kola jste se držel prvních dvou, pak vyjel za obrubník a začal ztrácet. Co se dělo?
Začala mi blbnout motorka. Myslel jsem, že to dojedu a udržím třetí místo. Ale v jednu chvíli mi to na rovince málem chcíplo. Co s ní je, to nevím. Nerozebírali jsme ji a já nejsem mechanik.
Nebyl problém v pneumatikách? Výjezdem do štěrku se mohly sjet.
Ne. Gumy měli sjeté všichni, v tom problém nebyl.
Na čtvrtého jste měl zhruba čtyřvteřinový náskok. Tušil jste, že ho neudržíte?
Jak to začalo blbnout, tak jsem to zabalil a snažil se udržet třetí místo. Jenže když jsem v jednom kole ztratil tři vteřiny, tak jsem věděl, že mě dojede. Chtěl jsem mu to pak vrátit, ale spadl jsem.
Přitom závod byl dobře rozjetý, že?
Absolutně, byl jsem tam, kde mám být. Ve skupince se to rvalo, ale všechno bylo férové.
Dokonce vám vyšel start, poprvé v sezoně jste se na něm nepropadl.
Soustředil jsem se, a vidíte – k ničemu to nebylo.
Čistě teoreticky – kdyby se o vítězství rozhodovalo až v cílové rovince, měl jste plán?
Měl jsem připravené zavřít oči, tak jako jsem to udělal v posledním kole.
Jenže spadl jste. Nechtělo se vám začít kopat, nadávat?
Ne. Každý máme jinou povahu. Ale zítra už na to nebudu myslet.
Asi jste chtěl speciálně uspět i kvůli českým fanouškům, že?
Určitě, teď je mi těch lidí líto. Ale měli by vám asi zatleskat, bojoval jste. Záleží na nich, jak si to přeberou.
Jste hodně zklamaný, je těžké z vás dostat více slov. Našel byste na závodě aspoň něco pozitivního?
To, že s nimi můžu rovnocenně bojovat a vítězit. Třeba se dočkám ještě letos.
 Zklamaný Lukáš Pešek. |
