Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Bronzový střelec z MS Lipták sní o medailovém jelenovi

Střelba - ilustrační foto | foto: Ivana Roháčková

5 2010
Asfaltové terče vylétají jeden za druhým a Jiří Lipták ve finále trapu míjí čtyři po sobě. Vypadalo to v úterý v Mnichově, že je to konec jeho nadějí na mistrovství světa.

Jenže 28letý střelec se zmátořil a z dalších patnácti ran minul jen jednou. Rázem měl jistou bronzovou medaili. A z rodných Rajhradic začaly závodníkovi Komety Brno pípat desítky esemesek.

"Už mi chodily před finále, nemohl jsem lidi zklamat. Musel jsem něco udělat, tak jsem vsadil na rychlost na úkor techniky. Vyšlo to," raduje se muž, jehož přivedli ke střelbě otec a děda, oba myslivci.

Na medaili na velkém podniku čekal dlouho. "Po přestupu do mužů mi trvalo sedm let, než jsem nějakou získal. Povedlo se to na mistrovství Evropy 2008. Tam jsem byl letos až pátý, tak tady jsem si spravil chuť," vypráví.

Mohl mít i stříbro, ale při rozstřelu s Rusem Alipovem úspěšný nebyl. "Střelec by hlavně neměl být nervák. Je potřeba zvládat to v klidu, mít rozum a štěstíčko. Když jsem pak viděl, jak se netrefovali ani soupeři, získal jsem zase sebevědomí," vrací se k dramatickému finále. Sice by se měl soustředit hlavně na sebe, ale... "Tomu neuniknete. Okolo sebe slyšíte, co hlásí rozhodčí. Ale jak zaznamenali asi pět nul po sobě, ztratil jsem přehled.

Hlídal jsem si jen Američana, který na tom byl podobně. Byla by strašná smůla skončit šestý. To jsem nechtěl," povídá.
Umístění v první pětici totiž zajišťuje pro Česko jedno místo na olympijských hrách. Paradoxně však může posloužit někomu jinému než Liptákovi.

"Musím se snažit dál. Příští sezonu taky střílet dobře a věřím, že se klukům podaří vybojovat ještě jedno místo. Bylo by pěkné jet do Londýna ve dvou," zasní se střelec. O konečné nominaci nerozhodne žádný závod, ale vůle reprezentačního trenéra, komu dá důvěru.

Ač už přemýšlí o olympiádě, vítězství mu dle jeho slov pořádně ještě nedocvaklo. Tolik se toho na něj nahrnulo. "Domů jsme dojeli v noci, ještě jsem vyřídil asi 70 esemesek a padesát e-mailů. Chvilku se vyspal, šli jsme s rodiči na oběd a pak jsem šel ukázat medaili tetě a babičce. Až večer jsem si konečně odpočinul u televize," usměje se. Možná sní o tom, že zopakuje senzační zlato Davida Kosteleckého z Pekingu. Proč ne.

Ale má i mysliveckou touhu. Zatím skolil tři srnce a jednoho divočáka. "Třeba se mi povede medailový jelen. Ale je to hudba budoucnosti," culí se.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze