"Sestup Dvora mi však radost trochu kazí, jsem mu vděčný za to, že házenou vůbec ještě hraji,“ říká jednadvacetiletý student z Pardubic. Až do ledna nic nenasvědčovalo tomu, že se mladý hráč stane posilou předního českého týmu.
Ve Dvoře Králové sice hrál pravidelně, dával poměrně dost gólů většinou z pravého křídla, kde nejčastěji nastupoval, ale spokojen příliš nebyl. "Dokonce byly chvíle, kdy jsem chtěl házené nadobro nechat," přiznává.
Jenomže v lednu se ozval trenér Havlík z interligového Allrisku Praha. Nabídl Vtípilovi soustředění v Třeboni a přípravné zápasy v Rakousku, pak se mělo jednat o případném angažmá. Vtípil jeho nabídku odmítl: "Neměl jsem vůbec natrénováno, domníval jsem se, že to nemá cenu. Spíš než na interligu jsem myslel na konec házené."
Havlík se však nedal lehce odbýt. Za týden svoji nabídku opakoval. "Přesvědčil mě, abych přijel alespoň na trénink, pak že se uvidí," říká házenkář, "jel jsem to opravdu jen zkusit, nic jsem si od toho nesliboval."
První únorový den s Allriskem poprvé trénoval, o devět dní později už nastoupil k zápasu s Frýdkem-Místkem, předním týmem soutěže. Uvedl se parádně, první branku utkání vstřelil právě on. "Asi jsem neudělal špatný dojem, mužstvo mě vzalo," vysvětluje si parádní úvod. V sestavě Allrisku už zůstal.
"Na rozdíl od Dvora však hraju spíše v obraně, pro útok je v Allrisku velká konkurence," říká. Angažmá v profesionálním týmu podstatně změnilo jeho život. Student třetího ročníku Fakulty humanitních studií v Pardubicích, kde se zabývá kulturními dějinami, musel najednou více času věnovat házené.
"Ve škole mi vyšli ohromně vstříc a vyhověli mé žádosti o individuální studijní plán," konstatuje. Házenkářskou kariéru, která náhle dostala netušené obrátky, nyní spojil s pražským klubem, kam přestoupil. Podepsal s ním profesionální smlouvu a od toho se odvíjejí další věci. "Nešel jsem však do Prahy kvůli penězům. Byla to šance zkusit kvalitní házenou," říká Vtípil.
