V jednatřiceti letech by česká oštěpařka mohla rozdávat smutné zkušenosti, v soukromí i v atletice.
Dvakrát přišla předčasně o dítě.
Loni v Aténách ji od bronzové medaile dělilo šest centimetrů.
Letos v létě se však usmívá. "Hlavně, ať je to zdravé," říká. Po zkušenosti z minulých let je opatrná. Ale pěje ódy na Antonína Pařízka, asistenta v porodnici U Apolináře. Konzultuje s ním celý průběh těhotenství. Až na začátku šestého měsíce se rozhodla šťastnou novinu učinit veřejnou.
"Dlouho jsme to tajili," přiznává. Omezila návštěvy příbuzných a známých. "Ze začátku by bylo strašně špatně a nechtěla jsem, aby to někdo poznal."
Nezbytná vyšetření však potvrdila: všechno je v pořádku. Přesto si dává pozor. "Mám dědičnou trombofílii, takže si dávám pozor, abych neupadla, neměla modřiny."
V loňské sezoně si zlepšila osobní rekord, pod pěti kruhy v Aténách sahala na medaili. Nezbyla na ní, tak se s plnou vervou pustila do tréninku. "Nevěřila jsem, že bych mohla otěhotnět v plné tréninkové zátěži."
Jenže otěhotněla. V duchu ji napadlo: Dřela jsem jako kůň celý podzim a jaro a nezúročím to. "Asi minutu to bylo trochu schizofrenní, přiznávám," usmívá se.
Okamžitě přemítá, jak daleko létal oštěp z její ruky na dubnových trénincích. "Věřila jsem si i na nejlepší," říká. Lákaly ji souboje s Osleidys Menendezovou, nejlepší oštěpařkou posledních let. "Před sezonou byla na operaci lokte, dala se porazit."
Před mistrovstvím světa věří kolegyni Báře Špotákové. Letos oštěpařky nijak daleko nehází. "Bára je ideální somatotyp, má i na 65 metrů. A teď největší šanci, která se už nemusí zopakovat," přízvukuje.
Původně chtěla do Helsinek odjet jako divák, lékař ji však cestu nedoporučil. "Dítě je důležitější!" zdůrazňuje.
V jejím hlase pořád cítit opatrnost. "Asi by to dělala každá ženská, po tom, co jsem si prožila já," říká. Opravdová radost prý propukne až po narození potomka koncem listopadu.
Po porodu prý bez atletiky nezůstane. Vrátit se chce už na mistrovství Evropy, které v příštím roce hostí Göteborg. "To jsem řekla trenérce hned, jak jsem ji oznámila, že jsem těhotná," přiznává. Trenérce Marcele Pilařové chodí pomáhat na trénink, sleduje mladou oštěpařku Lenku Lantovou. "Baví mě to."
Evropský šampionát v příštím roce by měl být začátkem cesty k Pekingu. Brejchovou láká úspěch na olympijských hrách v roce 2008. "Bude mi čtyřiatřicet, bude záležet na zdraví. Ale tam bych chtěla něco dokázat. Revanšovat se jim za to, co mi udělaly," zasměje se.
Vzpomínky na Atény, kde po posledních pokusech Němky Neriusové a domácí Manjaniové přišla o medaili, evidentně zůstávají živé.