Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bratři Lacigovi se spolu na kurtu nebaví

9 2003
Klagenfurt - Jako by byli cizí. Na kurtu spolu téměř nepromluví. Nedávají najevo emoce, radost ani zklamání. Přitom jedni z nejlepších plážových volejbalistů světa, evropské jedničky, Švýcaři Paul a Martin Lacigovi, jsou bratři. "Jsme pořád spolu, společně hrajeme dvanáct let, takže si musíme dávat pozor, abychom si nelezli na nervy, abychom se nehádali," říká Martin Laciga.

"Máme na to triky." Jaké? "Když hrajeme, tak spolu nemluvíme, koncentrujeme se každý na sebe."Jiné dvojice i během utkání debatují o chybách, o míčích, které jim nevyšly. "My ne," potvrzuje Paul.

"Tomu se pokoušíme vyhnout, emoce berou energii. Sami nejlépe víme, co jsme zkazili. Jsme klidnější možná i proto, že jsme zase o něco starší."

Přesto, jak dlouho jsou ještě schopni spolu vydržet? "Příští rok po olympijských hrách v Aténách se musíme dohodnout, jestli má cenu pokračovat, nebo se rozdělíme," tvrdí Martin. "Rozchod? Ne, ne, myslím, že spolu vydržíme," namítá dvaatřicetiletý Paul, který je o čtyři roky starší.

Musí ho mladší bratr poslouchat? "To jsem musel dříve, když jsem byl trochu slabší a menší, ale teď jsme oba dospělí, navzájem se akceptujeme," směje se Martin.

Mezi světovou extratřídu stoupali osm let. A pomalu. Byli patnáctí, desátí, pak potřebovali rok dva, aby se dostali mezi nejlepší tři dvojice světa. Třikrát se stali mistry Evropy a v roce 1999 byli vicemistry světa. Vyhráli dva turnaje Světové série. Na olympiádě v Sydney skončili pátí. Letos na sedmi turnajích vydělali 69 500 amerických dolarů (bezmála dva miliony korun).

Světu na písku dominují Brazilci a Američané. Co chybí Evropanům, aby se na ně dotáhli? "Nic," tvrdí Martin Laciga. "Jenže Brazilci hrají beach mnohem déle než my v Evropě, hrají i v zimě, mají profesionální soutěž po celý rok. My můžeme přes zimu v Brazílii či Austrálii jenom trénovat."

Ač se bratři Lacigovi narodili ve Švýcarsku a hrají v barvách tamějšího Proteamu Swatch, kořeny mají v České republice. Jejich rodiče Československo opustili po roce 1968. Dosud mají v Brně babičku.

"Někdy nám to nevyjde zastavit se za ní ani jednou za rok," říká slušnou češtinou Paul Laciga. "Snad se s babičkou častěji uvidíme až po kariéře. Končit ale rozhodně ještě nechceme. Příští rok nás čeká olympiáda."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze