Rozšířil tak svoji sbírku zlatých medailí ze šampionátů v méně obvyklých odvětvích, neboť už na podzim 2013 ovládl v Limassolu mistrovství světa v biathle (běh na 1500 metrů, 200 metrů plavání a ještě jednou stejný běh).
„Bráchu si ale dobírat nebudu, olympijské zlato je úplně nejvíc,“ říká třicetiletý Tomáš Svoboda, který nyní zvítězil o osm vteřin před Ukrajincem Dmitrym Maljarem. Při fotografování po závodě pak předvedl parádní stojku a užíval si pohár plný piva. „Po pořádném výkonu pořádná žízeň! Zdraví mistr Evropy v aquatlonu,“ napsal na facebook.
Jak moc si tenhle titul považujete?
Výsledku si vážím, ale cennější než první místo je odvedený výkon. Přeceňovat tohle zlato ovšem nechci, protože konkurence byla špičková jen částečně - je to doplňková disciplína, zúčastnili se převážně triatlonisté. Ale splnil jsem hlavní cíl, za první místo byla prémie devět set eur a vydělal jsem tak na letenku na jeden z červencových závodů Světového poháru v triatlonu v Brazílii.
Jak vás vlastně napadlo zúčastnit se tohoto šampionátu?
Jelikož mám předloňskou zkušenost s mistrovstvím světa v biathle a mnoho lidí si to plete právě a aquatlonem, tak jsem teď chtěl vyhrát taky, abych to nemusel pořád vysvětlovat... A bylo to schůdné, šlo o reprezentační akci, svaz nám platil startovné a benzín.
Jak si hradíte cesty na ostatní závody?
Z toho, co si vydělám právě na nich nebo v práci, protože se živím jako instruktor plavání ve škole da Vinci v Dolních Břežanech. Anebo mi pomůžou sponzoři.
Na Evropských hrách v Baku jste byl před dvěma týdny při slavnostním zahájení vlajkonošem české výpravy. Jak jste tam uspěl v triatlonu?Předsevzal jsem si, že skončím do šestnáctého místa, ale den po příletu jsem onemocněl. Naši lékaři se mi snažili pomoci, nicméně v závěrečném běhu, byť mojí nejsilnější disciplíně, jsem byl brzy vyčerpaný a skončil třiatřicátý.
Kdysi jste si umínil, že se zúčastníte olympijských her v Rio de Janeiru, kde by měl váš bratr obhajovat zlato z Londýna. Jak jste v tomto směru pokročil?
Olympijská kvalifikace začala loni na podzim na závodech Světového poháru, jenže jsem si poranil achilovku a nabral ztrátu. Teď budu muset závodit mimořádně dobře v létě a na podzim. Aby mi Rio vyšlo, potřebuju před 15. květnem 2016 devět dost výjimečných výsledků.
Zapeklitá situace, leckdo by to zabalil...
To ne! Rio je hlavní cíl. Kvůli Riu se snažím a baví mě to, připadá mi to smysluplné. Vlastně to nemůže dopadnout špatně, ať už na olympiádě startovat budu nebo nebudu. Za dva týdny mě čeká mistrovství Evropy v Ženevě, potom přijdou závody Světového poháru a seriálu mistrovství světa. Nic není ztracené.
