„Nechci říct, že jsem o tom nepřemýšlel, ale nechtěl jsem z toho být nějak zvlášť nervózní,“ usmál se Bratčenkov. „Pro mě to hlavně byl první zápas za enháčko. Na to, že si tady před diváky zahraju, jsem se těšil dlouho. Dal jsem do toho všechno a jsem moc rád, že jsme vyhráli.“
Co vás přivedlo do Ostravy?
Jsem rozený Ostravák, odchovanec BCM. Těšil jsem se, že se sem vrátím. Zvažoval jsem to už před dvěma třemi roky, ale v Prostějově byla skvělá parta, tak jsem nechtěl odcházet. Ale když se kádr obměnil, tak mě tam už nic nedrželo.
Jak jste prožíval dny před zápasem, kdy dlouho nebylo jisté, zda Ostrava dotáhne váš přestup a budete moci hrát?
Během týdne mi pan Kudela (šéf NH Ostrava - pozn. red.) říkal, že přestup je schválený, že mám být v klidu, takže jsem to nijak extra neřešil.
Vše se ale táhlo dlouho. Ani to vás neznejistilo?
Věděl jsem, že to nějakou dobu potrvá. Už jsem si to zjišťoval i minulou sezonu. Bohužel nikdo mi nebyl schopný říct, jak to s mým přestupem je. Každý říkal něco jiného a svaloval to na druhého...
... takže nevíte, v čem byl problém? Údajně šlo o zaplacení vašeho výchovného Prostějovu.
Vůbec nevím. On to asi nikdo pořádně neví.
Proč jste vůbec minulý ligový ročník vynechal?
Kvůli problémům s kolenem. Už předtím v Prostějově jsem sezonu dohrál jen tak tak. Ten rok mi hodně pomohl.
To jste vůbec nesportoval?
Prvních pět měsíců jsem si dal úplně pohov. Pak jsem už tady v Ostravě pracoval s masérem, s panem Dudziakem. Jenže se mi to vrátilo, a tak jsem si řekl, že sezonu úplně vynechám. Teď musím zaklepat, že už je vše bez problémů.
Návrat ale musel být těžký.
Šlo to vidět na prvních zápasech v přípravě, pořád ještě nejsem spokojený. Jsem z toho nervózní, i když kluci mi říkají, že je vše v pohodě. Je to jen o tom, hrát a hrát a získat zpátky sebevědomí. Ale tady v tom kolektivu, s těmi trenéry to nebude žádný problém.
