Blizoučko k nejcennějším kovům však měla teprve devatenáctiletá žďárská rychlobruslařka i na olympijských hrách v Turíně. Na tříkilometrové trati byla sedmá, na své oblíbené „pětce“ dokonce čtvrtá!
„Bronz byl blízko,“ vzpomíná Sáblíková na závod, při kterém na třetí Kanaďanku Klassenovou ztratila pouhých 81 setin vteřiny. „Ale možná bylo dobře, že jsem byla čtvrtá. Protože mě to popohnalo k tomu, že teď chci ještě o to více trénovat.“
MF DNES vás vyhlásila sportovcem kraje Vysočina za rok 2006. Jak tento rok budete hodnotit vy osobně?
Jako super sezonu, která pomohla nejen mě, ale celému týmu. Jen doufám, že takových sezon bude v příštích letech ještě více.
Vašim letošním vrcholem byly olympijské hry. Jak na ně budete vzpomínat?
Určitě v dobrém. Vždyť olympiáda je jednou za čtyři roky a ta letošní navíc byla opravdu skvělá. Chci jen věřit, že příští dopadne ještě lépe a nebude z toho jen „bramborová medaile.“ Letos v Turíně jste se ale nepopulárnímu čtvrtému místu ještě nevyhnula.
Jak vyrovnaný závod na 5 km s odstupem času vnímáte?
Ještě v sobě nosím trochu zklamání, vždyť bronz byl opravdu blízko. Ale možná bylo dobře, že jsem byla čtvrtá.
Jak to?
Protože mě to popohnalo k tomu, že chci ještě o to víc trénovat. Dnes vím, že jsem tu medaili mohla získat. A doufám, že za čtyři roky už ji skutečně budu mít.
Cítíte po letošních úspěších na svou osobu větší tlak?
Ani ne. Myslím, že všechno je prakticky v normě, že se nic moc nezměnilo. Samozřejmě až na to, že mám daleko lepší podmínky. Díky tomu, že mám výsledky, na které mě trenér dobře připravil, se teď o nás stará spousta lidí.
Právě lepší finanční podmínky a možnost častější cesty za ledem do zahraničí jsou pro vás asi hodně důležité.
Určitě. Ale to je asi všude stejné. Jako plavec potřebuje bazén a lyžař sníh, tak rychlobruslař potřebuje led. Když ho nemá, je to hodně těžké. Takže mohu všem jen poděkovat, že se podmínky pro nás zlepšily a že mám možnost na ledě stát.
V zahraničí se kromě tréninků také konají všechny vaše závody. Velkou část roku proto trávíte v cizině. Přivítala jste, že alespoň na Vánoce a Silvestra můžete být doma?
Určitě jsem za to strašně ráda. Je příjemné, že můžu chvilku trávit a trénovat v domácím prostředí. A samozřejmě si toho nesmírně vážím, protože podobných chvilek je během roku opravdu málo.
Mluvíte o tom, že i doma se věnujete tréninku. Jak se v podmínkách, které v Čechách momentálně panují, můžete připravovat?
Věnujeme se nabírání fyzičky. Chodíme do posilovny, běháme, děláme speciální skoky a jezdíme na kole.
Mnoho lidí vás bere jako skvělou závodnici, která vyrostla prakticky na rybníku. Jenže na ten se teď, kvůli mírné zimě, asi nedostanete...
Je fakt, že se věnujeme spíše letnímu tréninku, protože opravdu moc nemrzne. Ale zrovna dnes (včera) byl trenér u rybníku a koukal se, jestli ho udrží led. A říkal, že pokud bude takhle přes noc, tak že by to za dva, nebo za tři dny mohlo jít.
Vedle fanoušků a sponzorů si vás letos začali více všímat i novináři. Ti vás dokonce poprvé zařadili do elitní desítky v jiné anketě, o Sportovce roku. Co na to říkáte?
Samozřejmě mě to překvapilo. Jsem strašně ráda, že jsem se do té desítky dostala. A teď už je jedno, kolikátá skončím. Ať jsem klidně desátá. I tak to pro mě bude úspěch, o kterém jsem nikdy ani nesnila.
