Přemohl jsem krokodýla, přepral velrybu, medvědovi jsem vyprášil kožich a lvovi dal přes držku. Jsem zlej!
Tehdy, před 31 lety, se americký boxer Muhammad Ali připravoval na další souboj o titul světového šampiona. "Jsem král!" křičel.
Dnes mluví málokdy, ve tváři má strnulý výraz, tělo se mu klepe, jen občas naučeně zapózuje fotografům, jak dává soupeři levý direkt.
Je to nemocný muž, který nemilosrdný sport se jménem box pozvedl na vysokou společenskou úroveň. Trpí třesavou obrnou, Parkinsonovou chorobou, ale zůstal celebritou. Kamkoli přijde, je vítán a obletován. V dalekém Pákistánu po něm pojmenovali univerzitu, ve středu marně podporoval New York, aby se stal olympijským městem v roce 2012.
"Pokud budu ještě žít, chtěl bych tam zapálit olympijský oheň," řekl nedávno. Už jednou, v Atlantě 1996, se mu té pocty dostalo. Famózní sportovec, možná nejlepší v minulém století. Rytíř. Reklamní trhák. Básník. Politik. Revolucionář. Lidumil. Poradce amerických prezidentů. Ikona. Tlučhuba. Kazatel. Když měl vstoupit do ringu, byla to událost, z boxu udělal show.
Narodil se jako Cassius Clay, zemře jako Muhammad Ali, obě jména jste mohli jen stěží přeslechnout. OSN ho jmenovala poslem míru.
Jako kluk v jižanském Louisvillu neměl na autobus, do školy běhal. Za kariéru vydělal 2 miliardy korun, dnes se vozí v limuzínách s neprůstřelným sklem a má ochranku. Když v roce 2002 slavil šedesátiny, starosta Los Angeles vyhlásil 17. leden "Dnem Muhammada Aliho".
|
Co o něm řekli |
|
"Bylo mu 12, vážil necelých 40 kilo a choval se jako klaun. Pořád uskakoval, bál se úderů. Ale taky měl výjimečnou rychlost a postřeh. Cítil jsem, že z něj vyroste velký boxer." "Létá jako motýl a bodá jako včela." "Ali? To je ten zbabělý negr?" "Říkal o sobě, že je král. A já musím říct: Ano, byl to král." |
V roce 1960 přijel na olympijské hry do Říma a v kategorii do 81 kilogramů vybouchal všechny soupeře. Jenže zlatou medaili, kterou jiní dávají do sejfů, pak doma demonstrativně hodil do řeky Ohio. Vypráví se, že krátce předtím ho bílí číšníci odmítli obsloužit v restauraci a pak ho ještě napadl gang ozbrojených motorkářů.
Rebel. V roce 1964, to už byl šampionem mezi profesionály, přijal jméno po vůdci Islámského národa Elijahu Muhammadovi. Ctily ho miliony Afroameričanů, Afričané ho svatořečili. V roce 1967 odmítl jít do války ve Vietnamu. "Oni mi nikdy nenadávali do negrů, proč bych s nimi bojoval?" řekl a složil píseň: "O válce ve Vietnamu zpívám v tomhle songu, nemám žádný spor s muži z Vietkongu."
Za odmítnutí branné povinnosti mu na vrcholu sil vzali boxerskou licenci a hrozilo mu až 5 let vězení. Do ringu se vrátil jako král, což sám hlásil: "I’m the king of the world, I am the greatest." Jsem král světa. Jsem největší.
Když přestoupil na muslimskou víru, vyprávěl: "Chci mít čtyři ženy. Jedna mi bude čistit boty, druhá mě bude krmit, třetí dělat masáže a čtvrtá bude kouzelná." Nakonec se opravdu čtyřikrát oženil, má 7 dcer a dva syny. Dcera Laila také boxuje.
Stal se nepřemožitelným šampionem, v ringu jako by tančil, měl výjimečný postřeh a drtivou ránu. Ve zlatých kronikách boxu jsou jeho nejslavnější bitvy s Foremanem v africkém Zairu nebo s Frazierem ve filipínské Manile, po které zkrvavený Ali nemohl ani stát: "Nikdy jsem nebyl tak blízko smrti."
V roce 1981 ukončil kariéru, bylo mu už 41. Ale ještě před šesti lety plánoval, jak zhubne 20 kilo a vrátí se mezi provazy v exhibiční bitvě. Ne, Ali už se nikdy nevrátí, ale nesmrtelným zůstane.
A jeho výroky také: " Viděli jste někdy boxera, který by byl tak chytrý jako já? Jsem doktor filozofie boxu. Dělám z boxu zážitek. Jsem ten nejlepší, nejsilnější a nejchytřejší boxer, který kdy vstoupil do ringu."
