„Dres s trikolorou jsem moc chtěl a radost jsem měl obrovskou,“ netajil se v této sezoně nejlepší český jezdec i v pořadí Světového poháru. A dost se na to nadřel. Ve trojici se dvěma kolínskými závodníky Tomášem Paprstkou a Janem Nesvadbou o ni bojoval na sněhu a ledu, za desetistupňového mrazu v hodinovém závodě až do posledních metrů.
Byl jste velkým favoritem závodu. Nebylo to nakonec těžší, než jste čekal?
Bylo. Hlavně těmi podmínkami, kdy byl velký mráz a hodně sněhu. Vyjížděli jsme tam ledové koleje a nebylo to jednoduché. Navíc kluci byli z jednoho týmu. Různě se střídali, zkoušeli mi ujet. Musel jsem všechno pochytat a uhlídat. Řekl bych, že to bylo takové vydřené vítězství, a z toho jsem měl právě radost taky. Že jsem odolal a dovedl závod až do vítězného cíle.
Kdy jste naposledy závodil v takových podmínkách?
Moc často se k nim nedostanu. Ono se sice říká, že Češi umí na sněhu, ale to možná bývávalo dřív, kdy v Čechách sníh byl a jezdilo se na tom každý den. V poslední době je to jednou za pár let. A ještě k tomu já závodím v Belgii v úplně jiných podmínkách, než je tohle.
A jak se s tím člověk vyrovná? Třeba Adam Ťoupalík kvůli tomu odstoupil. I na vás bylo vidět, že si v každý volný moment protřepáváte ruce, nohy, všechno, co šlo.
Ty ruce byly asi nejhorší. Jinak jsem nijak netrpěl. Dobře jsem se oblékl a byl jsem na to připravený. Každý věděl, jaké počasí bude. Byl jsem stoprocentně připravený na zimu. Rukavice silnější nemám. (pousměje se)
Ono by to asi v lyžařských nešlo...
Brzdit a řadit ne. Už takhle to bylo jen tak tak...
Celý závod jste se tahal o vedení s Nesvadbou a Paprstkou. Chvíli vedl jeden, chvíli druhý. Jak bylo náročné si oba pohlídat?
To bylo klíčové. Musel jsem si to hlídat tak, aby tam nevznikla nějaká větší mezera. Reagovat na jejich nástupy. Kluci to párkrát zkoušeli, odjížděli. A když jsem jednoho dojel, tak hned nastoupil ten druhý – a tohle všechno mě stálo nějaké síly.
V posledním kole se před vás v polovině okruhu zkusil v zatáčce dostat dost ostře Nesvadba. Souboj pro vás skončil skoro pádem, ale ustál jste ho, zůstal první a hned zaútočil a poodjel. Byl právě tohle klíčový moment?
Věděl jsem, že když si oba dovezu do posledního kola, nesmím je nechat přede mnou, protože v té technické pasáži by mi mohli ujet. Takhle, když jsem tam byl první a udělal bych chybu já, museli by ji udělat i oni. A nikdo by neujel. To jsem moc dobře věděl. A to se mi podařilo.
Závod byl hodně dramatický a tvrdý. Některé souboje mezi vámi a Nesvadbou byly až na hranici pádu. Viděl jste to podobně?
Mně se to líbilo. Byl to dobrý závod pro diváky a myslím si, že se u něj nenudili.
To rozhodně ne, protože jasno nebylo až do konce. Pro vás to byl závod po týdnu v novém týmu, kam jste k prvnímu lednu přestoupil. Co na to noví šéfové?
Měli obrovskou radost. Je to pro nás první týmové vítězství v této sezoně a doufám, že budeme podobně pokračovat dál.
Teď jste mistrem republiky. Cyklokrosový vrchol v podobě světového šampionátu se blíží. Bude na konci ledna. Co do něj ještě stihnete?
Tenhle týden poletíme do Říma na Světový pohár a pak je další Světový pohár v Holandsku a následuje mistrovství světa.
A ambice? Kromě toho, že v Římě se asi trochu ohřejete?
Tam to bude určitě trochu příjemnější. První desítka je pořád tak nějak hratelná, myslím. A chtěl bych se do ní konečně vejít.
