Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vaidišová by se měla o návrat pokusit, míní slavný kouč Bollettieri

Na finálové zápasy Pardubické juniorky přijel i tenisový trenér Nick Bollettieri. | foto: Michal Klíma, MAFRA

19 2014
I v 83 letech je to nezmar, ze kterého energie prýští na všechny strany. Čerstvý člen Mezinárodní tenisové síně slávy Nick Bollettieri byl na Pardubické juniorce co chvíli v obležení – s fanoušky se fotil u vystaveného Davis Cupu, rozdával desítky autogramů a zhlédl obě finále.

„Myslím, že v budoucnu bude slavit úspěch ten, v jehož stylu bude od každého kousek. Nemůžete mít opravdu výraznou slabinu. Hra bude ještě silovější, vysocí hráči budou mít větší šanci než malí. Tím netvrdím, že se menší hráči nemohou prokousat nahoru, ale bude to pro ně mnohem těžší,“ nastínil svůj pohled na možný vývoj tenisu.

Tohle není vaše první návštěva v České republice, v posledních letech sem létáte často. Máte pro to nějaký zvláštní důvod?
Ano, v Česku mám skvělé přátele. Nejsou to návštěvy v pravém slova smyslu, spíš to vnímám tak, že se vracím do svého druhého domova.

V Pardubicích jste byl na pozvání pořadatelů. Využil jste toho i k „lovu“ nových talentů?
Ty lovím pořád. Na Juniorce na mě udělala velký dojem vítězka (Karolína Muchová z Frýdku-Místku). Při její konstituci by bylo velmi obtížné vítězit jenom od základní čáry. Nebojí se chodit na síť, její hra je velmi pestrá. Zdobí ji pozitivní přístup, věří si, má dobrý odhad. Vynikající stopbaly, čopy, voleje... Mluvil jsem s jejím koučem (Pavel Šnobel), který působí velmi cílevědomě, a byl bych rád, kdyby navštívili akademii. Ještě hodně zesílí, protože rychle vyrostla, a vylepší podání. Chlapec, který vyhrál (Zdeněk Kolář z Bystřice nad Pernštejnem), se po kurtu skvěle hýbe, ale nemyslím si, že by mezi muži uspěl jenom s hrou odzadu. Bude k tomu muset něco přidat.

České tenisové hvězdy Petra Kvitová i Tomáš Berdych teď v létě tápou. Čím to podle vás je?
Pokud vyhrajete velký turnaj jako Kvitová, je těžké zůstat náležitě hladový a hned potom zvítězit i na dalším. Možná, že mají v hlavách grandslamy. Myslím, že máme před sebou velmi zajímavé US Open, otevřené především mezi muži. Tsonga jednou vyhraje, ale pak vypadne v prvním kole. Djokovič se hledá. Federer zase hraje slušně, Berdych se trápí. Azarenková se teprve dostává do své obvyklé formy. Nikdy nevíte. Ani Serena Williamsová před US Open určitě není jasná sázka na titul. A mezi muži? Vůbec nevím, kdo by měl vyhrát...

Co byste řekl na případný comeback vaší někdejší žákyně Nicole Vaidišové, o němž se teď spekuluje?
Nicole... Nemám dost informací k tomu, abych to mohl víc komentovat, ačkoli ji jinak znám velmi dobře. Kdyby se vrátila, bylo by to fantastické. Až jí bude pětatřicet nebo pětačtyřicet, bude se ohlížet zpátky a uvědomí si, že to měla znovu zkusit. Protože na to měla. Mimochodem, stále se udržuje ve skvělé kondici.

V polovině července jste byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Co to pro vás znamená?
To ani nelze vyjádřit slovy. Tohle ocenění si vyžádalo roky týmové práce, nikoli jen mojí. Lidí z akademie, členů mé rodiny, přátel... Bez nich bych se tam nikdy nedostal.

Je pravda, že stále trávíte na kurtech osm hodin denně?
To minimálně! V týdnu před odletem do Česka jsem měl čtyřicet individuálních tréninků, ale včetně sledování 300 žáků, kteří se účastní letního kempu akademie, a rozhovorů s rodiči to bylo denně mnohem víc času. V půl šesté chodím na golf... Celý život vstávám velmi brzy. Tohle všechno je v mé nové knize Changing the Game. Dočtete se tam, co dělá „bláznivého“ Nicka tím, kým je. Chtěl bych, aby vyšla i v českém překladu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze