Jardo, jak se vám běžel první závod s hromadným startem v životě, v němž startuje třicet nejlepších ve Světovém poháru?
Věděl jsem, že to vůbec nebude jednoduché. Tratě jsou tu velmi těžké, spočítal jsem patnáct náročných kopců. V cíli to bylo znát. Ty poslední dva kopce byly hodně těžké. Měl jsem sice jisté body do Svěťáku, ale musel jsem si je hodně vydřít.
Ale 26. místa budete litovat spíš kvůli třem minutým terčům než kvůli běhu.
Bohužel, jedna ležka se mi nezadařila, těch dvou trestných kol je škoda. Doufal jsem, že to bude lepší.
Vy jste pro závod dlouho figuroval jako náhradník, až v předvečer jste se dozvěděl, že pojedete. Jakou jste měl motivaci?
No já byl hlavně rád, že můžu startovat.
Asi vás tenhle závod povzbudí do štafety, kterou v neděli pojedete s Michalem Šlesingrem, Zdeňkem Vítkem a Ondřejem Moravcem.
Povzbudí, ale sebralo mi to taky hodně sil. Uvidíme. Každý den je jiný a snad to zítra dobře pojede a půjde i střelba.
Čím je speciální takovýto závod, v němž všichni jedou spolu? Hlavně tím, že nikdo nejede pomalu. To je největší rozdíl oproti stíhačce. Není zde nikdo slabý a pořád se musí jet na krev, abyste se vůbec udržel.
Něco dalšího?
Třeba tím, že člověk má jisté body. Jede jenom ta špička, těch třicet nejlepších. Nedá se moc odpočívat. A taky ta atmosféra, zvlášť tady v Německu. Navíc masový závod je nejvíc navštěvovaný. A taky nejatraktivnější.
Měl jste možnost vnímat tu bouřlivou kulisu 25 tisíc diváků?
Určitě. Jsme v Německu, tady je vždycky hodně diváků, ta atmosféra je něco nevídaného. Prostě super. I když první kolo se mi moc nelíbilo. Jak jede velká skupina, tak se to před kopcem vzadu zastaví a zpomalí.
Na to je jednoduchá rada - být už na startu v první lajně.
To ano (úsměv). Ale musí se to vzít postupně. Já doufám, že se někdy mezi těch nejlepších deset podívám.
