„Jsem překvapený, ale příjemně. Moc mě to těší a řadím tuto cenu mezi své největší úspěchy,“ pravil Bobrovský. Ocenění dostal za to, že své svěřence a svěřenkyně vždycky vedl nejen k úspěchům, ale také k respektování pravidel fair play, kterými se celý život sám řídil.
Za Janem Bobrovským je dlouholetá úspěšná dráha basketbalisty, který sbíral vavříny v dresu někdejší brněnské Zbrojovky (finále PMEZ 1964, 1968) a reprezentace (stříbro z ME 1967, bronz z ME 1969). Na ni později navázal i v roli kouče (muži Zbrojovky, ženy Brna, národní týmy mužů a žen).
Prozradíte, které úspěchy z vaší trenérské kariéry řadíte nejvýš?
Jednoznačně titul mistryň Evropy českého družstva z roku 2005 a vítězství brněnských žen v Eurolize rok poté. Taky jsem byl u památného stříbra reprezentantů na mistrovství Evropy ve Stuttgartu v roce 1985. Tam jsem ale jako trenér Zbrojovky neměl roli ani jakéhosi poloasistenta a nebýt mého kamaráda a spolubojovníka z palubovky Jirky Zedníčka, ani bych se na šampionát nepodíval. (úsměv)
Když porovnáte vaši hráčkou éru s tou současnou, byla někdejší doba na palubovkách víc gentlemanská?
Fair play je zakořeněná v basketbalu obecně, rozhodně se nedá filmovat jako ve fotbale. A dřív byla hra pomalejší, dnes je víc o síle a fyzických schopnostech. A k fair play... Tehdy býval basket převážně výhradou studentů, což samo o sobě přinášelo jistou duševní vyspělost.
Cožpak dnes už neplatí, že basketbal je sportem akademiků?
Dřív byli hráči z devadesáti procent studenty, dnes je to tak šedesát procent. Nicméně platilo a platí, že navrch mají grázlíci.
Čeští basketbalisté budou hrát v červenci kvalifikaci o postup na olympijské hry v Riu. Mají šanci?
Mají, ale jejich pozice je těžká v tom, že se bude hrát v Bělehradě a Srbové jsou silní. Náš tým je ale velmi dobrý, sedmé místo na mistrovství Evropy o něčem svědčí, navíc ke třem vynikajícím hráčům přibývají další. Kádr mužů byl na šampionátu velmi dobře poskládaný a nyní je na vysoké evropské úrovni.
Mrzí vás, že se české ženy tak daleko nedostaly?
Holkám fandím, ale myslím, že neděláme všechno pro to, abychom měli šanci objevit se v olympijském turnaji.
Co máte na mysli?
Jde mi o to, aby se naší ligy zúčastňovaly především české hráčky, jenže před časem se odsouhlasilo, že klub může mít sedm cizinek.
Cožpak vaše Brno v dobách největších úspěchů netěžilo z Američanek?
Nikdy jsme neměli na soupisce převážně cizí hráčky. Dvě nebo tři, ale hlavní část byly vždycky Češky. Tím nechci útočit na USK Praha, ale rozhodnutí o sedmi cizinkách považuji za nesmysl. V tom žádný přínos pro náš basketbal nespatřuji. Protože když není na hřišti ani jedna Češka, tak je to pro náš basket špatné.
Věra Čáslavská se nechala slyšet, že nad mladou generací není třeba lámat hůl. Souhlasíte?
Když to posuzuju podle mládeže, která se v Brně o Žabiny zajímá, tak rozhodně. Nejsem si však jistý, že by v sobě mladí lidé měli automaticky zabudovaný smysl pro fair play, je to věc výchovy. Na basketu ale vidí, že hráčky se třeba přiznávají k teči u autu, to je také výchova.
Může se ženská reprezentace vrátit na někdejší pozice?
Může, ale bude to trvat delší dobu - v současné době určitě nemáme dvanáct skvělých hráček, je jich jen pár. Už máme velmi dobrou mládež, ta se může srovnávat s evropskou špičkou, ještě chvíli ale potrvá, než tyto hráčky uspějí podobně jako předchozí generace. Jsem přesvědčený, že se jim to podaří.
