Můžete jej nazývat mnoha jmény.
„Cannibale norvégien,“ píše o Björndalenovi francouzský list L’Equipe.
„Pan 200 procent. Absolutní fanatik. Blázen v dobrém slova smyslu,“ tvrdí německý kouč Mark Kirchner.
„Superman Ole Einar,“ vyvěsí transparent norští fanoušci. A další do televizního mikrofonu vyprávějí: „Víte, my máme v Norsku dva krále. Haralda a Ole Einara.“
Když mu tato slova na tiskové konferenci přetlumočí, usměje se: „Kdepak, v Norsku je král jenom jeden. Já dělám biatlon. On opravdovou královskou práci.“
Ta Björndalenova na lyžích a s malorážkou měla končit už po olympiádě v Soči 2014, ve 40 letech. Ale v Soči vyhrál. Tak proč by končil, že?
LOUČENÍ? KDEPAK! Ole Einar Björndalen chtěl po OH v Soči končit, jenže přišel další triumf...
„Psychicky jsem stále mladý. Mojí rozlučkou bude až mistrovství světa v Oslu 2016,“ vyhlásil tedy. Pouť tichého perfekcionisty po biatlonových štacích pokračovala dál.
„Ole je uzavřenější typ, introvert. O všem hodně dumá, nevybavuje se,“ povídá Michal Šlesingr. „Ale když se s ním dáte do řeči, je v pohodě. Žádný namyšlený floutek.“
Ke dvěma obytným automobilům, které má ve svých dvou domovech v norském Drammenu a rakouském Obertillachu, si Björndalen loni pořídil třetí, obrovský. „Je velký jako náš kamion pro servismany,“ prohodil německý kouč Kirchner. Uvnitř má trenažér na kolečkové lyže i obrovskou postel.
Po Novém roce tápal. Zkraje sezony sice ovládl pohárový závod v Östersundu, jenže po Vánocích byly výsledky pro zlost: 30., 23., 30. místo. Hromadný závod v Ruhpoldingu dokončil úplně poslední.
„V lednu bylo úplně všechno špatně,“ přiznává. „Potřeboval jsem najít sám sebe a začít znovu.“ Jak to provést? Přece jak byl zvyklý. Opustil pohárovou karavanu a ordinoval si tuhý tréninkový kemp. „Hned se cítím mnohem silnější,“ hlásil po něm.
NORSKÉ OBJETÍ. Ole Einar Björndalen (zády) a Emil Hegle Svendsen slaví stříbro a bronz ve stíhačce biatlonistů na MS v Oslu.
„A nyní: Ole - Einar - Björndalen!“ dramatickým hlasem sděloval hlasatel, když stál v sobotu v Oslu na startu mistrovského sprintu.
Pět terčů vleže vybílil. Pak přijel na stojku. „Jedna... dva... tři... čtyři... pět,“ vzrušeně odpočítával komentátor norské televize úspěšné rány. Hnal se vstříc cíli a Holmenkollen se měnil ve hřmící kotel.
Jen Martin Fourcade byl toho dne rychlejší. Björndalen vybojoval svoji 41. medaili z mistrovství světa.
Tu s pořadovým číslem 42, opět stříbrnou a opět za fenoménem Fourcadem, přidal o den později ve stíhačce.
Kolik je mu let, tolik má medailí. Který jiný sportovec to může říci? Devatenáct z nich je zlatých!
„A odsud má pro mě stříbro taky cenu zlata,“ vykládal. „Vždyť na Holmenkollenu jsem ani v minulosti často nevyhrával.“
Stejně jako vše v jeho kariéře je i tato věta relativní. Ano, na Holmenkollenu získal „pouze“ sedm ze svých 95 pohárových triumfů.
A když už jsme u těch čísel. List L’Equipe spočítal, že mezi prvním a posledním Björndalenovým triumfem na světové úrovni uplynulo 7 265 dnů. Pro porovnání: u Rogera Federera je to 5 387 dnů, u Michaela Phelpse 5 246 dnů, u Michaela Schumachera 5 206 dnů. Jen boxer George Foreman s 7 957 dny je v této statistice (zatím) lepší.
DALŠÍ MEDAILE. Ole Einar Björndalen uhání za stříbrem ve stíhačce biatlonistů.
„Další oddálení konce mé kariéry je nemožné. Cítím, že nastal pravý čas odejít,“ tvrdil Nor před šampionátem. Už tehdy však jiná biatlonová legenda, Magdalena Neunerová (která končila kariéru v 25 letech!), věštila: „Pokud v Oslu získá medaili, uvidíme Oleho také na olympiádě v Koreji 2018.“
Opravdu tedy skončí?
„Tomu moc nevěřím. Co by dělal? On nic jiného, chudák, neumí,“ vtipkuje Michal Šlesingr.
„Podle mého známého, který má velmi blízko k norskému týmu, je Ole už teď z 95 procent rozhodnutý pokračovat,“ říká Ondřej Moravec.
To Martin Fourcade se s odpovědí na otázku nepáře stejně jako se svými soupeři na šampionátu: „On neskončí.“ Rozuměli jste? Rozuměl jsi, Ole? Oui? Tak konec diskusí.
