Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Moje poslední sezona. Ani olympiáda mě neláká, říká Labounková

Pro mě by byla olympiáda v Tokiu zajímavá, kdybych mohla bojovat o nějaké medaile, ale to už v mém věku možné není., říká Romana Labounková. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

12 2017
Elitní česká bikrosařka a účastnice olympiády v Londýně Romana Labounková jede svou poslední sezonu. Ještě si chce splnit sen o duhovém trikotu z fourcrossu a pak plánuje doma v Jeseníku trénovat děti.

Lokální závod v duálním slalomu bez řetězu na kraji Olomouce měl nečekaný lesk. Do klopených zatáček a skoků nemilanského bikeparku se totiž vydaly i hvězdné ženy českého bikrosu - olympionička z Londýna Romana Labounková a proti ní mistryně světa Jana Horáková.

„Zazávodit si s Janou je superprestižní záležitost,“ říká s nadsázkou na adresu své dlouholeté kamarádky Romana Labounková. „Loni mě tu porazila, letos jsem vyhrála já, tak jsme si řekly, že ještě minimálně příští rok se tu zase potkáme, abychom si to mezi sebou rozhodly,“ směje se bikerka z Jeseníku jezdící za český tým Pells.

Co vás na malé závody do Olomouce přivedlo?
Byla jsem tam už loni na prvním ročníku a je to taková zábavná akce, potkala jsem se s Janou Horákovou a Kamilem Tatarkovičem, se kterými jsem jezdila po závodech, takže je to takové přátelské setkání.

Je zvláštní jet bez řetězu?
Pro mě je to první takový závod, ale dráha je vytvořená tak, aby na ní nebylo kde šlapat. Nezvyklé je to až v okamžiku, kdy se člověk dostane do krizové situace, například mu spadne noha, a to najednou řetěz chybí, protože se nezapře a třeba se i narazí. Ale jinak se to na jízdě neprojeví.

ČESKÉ DUO V AKCI. Romana Labounková (č. 3) a Aneta Hladíková (52) v semifinále
SEMIFINÁLOVÁ JÍZDA. Česká bikrosařka Romana Labounková (zcela vlevo) si pro

Roky objíždíte evropský i světový pohár v BMX a pravidelně startujete na mistrovství světa ve fourcrossu. Co je letos váš cíl?
V zimě jsem se rozhodla, že tohle bude moje poslední sezona a upravila jsem i závodní program. Mám vystudovanou fyzioterapii a začala jsem pracovat v lázních v Jeseníku, takže se mi přehodnotily priority. Už do toho nepůjdu tak naplno, hlavně do světového poháru v bikrosu. Je to nebezpečná záležitost a v našich podmínkách není kde trénovat. Světové poháry v bikrosu vynechám a o to víc bych chtěla jet fourcrossových závodů. Letošní vrchol pro mě bude mistrovství světa.

Na konci srpna ho hostí italské Val di Sole. Budete se chtít vracet s medailí?
Ráda bych si po letech konečně vyjela ten duhovej trikot. Ale já to vždycky na závodech pokazím.

Jako loni, kdy jste spadla z prvního místa a nakonec dojela čtvrtá?
Do druhé zatáčky jsem vjela jako první, ale tam jsem udělala chybu a spadla. V první zatáčce jsem si vycvakla nohu, abych ji projela rychleji a pak jsem zpanikařila a chtěla si ji co nejrychleji zacvaknout zpátky, protože mě čekaly velké skoky. Přenesla jsem váhu na vnitřní nohu a podjelo mi kolo. Vyloženě amatérská chyba, ale v tu chvíli jsem zazmatkovala.

V bikrosu jste absolvovala první díly evropského poháru v Zolderu a Erpu. Ten tedy objedete?
Jela jsem tam, ale jak říkám, v bikrosu už do toho moc nechci jít. Světové poháry, mistrovství světa i olympiáda se jezdí z velkého starťáku, osmimetrového, kde člověk třikrát šlápne, a už jede padesát kilometrů v hodině na první skok, který má třeba deset dvanáct metrů. To je věc, kterou nemáme u nás kde trénovat, a já už jsem na tom i párkrát spadla a zranila se, takže ani psychicky se mi do toho nechce. Nemám už ten pohon, který by mě dohnal k tomu, že v těch osmi lidech se rozjedu naplno a půjdu do toho po hlavě.

Romana Labounková.

A bez toho už se závodit nedá.
Na prvním evropském poháru v Zolderu jsem první skok neskákala, zvolila jsem bezpečnou variantu a to byl hlavní důvod, proč jsem nepostoupila. Když člověk ztratí pět metrů hned na startu, tak už se to ve vyrovnané konkurenci těžko dohání. V evropském poháru se ukážu ještě v Řepích v Praze (20. a 21.května) a to bude asi můj poslední mezinárodní závod v bikrosu. Pak už mě čekají asi jen dva české závody a konec.

Žádná nostalgie?
Mám to rozhodnuté. Většina závodů je z toho velkého starťáku, i mistrovství Evropy a světa, a abych tam jela, že to nebudu skákat, to je zbytečný, to jsou vyhozené peníze. Nemá to smysl. Zvolila jsem tuto variantu, že pojedu tyto závody, kdy jsem schopná závodit, a tím to pro mě skončí. O to víc ale chci jezdit na horských kolech.

Mrzí vás loňská neúčast na olympiádě v Riu? Byla by to ideální rozlučka s bikrosem.
Měla jsem špatné roky kvůli zranění, takže se mi do toho ani nechtělo vracet. Ale loňská sezona byla povedená, vrátila jsme se do špičky. Trochu mě to tedy mrzí, myslím, že úplně marná bych tam nebyla. Ale na druhou stranu, když jsem viděla, jak moc se tam padá a jak je dráha nebezpečná, tak z tohoto pohledu mi neúčast ani nevadí.

Je vám teprve sedmadvacet a hry v Tokiu jsou za tři roky, nekončíte přece jen příliš brzy?
Olympiáda už pro mě není lákadlo, zúčastnila jsem se v Londýně v roce 2012. Bohužel si dodnes myslím, že kdybych tam nejela s prasklou chrupavkou v koleni, mohla bych tam i o něco závodit, ale takto jsem se jen zúčastnila (skončila na 11. místě - pozn. red.). A vím, že za čtyři roky bych se jela zase jen zúčastnit. Pro mě by byla olympiáda zajímavá, kdybych mohla bojovat o nějaké medaile, ale to už v mém věku možné není. Mám své limity, které už nepřekonám.

Kdy mají bikrosaři vrchol kariéry?
U mě to bylo v pětadvaceti a myslím, že je to tak u většiny holek. I když teď ta silná generace má kolem čtyřiadvaceti let a vydrží až do té příští olympiády.

Fotogalerie

A vy? Zamknete po letošní sezoně kolo do sklepa.
Bikrosové kolo možná do sklepa zamknu. Mám zkušenost s tím, že když jezdím dlouhodobě na horském kole, tak se na bikrosové těžko zvyká, a když ani nebudu mít důvod... Navíc mi to horské kolo i víc vyhovuje, asi na něm jezdím ve finále i radši. Ale i když příští rok občas nějaké závody pojedu, tak už to bude při práci, nebudu mít takové ambice ani trénink.

Bude těžké skloubit práci s tréninkem?
Nevidím to vrcholově, protože člověk, který pracuje osm hodin denně, nemůže mít kvalitní přípravu. Myslím, že z toho nevypadnu tak rychle a tím, že fourcross není olympijský sport, není tam taková konkurence, takže třeba nebudou výsledky úplně špatné. Ještě to nemám úplně rozhodnuté. Uvidím, až začnu pracovat naplno, jestli vůbec budu chtít ještě jezdit po závodech. To v tenhle moment nedokážu říct. Zatím pracuji v lázních dva dny v týdnu, jeden den jsem v Brně a zbytek jsem si nechala na trénink, abych sezonu ještě obstojně dojela. Tři dny v týdnu tedy pracuji, zbytek jezdím na kole.

Svůj další život vidíte v Jeseníku?
Zatím asi ano, chtěla bych také trénovat děti. O prázdninách pořádám kemp, takže moje vize je být fyzioterapeut na plný úvazek ak tomu pomáhat s výchovou mladých talentů.

A pak zamknete do sklepa i horské kolo?
Kdepak, život bez kola si nedovedu představit. I když nebudu závodit, tak mě kolo baví samo o sobě, vyjet si do přírody na nějaké traily. To mě určitě bavit nepřestane.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze