"Dodalo mi to sebevědomí," hlásila bývalá běžkyně na lyžích, za svobodna Hanušová, ze svého sídla v kalifornském Truckee. Tam žije s manželem Marcusem, rovněž bývalým americkým lyžařem.
Konečně znáte pocity vítěze závodu Světového poháru - jaké jsou?
Úžasné, strašně prima. Dvakrát, tuším v letech 2010 a 2011 v Roubaix a v Táboře, jsem vyhrála závody Světového poháru v cyklokrosu, a teď jsem se dočkala i na horském kole. Jsem moc ráda, že se to povedlo.
Medailová trať Kateřiny NashKlasické lyžování Horská kola Cyklokros |
A vám se to podařilo v pětatřiceti letech - je to o to sladší?
Určitě, vždyť jsem se o to pokoušela strašně dlouho. Poslední tři nebo čtyři roky jsem k tomu měla několikrát hodně blízko, ale pořád to nevycházelo. S tím věkem to až tak nemá co dělat, ale na druhé straně je to fajn i proto, že můj úspěch může být inspirací pro mladší závodnice. Vidí, že když u sportu vydrží a dají tomu vše potřebné, může to vyjít.
Promiňte otázku - jste v poli závodnic nejstarší?
Ale ne, nestrašte. Němce Sabine Spitzové, která o dva týdny dříve vyhrála závod Světového poháru v Andoře, je dvaačtyřicet. Na horských kolech se věk posouvá výš, přece jen je to vytrvalostní sport.Třeba hodně Američanek začíná jezdit až na vysoké škole, o to déle pak vydrží. Ale z úspěchů Sabine mám radost, ona je zase inspirací pro mě.
V Kanadě jste o víkendu porazila největší soupeřky v posledním závodě před mistrovstvím světa v Jižní Africe. Těší vás to o to víc?
Samozřejmě. Za prvé se mi to konečně povedlo, a za druhé mi to před šampionátem dodalo sebevědomí. Dva předchozí závody jsem dojela na druhém místě, člověk vidí, jak se sezona vyvíjí. Některé závodnice oproti jaru zpomalují, jiné jdou zase rychle nahoru, ale já mám vcelku vyrovnanou sezonu, forma jde nahoru postupně.
Mistrovství světa je za necelé tři týdny, forma stoupá. Jak s tím naložíte?
Ještě pár dní budu doma v Kalifornii a potom už poletím do Jižní Afriky, kde i z důvodů aklimatizace strávím dva týdny před závodem. Ne zrovna v dějišti šampionátu, ale kousek dál žije můj tchán s manželovou sestrou, budu bydlet u nich a trénovat. Trochu se tam srovnám, budu ladit formu.
V Česku se nezastavíte?
To ne, to by byla zajížďka. Do Afriky poletím druhou stranou, přes Dubaj.
Nyní vám ve Světovém poháru patří druhé místo v průběžném pořadí. Nebude vás před šampionátem tížit, že jste jednou z favoritek?
Ne, určitě ne. Už delší čas patřím do první pětky, v mojí mysli jednou z favoritek jsem. To jsem ale byla už mnohokrát. Pojedu, jak nejlíp budu umět, a o favoritkách nechám spekulovat okolí.
Takže to ustojíte?
To doufám. Myslím, že jsem vyspělá závodnice. Nervozita samozřejmě bude, ale kdyby člověk nebyl před vrcholem sezony nervózní, tak by to nebyl dobrý důkaz, že je připravený. Ale taky musíte tu nervozitu zvládnout, aby nebyla překážkou před nebo i během závodu. Chce to čistou jízdu a vyvarovat se chyb, jako to vyšlo teď v Kanadě.
Poslední závod Světového poháru se pojede v září v Norsku. Pojedete tam? Původně jste nechtěla...
Chtěla jsem jet na dovolenou, ale po vítězství v Kanadě jsem změnila plány a do Hafjellu pojedu.
Na vedoucí Slovinku Žakeljovou ztrácíte 85 bodů. Co by se muselo stát, abyste takovou ztrátu vymazala?
Ideální by bylo tam vyhrát a Slovinka aby skončila někde hlouběji, ale to po mně chcete moc velké počty. Jenže ona má dres lídra celou sezonu a bude si ho chtít udržet. Nicméně teď o tom nepřemýšlím, teď je důležité mistrovství světa. To je pro většinu závodnic důležitější než Světový pohár. Vyhrát mistrovství světa, to je sen, a v mém případě to platí taky.
