Vyčerpaný a se zabláceným obličejem dorazil chvíli před nedělní polední do areálu Heulos, kde finišuje Jihlavská 24 MTB. Čtyřnásobný vítěz Tomáš Kozák si oddechl: Mám to za sebou.
Znovu ovládl závod, ve kterém nehraje roli jen čas, terén a počet odjetých kol, ale také hlava. O tom mistr světa z roku 2011 povídá: „Vždycky je hrozně důležité, jestli to hlava ustojí. O fyzičce to není.“
Za celý den strávil v depu podle databanky jen 10 minut a ujel 442 kilometrů! A přece to byl těsný souboj až do konce.
Nejen o první pozici, ale také o motivaci či jídle a pití během závodu promluvil šampion z Plzně.
Bylo to těsné vítězství. Měl jste strach o konečné prvenství?
Tak já jsem hlavně nevěděl, s kým závodím. Na začátku jsem měl nějaké technické problémy s kolem, takže jsem se někam propadl. A vlastně soupeře vidím poprvé až teď.
O jaké šlo potíže?
Měl jsem problémy s přední brzdou. Něco mi tam na ní klepalo, destičky se uvolnily a nešlo to spravit hned. I když všechno do té doby bylo v pořádku. Pak jsem to rozebral, nějak to tam vrátil a pak už to celkem šlo.
To musela být rychlá oprava, vždyť podle výsledků jste za celý čtyřiadvacetihodinový závod strávil v depu jen deset minut.
Tak já jsem taky povoláním mechanik kol, takže to šlo. (usměje se)
386 bikerů, žádné vážné zranění i rekordní výkonZažili všemožné druhy počasí. Slunce, chladno, hustý déšť. Nejvíce se do paměti závodníků i organizátorů vryl předloňský ročník, kdy Jihlavská 24 MTB musela být dokonce předčasně ukončena. Vytrvalý déšť a stovky závodníků tehdy poničili trať natolik, že ohrožovala zdraví. Jestliže se ale rok 2014 zapsal do historie „špinavým“ písmem, pak ten letošní je hodnocen velmi pozitivně. „Charakterizoval bych ho jako závod několika nej,“ říká ředitel podniku Jiří Holoubek. Tak zaprvé mimořádně vyšlo počasí. Za druhé se nikdo vážněji nezranil. „Aspoň tedy nemám hlášeno, že by došlo k transportu,“ povídal těsně po závodech Holoubek. A za třetí ujel vítěz čtyřiadvacetihodinovky Tomáš Kozák po Jihlavě rekordních 52 kol, což dohromady dává 442 kilometrů. „Tomáš vyhrál proto, že mu to sedlo a jezdil jako stroj,“ usoudil šéf 6 .ročníku, v němž závodilo 386 bikerů. Někdo by mohl tvrdit, že titul Kozáka byl očekávaný. Ovšem s tím Jiří Holoubek nesouhlasí: „To nebylo vůbec očekávané. Byli minimálně čtyři jezdci, kteří mohli pomýšlet na vítězství. Samozřejmě Tomáš, dále Ondřej Krejčík, loňský vítěz a letos druhý, skvělé výsledky dlouhodobě zajíždí Radek Musil, ale i Tomáš Vitvar, který však z nějakých důvodů odpadl.“ Mezi ženami zvítězila Kateřina Ludvíková, jež ujela sedmatřicet kol, celkem tedy 314,5 kilometru. Dalším závodem sdružení Sliby–Chyby bude záříjový půlmaraton, v němž by znovu rozhodně chtělo přesáhnout hranici tisíce běžců. |
A opravu jste prováděl kde: v depu, nebo na trati?
Nejdřív jsem to zkoušel na trati, ale tam jsem zjistil, že s tím nic neudělám, tak potom v depu jsem si k tomu sedl a trochu to pošteloval.
Měl jste během závodu krizi?
Já mám tradičně krize v noci, takže jsem ji očekával. A přišla.
Ale překonal jste ji.
Vždycky je velmi důležité, jestli to hlava ustojí, nebo ne. Tentokrát jsem to překonal. A jakmile to pomine, tak už se jezdí dobře.
O čem ten závod je? Hlavně o fyzičce, nebo spíš o hlavě?
O fyzičce to není. Pokud se totiž nespojí fyzička s hlavou, tak prostě nemáte šanci vůbec uspět. Hlava je klíčová. Znám to ze své zkušenosti. Když si hlava začne říkat, proč to vlastně dělám, tak zastavím.
Čili zkušenosti vám nepomáhají, nezávodí se vám teď lépe?
Spíš bych řekl, že ze začátku to bylo daleko snazší než teď.
A proč? Jen kvůli věku?
Člověk si totiž řekne, co to vlastně dělám, když už jsem ty závody vyhrál. A v tom okamžiku hlava začne protestovat.
Povězte, co jíte během závodu? A máte vůbec chuť?
Právě že chuť není vůbec. Zvlášť ve druhé polovině závodu. Člověk se musí přemáhat. Spíš jím to, na co mám momentálně chuť. Mám připravených víc variant. Záleží totiž taky na počasí. Když je teplo, jako bylo letos, tak závodník nechce jíst skoro vůbec. A kupodivu nechce ani pít.
Co tedy bylo součástí vaší stravy při čtyřiadvacetihodinovce?
Měl jsem banánovou buchtu, pak banány samotné, rohlíky se šunkou...
Čili nejen zdravé jídlo?
Ono se celých čtyřiadvacet hodin nedá jíst jen to zdravé, protože to tělo vůbec... (odbočí) Víte, měl jsem i gely, ale ty popravdě nesnáším. Ty si dávám jen tehdy, když už organismus nechce nic jiného přijímat. Jsou tekuté, takže je spolknu.
A na záchod při tak dlouhém podniku stíháte?
Jo, tak na malou určitě. Na velkou se mi nikdy nechtělo. (smích)
Jak to vidíte dál, kolik let se dá takový sport dělat?
Já už to dělám nějakých šest let. Každý rok říkám, že s tím skončím. Pak se ale najdou závody, kam přijedu. Takže vůbec netuším. Nedovedu odhadnout, jestli skončím letos, příští rok... Možná vůbec.
Co je vlastně vaším hnacím motorem, jsou to úspěchy?
Letos to bylo konkrétně v Jihlavě o tom, abych překonal sám sebe. Vloni jsem to totiž zabalil a neustál. Sice mi bylo špatně, ale to je mi v podstatě pokaždé. Takže jsem přijel, abych si dokázal, jestli ještě můžu a jestli ještě umím závodit.
A máte ještě nějaké cíle, kam vůbec vzhlížíte?
To já právě sám nevím. Je možné, že si ještě příští rok zkusím mistrovství světa, protože se jede v Itálii, to je poblíž. Letos to bylo na Novém Zélandu, tam bych se rád podíval, ale finanční náročnost byla šílená. Uvidím tedy, jestli vyhodnotím, že to má smysl, jet do té Itálie.
