Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na Sibiři si potěžkáme ten glóbus, těší se biatlonoví servismani

Servismani biatlonové reprezentace: Vojtěch Prášil, Daniel Müller, Tomáš Kašpar a Martin Kalous. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

13 2016
Oslo (Od našeho zpravodaje) - Také oni stojí za úspěchy Gabriely Soukalové a českého týmu, ale zůstávají často takřka neviditelní. Parta biatlonových servismanů.

Platí pro ně: do buněk se chodí šest hodin před startem. Pokud je start už v 11 hodin, znamená to budíček po čtvrté. Často vyrazí do areálu bez snídaně.

Pod Danielem „Danilo“ Müllerem, německým šéfservismanem českých biatlonistů, pracují tři Češi. Vojtěch Prášil je u týmu šest let. Tomáš Kašpar přišel od běžců. A nejmladší Martin Kalous teprve loni dodělal gymnázium.

S testováním jim pomohou trenéři Vítek a Lejsek. Ale co je to proti Norům? Ti mají k dispozici 14 servismanů s vlastním kamionem.

Počasí může české čtveřici vše komplikovat. Ráno je sníh suchý, ale pak vyleze slunce. Nebo sněží. Ošklivá představa. A v tom případě i dvojnásobná práce. „Naštěstí v Oslu byly výkyvy jen jeden den,“ povídá Kalous.

Jedno testování = 20 i více kilometrů

V buňce si nejdřív připraví vlastní testovací lyže. Müller je napráškuje a udělá struktury. „Zhruba deset struktur a prášků denně a tři páry parafínů,“ líčí Kašpar. Pro každého závodníka vyberou na testy maximálně sedm párů. „Tři hodiny do startu jdeme ven testovat.“

Sportovci přijdou o hodinu a půl později, vyzkoušejí si zvolené lyže. „Michalové Krčmář a Šlesingr si rádi testují i sami,“ říká Kašpar.

Servismani si tým rozdělili. Prášil se stará o Soukalovou a Soukupa, Kašpar o Moravce a Jislovou, Kalous o Charvátovou a Václavíka a Müller o ty na rossignolech, tedy Šlesingra, Krčmáře, Vítkovou.

Z testovacích tratí míří do buňky nejprve Müller a Kašpar, zatímco zbylí dva až do startu hledají finální prášky a struktury. „V Östersundu jsem to měřil na hodinkách a GPS. Najezdil jsem při jediném testování 20 kilometrů,“ prozrazuje Kašpar. „A kluci, co tam zůstávají až do finální fáze, jich mají třeba i pětatřicet.“

Sportovcům předají lyže většinou 12 až 15 minut před startem. Občas i víc na knop. Šlesingr je v Ruhpoldingu dostal na poslední chvíli. A na sprint v Oslu chystali do poslední chvíle dvoje lyže pro Vítkovou. Jedny jemnější a druhé hrubší, kdyby se sníh ujížděl a vznikala „zrcadla“. Až při značení lyží se rozhodli.

Gabriela Soukalová získala loni a předloni všechny medaile z olympiády i poháru na dvou párech lyží. „Zato letos už je těch párů asi šest, co se podívaly na stupně vítězů,“ říká Prášil. Po štafetě v Oslu právě ona velebila práci servismanů: „Dlouho nepamatuju, že bych měla tak skvělé lyže.“

Dle potřeby chodí servismani při závodech vypomoci i na trať, kde stojí s náhradními hůlkami, nebo v občerstvovacích zónách. A oběd? Jaký oběd?

„Zvlášť když se jedou dva závody denně, neobědváme. Jsme rádi, když si dojdeme na záchod. Maximálně si dáme z batohu müsli tyčinku,“ povídá Kalous.

Ti, kteří při závodu u trati být nemusí, už v jeho průběhu dávají dohromady lyže, použité při testování. „Vyčistit, vykartáčovat, vymýt, naparafínovat a připravit na další den,“ vypočte Kašpar.

Tři sta párů lyží na cestách

Směny mají až 12hodinové. Ještě úmornější bývá cestování. Většina týmu létá, oni naopak jezdí po Evropě automobilem-krafterem. Čtyři muži, spousta nářadí a desítky lyží. Za volantem se střídají Müller a Kašpar. „Z Östersundu do Hochfilzenu to bylo 26 hodin,“ vypráví Prášil. Do Osla využili delšího trajektu z Kielu do Göteborgu. „Tam, jsme se aspoň vyspali.“

Zpravidla s sebou vozí 30 testovacích lyží a 25 párů na každého závodníka, celkem až 300 párů. Do Ameriky, nebo v pondělí na Sibiř, musí kvůli nadváze v letadle počet omezit. Pak platí pravidlo: každý závodník má dva vaky. Do jednoho se dá naskládat 12 párů.

Na konci sezony toho mají i oni plné zuby. „Hlavně když jsme čtyři týdny v kuse v tahu, je to na morál. Pak už odpočítáváme hodiny.“

Na co se tedy teď těší nejvíc? Odpověď je jednomyslná: „Přece až si potěžkáme ten glóbus.“ Pokud jej Gabriela Soukalová na Sibiři skutečně získá, kousek z něj bude patřit i jim.

A pak? „Chci jet na skialpy,“ plánuje Kašpar. „Já nejdřív tak dva dny doma jen proležím,“ těší se Prášil. V létě budou coby pomocní trenéři u juniorských týmů. „A já musím vyřešit další školu. Chtěl jsem studovat na záchranáře, ale nešlo to skloubit. Tak musím najít novou alternativu,“ říká Kalous.

Na podzim už musí v tunelu v Oberhofu ladit lyže na další sezonu.

A kolotoč se roztočí nanovo.

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze