"Suchá střelba se trénuje, když neprší," vtipkoval Michal Šlesingr, lídr mužského reprezentačního týmu.
Když ale přijdete v další štaci Světového poháru v Hochfilzenu třeba na hotel norských závodníků, na chodbě uvidíte střelce ráno, v poledne, večer. Cvičí pořád dokola, pilují grif: sundat pušku ze zad, vyměnit zásobník, nabít, vystřelit, vrátit malorážku na záda.
Čeští závodníci chodí ve svém hotelu v Leogangu "sušit" do tělocvičny. Na zemi tam mají dvě khaki žíněnky s nápisem SKP, na dřevěném obložení stěn imaginární terče, střídají ležku se stojkou.
"Když cítím, že se mi střelba nedaří, snažím se sušit hodně. Jinak to trošku flákám, to přiznám," povídal Jaroslav Soukup. Ve čtvrtečním sprintu mu střelba vleže vyšla na jedničku, ze stojky ale odjížděl s dvěma chybami.
Na papír si biatlonisté namalují puntíky, pět vedle sebe, pět řad pod sebou a postupně se zmenšující velikosti jako písmenka u očaře. A pak prásk, prásk. Střelecký dril má zajistit dokonalou mušku.
"Jak dlouho? Já tím většinou strávím tak dvacet minut," prozradila Veronika Vítková, jednička ženského týmu. Pak na důkaz zarazila pažbu do ramene, zkontrolovala polohu lokte, přimhouřila oko. "V den závodu ale nemůžu sušit. Mám to ozkoušené z loňska."
SUŠENÍ. Biatlonová reprezentantka Veronika Vítková trénuje střelbu na sucho, v den závodu je to ovšem tabu.
"Já suchou střelbu v době závodů nepraktikuju vůbec, asi mě to nebaví," říkal Šlesingr. Pak v závodě třikrát chyboval a slíbil: "Teď bude volný den, asi budu muset. Když ale dělám chyby, pak jsou to chyby vynucené tím, že začnu o střelbě moc přemýšlet. Je to víc v hlavě než v technice, tu mám přece jen za ty roky zvládnutou."
Další vychytávkou pro čarování s flintou, kterou využívá hlavně ženská polovina českého týmu, je střelecký trenažér SCATT - hračka asi za třicet tisíc korun. "Je to malinké, takový kufřík," ukazovala Vítková.
Terče se umístí na jakýkoliv stativ, na hlaveň se připevní čidlo, které pak kabely propojí s počítačem. Software monitoruje najíždění na terč, spuštění rány, křivka je rozkreslená desetiny před výstřelem, v čas výstřelu, pak i to, kam biatlonista po výstřelu uhýbá.
"Já si ale stejně myslím, že v tréninku se závodní položka nacvičit nedá," odhadoval Šlesingr. "V závodě je na sportovce poměrně velký tlak a ne vždy se ho úplně podaří potlačit. Závodní střelbu se podle mě naučíte jen v závodech."
