Darjo, lehni si! Biatlonová zima snů nabízela i kuriózní příběhy

Darja Domračevová poprvé drží velký glóbus pro královnu pohárové zimy biatlonistek. Ale... Málem si ho v sobotu odstřelila. Končí sezona mnoha hrdinů i historek.

Ta scénka byla pro mnohé úsměvná, přesto mohla mít fatální dopad na čtyřměsíční souboj o křišťálový glóbus pro královnu pohárové zimy biatlonistek.

Darja Domračevová přijela v čele sobotní stíhačky na druhou položku vleže, těsně před největší sokyní Mäkäräinenovou.

Finka na stavu číslo 2 zalehla. Zato Běloruska na krajním stavu číslo 1 zaujala pozici vstoje!

Stačilo, aby jednou vystřelila, a diskvalifikovali by ji. Čímž by patrně přišla o glóbus. Po 24 závodech, 73 položkách a 292 střelách mohlo tažení Domračevové za vysněným celkovým triumfem zničit jedno osudové faux pas.

„Dášo, lehni si, lehni,“ křičel do mikrofonu i komentátor ruské televize Dmitrij Guberněv. Naopak Alfred Eder, rakouský trenér Bělorusek, musel přímo na střelnici mlčet. Takové je pravidlo.

Nemlčeli však ruští diváci. „Darjo, to je ležka!“ Křik tribun sílil. Pochopila: Cosi se děje. A potom jí to došlo. Usmála se, zalehla, střílela. Jednou minula, ale po další položce už opět Finku předstihla.

„Dnes jste mě zachránili. Díky moc,“ blahořečila divákům. Kdyby byla diskvalifikovaná, měla by rázem o 60 bodů méně..

Darja Domračevová vyhrála poprvé v kariéře Světový pohár. Ale všechno mohlo být i jinak.

Vzpomínky na Oberhof 2009 samozřejmě ožily. Tam při hromadném závodě také dorazila na první stav, zaujala pozici vstoje a mířila... Jenže „funkční“ byly v tu chvíli jen menší terče pro ležku. Pětkrát minula, nasadila si zbraň, otočila se na soupeřky - a zděsila se. Ony ty holky všechny leží!

Tehdy ji český rozhodčí Pavel Levora, který měl službu na střelnici, musel diskvalifikovat, načež se před ním rozplakala. „Uvidíš, jak díky tomu budeš slavná,“ uklidňoval ji a měl pravdu. Video z této položky se stalo hitem na YouTube.

Letos svůj lapsus omlouvala: „Asi jsem byla přemotivovaná.“

V neděli si pak skutečně dojela pro svůj velký glóbus.

Kuriózních či úsměvných historek nicméně přinesla sezona mnohem více. Také v českém podání. Připomeňme si některé z nich.

Nechte mé terče být!

Copak si na mě zasedli? Dvakrát stála Veronika Vítková bezmocně na střelnici, mávala rukou a neměla kam pálit. V Hochfilzenu české biatlonistce terče zapomněli sklopit. A v Novém Městě jí je vystřílela Němka Hildebrandová. „To už jsem byla lehce vulgární,“ přiznala. Hildebrandová tehdy aspoň stála hned vedle ní. To Němec Birnbacher kdysi dokázal střílet dokonce i o tři stavy dál.

Není kolo jako kolo

Jaroslav Soukup v Novém Městě vybílil při stíhačce všechny terče... a vzápětí se vydal na trestné kolo. „Ta hlava,“ ulevil si. „Podmínky byly náročné a já blbec se zamotal a šel automaticky na kolo.“ Až v jeho polovině si uvědomil omyl a vrátil se.

Pojď sem, kam jdeš?

Ondřej Moravec si pro změnu občas „hrál“ s náboji. V Östersundu mu při smíšené štafětě vypadl a v příliš velkých rukavicích potom obtížně manipuloval s náhradním. Jindy se naopak náboj zasekl kvůli nedotaženému závěru. „To jsou školácké chyby nebo zbytečnosti, které by se neměly stávat,“ vyčinil si posléze.

Co takhle letmý start

Před hromadným závodem v Oberhofu se šla Gabriela Soukalová přiobléct a posléze na startu zjistila: Ztratila jsem cestou poutko od hůlky! „Našla jsem ho až na nenápadném místě u tunelu,“ vykládala. Přiřítila se na start, když už ostatní závodnice vybíhaly, ani do své řady to nestihla. Nakopla lyže a jela.

Kdepak jsou ty náboje?

Eva Puskarčíková si na univerziádě přidala jednu položku na nástřelu, ale náboje si pak nedopáskovala. Při čtvrté střelbě závodu zjistila, že už nemá čím střílet. „Vytáhla jsem zásobník a byl prázdný.“ Zachránily ji náhradní náboje, ale o vedení v závodě přišla.

A kde jsou ty soupeřky?

Tentokrát nikdo chybu neudělal, přesto jim celá následující scéna připadala rovněž kuriózní a neskutečná.

Vítězné Češky se objímaly v cíli štafety v Ruhpoldingu, když jim Gabriela Soukalová říká: „Holky, vidíte tu cílovou rovinku?“

„Proč?“

„No že tam ještě furt nikdo není.“

Vyhrály třetí štafetu zimy o minutu a čtvrt! „Povodily jsme si je,“ jásala Jitka Landová. „Je to utopie,“ povídala Eva Puskarčíková.

Ale také díky této „neuvěřitelné“ příhodě v neděli rozdávaly úsměvy na galavečeru v Chanty Mansijsku, s rukama na malém glóbu pro nejlepší ženskou štafetu Světového poháru.

Co bylo nejlepší, nejhorší, nejbláznivější

Který jejich den v sezoně byl pro ně nejlepší, který naopak nejhorší a který zážitek nejbláznivější? Zeptali jsme se pěti nejúspěšnějších českých biatlonistů tohoto pohárového ročníku.

Můj nejlepší den?
Moravec: Jednoznačně stříbrný „hromaďák“ na mistrovství světa.
Šlesingr: Titul v mix štafetě!
Vítková: Naše společné zlato ze smíšené štafety. To přebíjí i mé první pohárové vítězství v Oberhofu.
Soukalová: Nejlepší byl každý den, kdy jsem se vrátila po dlouhé době na cestách zase domů. A potom vítězství v Pokljuce. Předtím jsem jezdila tužku - a najednou jsem byla první a ani nevěděla jak. To mi dalo naději.
Puskarčíková: Třetí místo v první štafetě v Hochfilzenu. Pro mě byla ještě šílenější než později ty vítězné. Poprvé jsme stály na bedně.

Ondřej Moravec

Michal Šlesingr

Veronika Vítková

Gabriela Soukalová

Eva Puskarčíková

Česká reprezentace

Můj nejhorší den?
Moravec: Nejspíš v Östersundu, když jsem z výborné pozice poslal štafetu tak trochu do kopru.
Šlesingr: Žádný takový si nepamatuju. Když je nějaký den na hov.., co nejrychleji se na něj snažím zapomenout.
Vítková: „Hromaďák“ v Kontiolahti. Od první položky se mi chtělo brečet a někam se ztratit.
Soukalová: První závod a 62. místo v Östersundu. Byla jsem totálně utavená, nic se mi nechtělo a nic mi nešlo.
Puskarčíková: Sprint v Kontiolahti a má stojka za pět. Po ní jsem se na trestném kolečku zamotala.

Můj nejbláznivější zážitek?
Moravec: „Hromaďáky“ v Chanty. Všichni byli nervózní, tlačili se, přišly i pády. A  jak se potom rozmlátily holky, jsem snad v životě neviděl.
Šlesingr: Ohromná atmosféra v Novém Městě.
Vítková: Štafeta v Ruhpoldingu. Vyjela jsem na poslední úsek a už bylo v podstatě rozhodnuto.
Soukalová: Můj opožděný a letmý start do „masáku“ v Oberhofu.
Puskarčíková: Když jsem uviděla dohola ostřihaného kouče Vítka, chudáčka. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Ale těch bláznivých historek bylo víc. To není tak těžké, když máme v týmu Gábinu.