Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když je biatlonistka na dně. Musím se začít radovat, přikazuje si

Takhle v roce 2013 slavila Veronika Zvařičová tehdy senzační třetí místo české štafety v Ruhpoldingu. | foto: AP

11 2016
V polovině roku 2013 srazilo při tréninku biatlonistku Veroniku Zvařičovou auto. Mohla zemřít. Vzdor četným zraněním se postupně vrátila na trať. Letošní sezonu ale spíš hledá motivaci a formu. Výsledkově se jí nedaří, i tak si vnitřně opakuje: „Nesmíš to vzdát.“

Z onoho smutného dne, na nějž už byla nesčetněkrát dotázána, si nic nepamatuje. Měl to být úplně běžný trénink, který se ale během vteřiny proměnil v tragédii. Zvařičová přijížděla na střelnici, když ji najednou při sjezdu na kolečkových lyžích srazilo auto.

Utrpěla těžká zranění. Lékaři diagnostikovali například otřes mozku, nadvakrát zlomenou klíční kost, zlomenou lopatku i lýtkovou kost nad kotníkem či přetrhané vazy.

Od té doby se odehrálo spoustu věcí.

S polámaným tělem se Zvařičová zvládla poprat. Dokonce se vrátila zpátky k biatlonu, jenž má tak ráda a u něhož by chtěla zůstat v jiné funkci i po konci kariéry.

Vytoužené výsledky se však ne a ne dostavit. V letošní sezoně je nejlepším umístěním Zvařičové 26. místo ze sprintu v italském Ridnaun. A sedmadvacetiletá biatlonistka v neděli při závodech v Novém Městě na Moravě přiznala: „Je to trápení. Sezonu po nehodě se mi dobře závodilo běžecky i střelecky, letos je obojí horší.“

Pokles formy přičítá nemoci z loňského léta, kdy přechodila angínu. „Udělala jsem blbost,“ vyčítá si dnes a vypráví: „Od té doby se to všechno veze. Mám problémy s nohama, zakyselují se mi. Nejde dosahovat vysokých intenzit.“

Dospělo to až do takové fáze, že minulý týden byla podle svých slov psychicky vyřízená.

Sama si pak začala říkat: „Ty brďo, musím se začít radovat. Opakuji si, že skončím, svět se přeci nezboří. A snad právě to mě motivuje. Zatím to ale nefunguje.“

Při rozhovoru se úplně rozzářila, když přišla řeč na Gabrielu Soukalovou. Je to její velká kamarádka, s níž se udržuje neustále v kontaktu. Spolu byly v týmu na juniorském mistrovství světa v Canmore 2009, kde ve štafetě získaly zlatou medaili. A spolu se nyní vzájemně hecují před každými závody.

Kometa Soukalová, vládkyně Světového poháru, na závodech v Hochfilzenu slíbila, že Zvařičové pošle svůj žlutý dres za vedoucí ženu Světového poháru. „Už ji s tím otravuji hrozně dlouho, ještě mi ho ale nestihla předat,“ směje se Zvařičová.

A záhy plánuje: „Až dres dostanu, tak si ho nechám od Gabči podepsat a zarámuji si ho.“

Zvařičovou motivují i nynější skvělé výsledky žen a mužů ve Světovém poháru. Tak moc touží dostat do elitní společnosti biatlonistek. Prozatím bojuje pouze v IBU Cupu. A ano, bojuje doslova. V současné chvíli si vytyčila spíš střídmější cíl: „Aspoň bych se chtěla dostat na mistrovství Evropy. Musím se sebou něco udělat, aby se to povedlo.“

K čemuž vzápětí s nadsázkou připojí: „Jinak já nevím, no. Jestli mě vyhodí? Ono jim asi nic jiného nezbude, když se mi nebude dařit.“

V hlavě už má i plán, co by dělala po konci kariéry: „Kdyby na to došlo, tak bych asi chtěla trénovat děti. Nebo být třeba masérkou. Chci zůstat s týmem, moc mě to baví a líbí se mi v této společnosti. Končit ale ještě zatím nechci.“

Stále totiž věří, že se forma zlomí a bude bojovat o medaile jako tenkrát v roce 2009.

A i kdyby už se na biatlonový vrchol nedostala, ten nejtěžší závod, v němž vyhrála daleko víc než zlatou medaili, má dávno za sebou.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze