Poprvé v kariéře jste vyhrála závod Světového poháru. Jaký je to pocit?
Nemůžu uvěřit! V cíli jsem si říkala: Ty dobré závodnice jedou za mnou, bude fajn, když se udržím v desítce. Ale když jsem pět minut před koncem byla pořád v čele, chtělo se mi brečet. Strašně jsem to prožívala.
Měla jste pocit, že vám patří svět?
To určitě ne. Lidi s takovým přístupem ani nemám ráda. Lepší je zůstat skromný a soudný.
Trenér Jindřich Šikola Gabča má velký talent i zdravou ctižádost. Od prvního závodu, co se nám povedl, se veze na vítězné vlně, v družstvu je klid. Už se několikrát prezentovala výborným během a čekal jsem, že když se trefí, může uspět. Ale tohle je překvapení pro všechny. |
Co vám v cíli řekl trenér Šikola?
Radostně si poskočil, plácli jsme si, ale vlastně jsme spolu ještě pořádně nepromluvili. Nestihli jsme to, čekalo mě vyhlášení, tiskovka.
Užívala jste si to?
Je to skvělé. Jako bych se probudila v jiném člověku.
Jaké bylo čekání v cíli? Němka Gössnerová za vámi zaostala o dvě vteřiny. Tlačila jste očima její čas?
Vůbec jsem na to nekoukala. Byla jsem tak unavená, že jsem se hned šla schovat do buňky a připravit na vyježdění. Když za mnou přišli s tím, že to asi vyjde, nevěřícně jsem koukala. Před závodem jsem byla hrozně unavená, trenér Šikola mi dokonce říkal, že pokud bych sprint zkazila, asi bychom vynechali sobotní stíhačku a nastoupila bych až do nedělního závodu s masovým startem.
Jak jste se na trati prala s únavou?
Bála jsem se, že nebudu mít vyjetou stopu jako ostatní. Že ty za náma to budou mít rychlejší. Vlastně jsem s nalosováním dopředu nebyla moc spokojená. Měla jsem pocit, že pojedu v nevýhodné pozici. A co z toho vzešlo...
Na střelbě jste si dala hodně záležet. Obě položky jste zvládla čistě.
Jela jsem na střelnici a říkala si: Jaj, bolej mě nohy, zkusím to jak na tréninku. Když jsem vestoje trefila nulu, ulevilo se mi, že nemusím na trestné kolo.
Maminka Gabriela Soukalová Jsem z toho nadšená. Asi to byla časovaná puma, že to vyšlo. Možná je to tím, že má za sebou dobrý trénink z minulých let. |
Jak na vaše vítězství reagovaly soupeřky?
Potřásly jsme si rukama. Při vyhlášení mě ale musely upozornit, že už mám jít nahoru na stupeň. Vyhlásily mě a já se pořád nikam nehnula. Nějak mi to nedošlo.
Do sobotní stíhačky vyrazíte z první pozice. Těšíte se?
Zatím jsem o tom ani nestihla přemýšlet. Nic si od toho neslibuju, ale asi to bude pěkný vyjet do závodu z prvního místa.
Vaše maminka má stříbrnou olympijskou medaili. Už jste s ní po závodě mluvila?
Ještě ne. Ale už ji slyším: Tak dobrý, ne?! Asi to bude veselý hovor. Taťka je hodně nemocný a já se vždycky bojím, aby se mu u televize nic nestalo. Tak snad byl dneska v klidu.
