Ještě před startem museli čeští biatlonisté vyměnit náboje. „Ty, se kterými jsme začali letos se střílet, se ukázaly jako nekvalitní, při sprintu navlhly a prakticky nestřílely. Stálo nás to lepší umístění u tří kluků a zpátečního tréninku jsme si odnášeli další hrst špatných nábojů. Naštěstí s sebou máme dostatek loňských, ale delší dobu jsme s nimi netrénovali, takže půjdeme do závodu prakticky naostro,“ vysvětloval trenér Milan Janoušek.
Štafetu výborně rozjel Petr Garabík, který musel dobíjet jen po jediném chybném zásahu při položce vstoje a přijel na předávku na druhé příčce. „Netrefil jsem poslední ránu, asi jsem v té euforii už trochu polevil v koncentraci,“ přiznal sebekriticky. Přesto měl důvod být se svým výkonem spokojený. „Poté, co vysvitlo sluníčko, sníh zvlhnul a byl mnohem tupější než při ranním testování. Takže i když se mi zdálo, že sám moc nejedu, ostatní mě nedojížděli.“
Do druhé části závodu odstartoval Ivan Masařík, oproti čtvrtečnímu sprintu měl jeho běh o poznání větší jiskru. „Trať je mnohem skluznější, člověk se víc svezl a neztrácel zbytečně síly,“ pochvaloval si. Byť je pověstný brilantními střeleckými výkony, ani on se ve stoje nevyhnul chybám. Netrefil poslední dvě rány. „Těsně předtím, než jsem je vypálil, jsem sebou vždycky trochu cuknul. Těžko říct, čím to bylo, ale při dobíjení už bylo všechno, jak má být.“
Při výjezdu ze střelnice se před Masaříka dostal vítěz sprintu Bjoerndalen, který dobíjel jen jednou a vytáhl tak své spolubojovníky z jedenácté příčky, na níž štafetu přebíral. „Po rovince jsem s ním zkoušel jet, ale když pod kopcem nastoupil, moc šancí jsem už na něj neměl,“ přiznal Masařík, který tak předával jako třetí.
Roman Dostál se nejprve během první zastávky na střelnici při pozici vleže trochu zdržel korekcí dioptru. „Oproti nástřelu se otočil vítr,“ vysvětloval. V prostřední fáze svého úseku navíc tradičně zpomalil a následně ve stoje musel dobíjet všechny tři připravené náboje, přesto však již vinou chyb soupeřů začínal svoji ztrátu stahovat. „Vím, že mám se stojkou problémy, takže na ni přijíždím radši hodně volně, aby se mi moc neklepaly nohy. Jak se v průběhu sezóny rozzávodím, můžu si dovolit víc, ale dnes jsem byl radši opatrnější,“ přiznal. Zato závěrečné dva a půl kilometru do cíle svého úseku doslova letěl a předával finišmanu Zdeňku Vítkovi na druhém místě, s odstupem pouhých osmnácti sekund na vedoucí Němce.
Loni nejlepší český biatlonista se ještě nedokázal úplně vyrovnat s dvouměsíčním výpadkem střeleckého tréninku, zaviněném zlomeninou záprstní kosti na levé ruce a medailovou pozici neudržel.
Absolvoval sice první položku bezchybně, ale strávil na střelnici příliš mnoho času, a tak na trať vybíhal až jako čtvrtý, patnáct sekund za Běloruskem a v těsném kontaktu s norským finišmanem Hanevoldem. Vedoucí Němce mohlo o konečný triumf připravit už jen zaváhání posledního člena kvarteta Lucka.
Rozhodující okamžiky pro české kvarteto však přišly až při poslední zastávce na střelnici. Luck musel dvakrát dobíjet a ještě tak nabídl šanci bezchybně střílejícímu Hanevoldovi. Ten ji však využít nedokázal a přijel do cíle s osmivteřinovou ztrátou.
Zdeňku Vítkovi k sestřelení pěti terčů však nestačily kromě pěti nábojů umístěných ve zbrani ani tři náhradní a musel absolvovat dvě trestná kola, tedy 300 metrů navíc. „Škoda,“ vydechli v tu chvíli jednohlasně ostatní členové týmu. I přes zaváhání běloruského finišmana Sashurina, který musel rovněž jedno trestné kolo obkroužit, se šance na medailové umístění rozplynula.
Na Vítka se navíc zezadu začal dotírat loňský vítěz celkové klasifikace Světového poháru Francouz Raphael Poiree, jeho útoku však Vítek bez problémů odolal a přivezl do cíle čtvrtou příčku, ze které se sice radoval celý realizační tým, on sám se však cítil spíše provinile. „Nemám obavy, že by mi někdo něco vytýkal. Já sám si to budu vytýkat,“ neskrýval své zklamání. „Ve štafetě jsem šel na trestné kolo po třech letech,“ dodal.
„Na třech úsecích jsme předvedli super výkony. Pokud bych měl něco vytknout Zdeňkovi, pak spíše promarněný čas při poloze vleže. Stojka se mu sice nepovedla, ale vzhledem k tomu, že do začátku listopadu nemohl více než dva měsíce vzít flintu do ruky, těžko mu může někdo něco vytknout,“ konstatoval spokojený trenér Milan Janoušek.
„Na ruku se vymlouvat nechci, flintu si už do ní bez problémů položím, ale cítím, že mám málo nastříleno po maximální zátěži. Budu s tím muset něco udělat,“ odcházel Vítek ze stadionu již odhodlaně.
Výsledky:
1. Německo (Gross, Morgenstern, Greis, Luck) 1:21:18,7 (1 trest. okruh), 2. Norsko (Gjelland, Björndalen, Andresen, Hanevold) -8,2 (2), 3. Bělorusko (Ajdarov, Syman, Ryženkov, Sašurin) -57,3 (1), 4. Česká republika (Garabík, Masařík, Dostál, Vítek) -1:13,1 (2), 5. Francie -1:32,0 (0), 6. Estonsko -1:32,4 (1).
