Ondřej Moravec před startem štafety říkal Jaroslavu Soukupovi: "Kolínko jde nahoru."
Přeloženo - běžecky se cítím dobře, kopce-nekopce. Na trati to potvrdil - na závěrečném úseku osmadvacetiletý biatlonista vytáhl české kvarteto ze sedmé pozice na třetí.
"Říkal jsem si, že bych jednou rád jel štafetu, co už bude rozhodnutá a nemusel bych se honit," netajil. Jenže jeho kolegové střelecky trápili. Trestné kolo sice ani jeden z trojice Šlesingr, Soukup, Jánov neabsolvoval, ale dobíjeními nešetřili. "Tak jsem pak Irče řekl: No jo, tak já pojedu," prozradil předstartovní konverzaci s Irenou Česnekovou, bývalou reprezentantkou, která u týmu působí v roli masérky.
Soukup: Abych to nepo...
Úvod české štafety se totiž nesl v duchu dobíjení. Šlesingr potřeboval na prvním úseku dva náhradní náboje vleže a další dva vestoje. "Na tréninku jsem dával rychlý a dobrý položky, tak jsem to zkusil odstřílet rychle," přiznal. Víc než riziko ho mrzelo rychlé dobíjení. "Škoda, že jsem ho napoprvé uspěchal. Ale i se dvěma dobíjeními to byly rychlé položky."
Prospěla mu absence smrtícího táhlého stoupání na trati. "Ten kopec byl měkkej, hrabavej, hlubokej, pomalej, to mě zabíjelo," přiznal.
Jaroslava Soukupa vyslal na druhý úsek z páté příčky. Jelikož Soukupa pořadatele špatně pustili do prostoru předávky a Šlesingr si ho všiml až na poslední chvíli, nevyhnul se pádu. Natlačil se ke straně, ale.. "Bylo nás tam hodně.. Naštěstí to bylo do měkkýho."
Při Soukupově ležce opustil trenéra Rybáře na střelnici relativní klid. Bronzový medailista ze smíšené štafety z nedávného novoměstského světového šampionátu třikrát dobíjel. "To se tam stojí blbě," přiznal kouč.
Soukup přemítal: "Hlavně abych to neto.. Jak bych to řekl slušně? Nepokazil."
Hrozbu trestného kola odvrátil. Vestoje spotřeboval pouze jeden ze tří náhradních nábojů. "V prvních dvou kolech se mi sice jelo super, ale pak jsem vytuhl."
Debutanta ve štafetové sestavě ve Světovém poháru Víta Jánova vyslal na třetí úsek z jedenácté pozice. A Jánov Soukupův střelecký zápas zkopíroval. "Na ležce jsem zbytečně moc chtěl, z toho ty chyby."
Položku vestoje si pohlídal, dobíjel jednou. "Stojka mi tady jde."
Medaile z olympiády? Začíná to být sen
Třetím nejlepším časem na úseku posunul české kvarteto na sedmou pozici. A když pozoroval Ondřeje Moravce, jak vyjíždí na poslední část závodu, pomyslel si: Je to borec, trefí se, možná to vyjde.
A Moravec trefil, ležku vybílil, vestoje dobíjel jednou. "Docela jsem to tam pálil, ta rána byla moje chyba. Projel jsem terč a než jsem to spustil, už jsem byl nahoře. Skoro bych řekl, že to bylo riskantní," kál se. Dobíjení si pohlídal.
Ze střelnice po stojce vyjel pátý, rychle se prodral na třetí pozici a na stadionu ještě zkoušel sjet druhého Němce Dolla. "Sníh tady není kdovíjak rychlej. Kdyby to bylo ledovatý, tak bych ho možná docvaknul," věřil si. "Ale už na to nebylo."
Ohlédl se, aby si pohlídal Nora Tarjei Böa. Podruhé ho v Soči porazil. Už po vytrvalostním závodě se špičkovali. "Na startu taky a znova jsem ho porazil. Ale on je dobrej kluk, z Norů možná nejpřátelštější," vypravoval Moravec.
V cílové rovince si český biatlonista vychutnal dojezd. Za rok, pod pěti kruhy, by podobnou situací také nepohrdl. "Já si to tady docela oblíbil, přesto, že ty tratě jsou tady, jaké jsou. Olympijská medaile se štafetou, to by bylo krásné. Asi už to začíná být sen."
