Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Biatlonisté versus mráz. Pomáhají i dýchací trubičky, přezdívané tatranky

Aby Michal Šlesingr nevdechoval studený vzduch, trénoval s trubičkou, která ho napřed v ústech ohřeje. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

5 2016
Kanadské Canmore = velké mrazy, traduje se mezi biatlonisty. Čtvrteční sprint sice až tak drsný nebyl, jindy však za nízkých teplot přicházejí ke slovu i nejrůznější „vychytávky“.

Při sprintu mužů to ještě docela šlo: jen minus sedm stupňů. Zato ve středu klesala rtuť teploměru v Canmore až k minus šestnácti, umocněným navíc ledovým severáčkem.

Což je ale z pohledu pravidel Světového poháru stále v pořádku. Ta totiž určují, že závody biatlonistů se ruší až od minus dvaceti.

„Pouze pokud je příliš velká vlhkost, může jury rozhodnout o zrušení třeba i při minus osmnácti,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář, který tentokrát sleduje své svěřence jen na dálku z Česka.

Michal Šlesingr dobře ví, co nadmíru vlhký vzduch na trati dovede: „Často se s ním potkáváme v Östersundu. Když tam sjíždíme dolů k jezeru, je to fakt humáč. Pocit mrazu se násobí a připadá vám, že není minus patnáct, ale minus čtyřicet.“

Ojedinělé nejsou ani případy, kdy organizátoři naměřenou teplotu falšují či ovlivňují. Rybář vzpomíná: „Na Evropě v Novosibirsku se závodilo i v minus 27.“ Přinejmenším neoficiálně.

Záleží i na tom, kam organizátoři teploměr postaví, jak ho uměle zahřívají či zda se na něm rtuť vůbec hýbe.

„V Novosibirsku se ani nehnula, i když zima byla pořád větší.“

Také Ondřej Moravec objel v Rusku závody v minus 25. „A nikdo to neřešil. Tam ani jinde. Dovolím si říct, že pokud nezamrzne v zatáčce pes, tak se prostě jede.“

Právě Canmore, stejně jako Chanty Mansijsk či Kontiolahti, je s výraznými mrazy spojováno už léta.

Světový pohár v Canmore

Sprintem mužů začalo ve čtvrtek večer v kanadském Canmore 7. kolo Světového poháru biatlonistů (více ZDE).

Dnes se vydají na trať sprintu ženy, zítra jsou na programu hromadné závody mužů i žen a v neděli sprint dvojic a smíšená štafeta.

Česko reprezentují v Kanadě čtyři muži (Moravec, Krčmář, Šlesingr, Krupčík) a pět žen (Soukalová, Vítková, Puskarčíková, Charvátová, Jislová).

Osmé kolo poháru hostí příští týden americké Presque Isle.

Jak tedy proti nim bojovat?

Základní pravidlo zní: nesmíte prochladnout už před startem, abyste tak neztráceli energii. „Proto se závodníci rozjíždějí dokonce v péřovkách,“ říká Rybář.

„A já si v rámci odlehčení zavazadel zrovna nechal zimní bundu doma,“ vtipkoval při odletu Šlesingr.

V nízkých teplotách musíte počítat i s jinou strukturou sněhu. Gabriela Soukalová vzpomíná na juniorské mistrovství světa v Canmore, kdy mráz dosáhl až minus 26 stupňů: „Sníh byl přemrzlý a vrzal nám pod nohama. Lyže jsme museli z kopce pomalu tlačit.“

Vdechování mrazivého vzduchu na trati může navíc způsobit onemocnění horních cest dýchacích. Při tréninku se proto někteří biatlonisté chrání maskami s membránami, které vypadají jako rouška, nebo takzvanými „tatrankami“. Což není sladká pochoutka, nýbrž trubičky do úst používané například astmatiky.

„Uvnitř trubičky je srolovaný plíšek. Když se nadechnete, vzduch projde plíškem a ohřeje se,“ popisuje šéftrenér.

Nejen Šlesingr, bojující v Canmore s náznaky virózy, při tréninku kroužil s touto pomůckou po kanadských tratích.

Lars Berger, bývalý mistr světa ve štafetě, v minulosti po zánětu průdušek absolvoval s „tatrankou“ dokonce celý závod v Hochfilzenu a nevedl si v něm vůbec špatně. Většina biatlonistů se jim však při závodě vyhýbá. „Omezují průduchy. V závodním nasazení bych se s tou trubičkou asi tak za kilometr začala dusit,“ povídá Soukalová.

Specifickou kapitolou mrazivých destinací jsou střelby. Zmrznou vám prsty, necítíte spoušť a je zle. Mnozí závodníci radši používají převleky přes rukavice, které před první položkou odhazují nebo si je během každé položky sundávají a opět nasazují. „Jarda Soukup má na rukavice speciální návlek, který si před střelbou vždy odklopí,“ informuje Rybář.

K citlivější manipulaci prokřehlých prstů se zbraní pomáhají též speciální typy spouští. „Namísto klasického plochého spouštěcího kohoutku bývají u někoho ostřejší, například s kuličkami, aby závodník cítil větší kontakt prstu se spouští,“ vysvětluje šéftrenér.

Každý z biatlonistů má však pochopitelně odolnost vůči mrazu jinou.

Šlesingr tvrdí. „Pokud není zima opravdu brutální, zvládám ji.“

Soukalová přiznává: „Čím jsem starší, tím víc mrznu.“

A za největšího zmrzlíka v týmu údajně platí Jaroslav Soukup. Což Rybář potvrzuje: „I když jsou jen minus dva, Jarda už točí rukama a stěžuje si, že je mu zima.“

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze