Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Biatlonisté versus mráz. Pomáhají i dýchací trubičky, přezdívané tatranky

Aby Michal Šlesingr nevdechoval studený vzduch, trénoval s trubičkou, která ho napřed v ústech ohřeje. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

5 2016
Kanadské Canmore = velké mrazy, traduje se mezi biatlonisty. Čtvrteční sprint sice až tak drsný nebyl, jindy však za nízkých teplot přicházejí ke slovu i nejrůznější „vychytávky“.

Při sprintu mužů to ještě docela šlo: jen minus sedm stupňů. Zato ve středu klesala rtuť teploměru v Canmore až k minus šestnácti, umocněným navíc ledovým severáčkem.

Což je ale z pohledu pravidel Světového poháru stále v pořádku. Ta totiž určují, že závody biatlonistů se ruší až od minus dvaceti.

„Pouze pokud je příliš velká vlhkost, může jury rozhodnout o zrušení třeba i při minus osmnácti,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář, který tentokrát sleduje své svěřence jen na dálku z Česka.

Michal Šlesingr dobře ví, co nadmíru vlhký vzduch na trati dovede: „Často se s ním potkáváme v Östersundu. Když tam sjíždíme dolů k jezeru, je to fakt humáč. Pocit mrazu se násobí a připadá vám, že není minus patnáct, ale minus čtyřicet.“

Ojedinělé nejsou ani případy, kdy organizátoři naměřenou teplotu falšují či ovlivňují. Rybář vzpomíná: „Na Evropě v Novosibirsku se závodilo i v minus 27.“ Přinejmenším neoficiálně.

Záleží i na tom, kam organizátoři teploměr postaví, jak ho uměle zahřívají či zda se na něm rtuť vůbec hýbe.

„V Novosibirsku se ani nehnula, i když zima byla pořád větší.“

Také Ondřej Moravec objel v Rusku závody v minus 25. „A nikdo to neřešil. Tam ani jinde. Dovolím si říct, že pokud nezamrzne v zatáčce pes, tak se prostě jede.“

Právě Canmore, stejně jako Chanty Mansijsk či Kontiolahti, je s výraznými mrazy spojováno už léta.

Světový pohár v Canmore

Sprintem mužů začalo ve čtvrtek večer v kanadském Canmore 7. kolo Světového poháru biatlonistů (více ZDE).

Dnes se vydají na trať sprintu ženy, zítra jsou na programu hromadné závody mužů i žen a v neděli sprint dvojic a smíšená štafeta.

Česko reprezentují v Kanadě čtyři muži (Moravec, Krčmář, Šlesingr, Krupčík) a pět žen (Soukalová, Vítková, Puskarčíková, Charvátová, Jislová).

Osmé kolo poháru hostí příští týden americké Presque Isle.

Jak tedy proti nim bojovat?

Základní pravidlo zní: nesmíte prochladnout už před startem, abyste tak neztráceli energii. „Proto se závodníci rozjíždějí dokonce v péřovkách,“ říká Rybář.

„A já si v rámci odlehčení zavazadel zrovna nechal zimní bundu doma,“ vtipkoval při odletu Šlesingr.

V nízkých teplotách musíte počítat i s jinou strukturou sněhu. Gabriela Soukalová vzpomíná na juniorské mistrovství světa v Canmore, kdy mráz dosáhl až minus 26 stupňů: „Sníh byl přemrzlý a vrzal nám pod nohama. Lyže jsme museli z kopce pomalu tlačit.“

Vdechování mrazivého vzduchu na trati může navíc způsobit onemocnění horních cest dýchacích. Při tréninku se proto někteří biatlonisté chrání maskami s membránami, které vypadají jako rouška, nebo takzvanými „tatrankami“. Což není sladká pochoutka, nýbrž trubičky do úst používané například astmatiky.

„Uvnitř trubičky je srolovaný plíšek. Když se nadechnete, vzduch projde plíškem a ohřeje se,“ popisuje šéftrenér.

Nejen Šlesingr, bojující v Canmore s náznaky virózy, při tréninku kroužil s touto pomůckou po kanadských tratích.

Lars Berger, bývalý mistr světa ve štafetě, v minulosti po zánětu průdušek absolvoval s „tatrankou“ dokonce celý závod v Hochfilzenu a nevedl si v něm vůbec špatně. Většina biatlonistů se jim však při závodě vyhýbá. „Omezují průduchy. V závodním nasazení bych se s tou trubičkou asi tak za kilometr začala dusit,“ povídá Soukalová.

Specifickou kapitolou mrazivých destinací jsou střelby. Zmrznou vám prsty, necítíte spoušť a je zle. Mnozí závodníci radši používají převleky přes rukavice, které před první položkou odhazují nebo si je během každé položky sundávají a opět nasazují. „Jarda Soukup má na rukavice speciální návlek, který si před střelbou vždy odklopí,“ informuje Rybář.

K citlivější manipulaci prokřehlých prstů se zbraní pomáhají též speciální typy spouští. „Namísto klasického plochého spouštěcího kohoutku bývají u někoho ostřejší, například s kuličkami, aby závodník cítil větší kontakt prstu se spouští,“ vysvětluje šéftrenér.

Každý z biatlonistů má však pochopitelně odolnost vůči mrazu jinou.

Šlesingr tvrdí. „Pokud není zima opravdu brutální, zvládám ji.“

Soukalová přiznává: „Čím jsem starší, tím víc mrznu.“

A za největšího zmrzlíka v týmu údajně platí Jaroslav Soukup. Což Rybář potvrzuje: „I když jsou jen minus dva, Jarda už točí rukama a stěžuje si, že je mu zima.“

Autor:


On-line celý on-line

Po stříbrné medaili a dvou pátých místech už na poslední vystoupení na šampionátu nezbývalo Ondřeji Moravcovi dost sil. Cílem hromadného závodu v Hochfileznu projel na šestnáctém místě.Moravec: Super mistrovství. Ale dnes už jsem na to vážně neměl

On-line reportáž končí, díky za pozornost, kterou jste věnovali nejen jí, ale i těm z ostatních závodů v Hochfilzenu. Biatlonový šampionát je minulostí, Češi získali čtyři medaile (jedno zlato, dvě stříbro a jeden bronz). Ze stránek iDNES.cz rozhodně neodcházejte, už teď se začtěte do shrnujícího zpravodajství a počkejte si také na bezprostřední ohlasy od našeho reportéra Tomáše Macka. Hezký zbytek nedělního odpoledne!





Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze