Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když běžím pomalu a lidé mi fandí, cítím se trapně, přiznává Soukup

Český biatlonista Jaroslav Soukup ve stíhacím závodě v Anterselvě. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

2 2015
Od kamarádů a přátel dostal dvojnásobný olympijský medailista ze Soči jasné pokyny, jak by mělo jeho vystoupení na Vysočině o nadcházejícím víkendu vypadat. Biatlonistovi Jaroslavu Soukupovi tedy zbývá jediné - převést je do reality.

Jen pár dnů před startem Světového poháru v Novém Městě na Moravě „dobíjel baterky“ doma s rodinou. S pomocí manželky a dcery se snažil biatlonista Jaroslav Soukup konečně přivolat ideální formu.

„Do Nového Města vyrazím v úterý,“ hlásí dvaatřicetiletý český reprezentant, jehož zatím nejlepším výsledkem letošní sezony v individuálním závodě je 19. místo ze slovinské Pokljuky.

Věříte, že by to před domácím publikem mohlo konečně vyjít?
Cítím se dobře. A ano doufám, že se oproti předchozím svěťákům zlepším a konečně něco předvedu.

Soukup doveze „maskoty“ - manželku a dceru

V aktuálním ročníku Světového poháru v biatlonu se mu sice moc nedaří, ale podpory od fanoušků se Jaroslav Soukup v Novém Městě na Moravě dočká určitě úplně stejně jako jeho zatím úspěšnější reprezentační kolegové. „Hlavně abych nemusel na trati absolvovat nějakou trapnou chvilku,“ přeje si dvaatřicetiletý rodák z Jičína.

Přímo do dějiště dalšího letošního měření sil nejlepších světových biatlonistů přijedou Soukupa podpořit také manželka a dcera. „Obě pro mě budou takovými živými maskoty,“ usmívá se. „Doufám, že se aspoň na chvilku užijeme,“ věří.

Při ostatních „svěťácích“ totiž stesk po rodině zahání jen díky komunikaci přes internet. Jenže... „Jasně, Skype je šikovný v tom, že je můžu vidět, ale protože nejde vzít zároveň Adélku do náručí, tak ji před kamerou manželka nikdy moc dlouho neudrží,“ prozrazuje Soukup. „Každopádně i ta chvilka je vždycky moc příjemná. Malá bude mít v dubnu dva roky, takže nějaké případné hezké umístění z Nového Města bych jí přidal jako dárek,“ plánuje.

Jinak si prý čas na závodech většinou vyplňuje pouštěním hudby a filmů. „Dobrou relaxací je ale taky obyčejné protahování. Když se tak válíte na podložce a snažíte se cvičit, tak vlastně relaxujete,“ usmívá se Soukup.

A pokud by snad ani tenhle recept na přivolání pohody nezafungoval, zkusit se dá ještě nová stolní hra Biatlonmánie, která se mezi reprezentanty stala v poslední době doslova hitem. „Jasně, taky už jsem se zapojil, ale ještě ani jednou jsem nevyhrál,“ přiznává se smíchem dvojnásobný olympijský medailista ze Soči.

Všichni v souvislosti s Novým Městem skloňují hlavně skvělou atmosféru, kterou by mělo vyprodané hlediště zajistit...
To chápu, já se taky těším. Bude tam hodně mých kamarádů, přátel a rodina. A hlavně spousta českých fanoušků, kteří nás přijdou povzbuzovat. Sám jsem zvědavý, jak to budu na trati vnímat.

Jak to myslíte?
Víte, když máte formu, tak je takové povzbuzování příjemné, člověk se rozhýbe ještě mnohem víc a do kopce vyběhne strašně rychle. Jenže když forma není, tak to může být i nepříjemné. Myslím pro mě.

Jinými slovy vám v takovém případě povzbuzování spíš vadí?
Ne, chci říct, že se cítím trapně, protože jedu pomalu. Snažím se, ale ono to nejde. Je to prostě složitější. Proto doufám, že to v Novém Městě dopadne tak, že fanoušci budou dobře fandit, já se potkám s formou a dohromady si to všichni parádně užijeme. (usmívá se)

Trenér Rybář zmiňoval, že má trochu strach, abyste se nechtěli fanouškům až moc zavděčit a tím si nesvázali nohy...
Přesně takhle nějak jsem to chtěl taky říct. Vystihl to úplně přesně. To je ta obava, kterou mám. Že nad tím vším budu moc přemýšlet a na střelnici nic netrefím. Ale z celkového pohledu musím přiznat, že se do Nového Města opravdu těším, bude to určitě hezké.

V neděli, tedy poslední den Světového poháru ve Vysočina Areně, to bude přesně rok od vašeho bronzového olympijského vystoupení v Soči. Nebylo by špatné do roka a do dne si podobné pocity zopakovat, co říkáte?
Vážně už to bude rok? To slyším poprvé. Nějak moc rychle ten čas utekl.

Jaroslav Soukup při sprintu v Ruhpoldingu.
Jaroslav Soukup.

Takže vzpomínky jsou stále živé?
Na něco takového se nezapomíná a tehdejší pocity byly velmi intenzivní. Ne že bych na Soči myslel každý den, ale občas ano. Máte pravdu, nebylo by špatné teď něco podobného zopakovat.

Jaroslav Soukup

Český biatlonista se narodil 12. července 1982 v Jičíně. Ve Světovém poháru závodí od roku 2004, přičemž nejlepšího umístění dosáhl v individuálním závodě v roce 2011 ve švédském Östersundu , kde skončil třetí. Na loňských zimních olympijských hrách v Rusku získal dva cenné kovy - bronzovou medaili vybojoval v závodě na 10 kilometrů a stříbro si připsal ve smíšené štafetě. Letos se zatím ve Světovém poháru drží až na 51. místě.

Říkal jste, že budete mít v Novém Městě na Moravě na závodech spoustu známých a kamarádů, takže předpokládám, že od nich nějaké jasné pokyny zazněly. Nebo ne?
To víte, že ano. Pokynů jsem dostal spoustu. (směje se) Každý má svůj názor na to, jak by to mělo fungovat, tak uvidíme, jaká bude ve finále skutečnost.

Po zatím posledním závodě Světového poháru v italské Anterselvě jste měli pár dnů volna. Jak jste je trávil?
Dva nebo tři dny byly takové volnější, ale pak už se zase naplno trénovalo. Každopádně jsem se hlavně těšil, že budu s rodinou. To je vždy moc příjemné.

Předpokládám, že jste se snažil podle pokynů trenérů vyhýbat místům s větší koncentrací lidí, aby vás náhodou nepřepadla nějaká chřipka...
Samozřejmě. Všechno musela zařídit manželka beze mě. Chudák se musela starat nejen o dceru, ale ještě i o mě. Měl jsem skvělý servis.

Takže nějaká odměna v podobě medailového umístění by nebyla od věci...
To by bylo super. (usmívá se) Jinak ale nad konkrétním umístěním moc nepřemýšlím. Jsem skromný. Já bych byl rád za slušný výsledek, ze kterého budu mít dobrý pocit. Nechci plácat nějaké číslo, ale vnitřně doufám, že bude co nejnižší.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze