K nedělnímu stíhacímu závodu Světového poháru vyjede 29letý český biatlonista z druhé pozice - stíhat bude Nora Johannese Thingnese Böa a na záda mu bude dýchat smečka soupeřů. "Bude to maso," tuší Moravec, druhý ze sobotního sprintu.
Poprvé v individuálním závodě jste se v letošní sezoně postavil na stupně vítězů. Řekl jste si: Konečně?
Byl jsem strašně rád, protože po štafetě jsem z toho byl rozpačitej. Sice to z mého pohledu nebylo úplně špatné, ale běžecky jsem nakoupil něco, na co zejména ve štafetě nejsem zvyklý. Sprint pak byl totální opak. Měl jsem i kliku, že jsem měl od startu asi deset sekund před sebou Larse Bergera a viděl, že ho stahuju. Tušil jsem, že jedu dobře. Po prvním kole jsem si říkal, jestli jsem to nepřepálil. Druhé jsem jel maličko hlavou, abych pošetřil síly a vyplatilo se. V závěru jsem pak nevytuhnul.
Především jste ale bezchybně střílel. Se střelbou jste se přitom v předešlých závodech lehce potýkal.
Udělal jsem takovou maličkost... Vrátil jsem se ke staré spoušti, kterou jsem měl do loňska. Před letošní sezonou to vlastně byla jediná změna, kterou jsem udělal, ale... Bylo to nahoru dolů, tak jsme se s trenérem Ondrou Rybářem domluvili, že se vrátím k tomu starýmu, co fungovalo. V ležáku je sice asi trochu pomalejší, ale mám větší jistotu. Asi u toho zůstanu.
Uklidní vás hodně návrat k něčemu, co máte už vyzkoušeno?
Pověrčivý sice nejsem, ale když jsem prostě měl důvod vrátit k něčemu, co fungovalo, neváhal jsem. Absolvoval jsem s tím několik sezon, vracelo se mi jednoduše. Žádný problém. I když třeba při nástřelu před sprintem to nebylo nic moc.
Kdy přesně jste se ke změně rozhodl?
Spoušť mi přivezli do Hochfilzenu, tady ve Francii jsem s ní střílel od úterý.
Jak moc pomůže taková drobnost sebevědomí závodníka? Ve stíhacím závodě, kde jsou minimální rozdíly, bude střelba zásadní.
Bude to maso, to je jasné. Uvidíme. Aspoň to bude zajímavé. Stíhačky mám rád, speciálně na zdejší střelnici, kde vlastně pořád vládne bezvětří, to bude střelecký závod. Každá rána vedle bude hodně mrzet. Nuly budou psát.
Cítíte ve stíhačce větší tlak? Gabriela Soukalová netají, že ze střelby má obavy.
Jít do závodu s tím, že se bojím, to tedy ne! Respekt ze soupeřů, to je v pořádku, ale člověk by neměl jít na start s obavou. Chci maximálně soustředit na střelbu, udělat tam práci, kterou mám naučenou naprosto automaticky, nepřemýšlet. Jinak to nemusí dopadnout dobře. Třeba stojku ze sobotního sprintu mám úplně vymazanou, na nic si nepamatuju. Asi to tak má být, ale není to jednoduchý. Hlava, ač by ani nechtěla, někdy sama začne...
