"Vyšší level už je jen olympiáda, ale ta u nás nehrozí. Mám velkou radost, že u MS můžu být," řekl v rozhovoru devět dní před startem šampionátu 28 letý odchovanec Letohradu Ondřej Moravec.
Jak moc už jste natěšený na mistrovství světa v Novém Městě, které startuje 7. února?
Zatím to úplně nevnímám. Ještě pořád zbývá víc než týden. (úsměv) Každopádně až budeme na místě, tak pocity budou jiné. Ovšem zatím se na to snažím nemyslet.
Jaký máte teď aktuálně program? Do dějiště šampionátu máte přijet až 4. února.
Teď jsme ve Slovinsku. Hned po Světovém poháru v italské Anterselvě jsme přejížděli do Pokljuky, ani jsme nejeli domů. A budeme tady až do pátku. Pak jedeme na dva dny domů.
Hned na začátku MS je na programu smíšená štafeta. A tam asi bude také největší otazník nad tím, koho trenér mužů Rybář vybere. Podle aktuální formy budete zastupovat chlapy asi vy a Michal Šlesingr, ale ve hře je také Jaroslav Soukup. Máte strach z toho, koho kouč vybere?
Zatím jsme tohle nijak neprobírali, kdo z nás bude startovat. V ženském týmu je to asi jasné, pokud bude Gabča Soukalová zdravá. Tu samozřejmě doplní Verča Vítková. A v mužském si netroufám říct, jestli to mám úplně jisté, nicméně jsem letos zatím podával stabilní výkony. Ale uvidí se, jak na tom budeme před MS. Právě proto jsme teď na soustředění v Pokljuce, abychom porovnali formu.
Ondřej Moravec* Český biatlonista, narozený 9. června 1984 v Ústí nad Orlicí. |
Mrzelo by vás hodně, kdyby nakonec startoval někdo místo vás?
To víte, že ano. To bych lhal, kdybych řekl, že ne. Uvidíme, jak to bude. Hlavní bude vydržet zdravotně v pořádku.
Liší se vám příprava před šampionátem s tou na jiné závody?
Určitě tréninku není tolik, ale ze začátku byly dlouhé. Nicméně zbývá pár dní, během kterých už se nedá udělat zázrak, takže není potřeba to přehánět. Podle toho se pak bude odvíjet závěrečná fáze příprav před MS. Pro nás je teď velmi důležité, abychom vydrželi zdravotně a psychicky v pohodě.
Podle informací zbývá na první den jen tisícovka vstupenek, takže to bude opravdu kotel?
To určitě jo. Co slýchám od kamarádů, tak od nás z Letohradu se tam chystá snad půl města. Bude to neskutečná atmosféra. A je dobře, že tam budou. Hlavně na tratích to hodně pomůže, když vás ženou tisíce lidí. Na střelnici je to dvousečné. Ale stadion na Vysočině je naštěstí poměrně velký, takže hluk tak na střelnici nevnímám. Nicméně třeba v německém Ruhpoldingu je tribuna bezprostředně u střelnice a rachot diváků prostě nevnímat nejde. To je takový rachot, že to pořád v podvědomí máte.
Ale u trati se zas nesmíte nechat přemotivovat?
To máte naprostou pravdu. Člověk prostě musí zvolit tempo, na které má. Ale ono se mnohdy těžko reguluje, když třeba v Německu na každém metru stoupání vás fanoušci ženou dopředu. Je těžké přibrzdit. (úsměv)
Co na vás křičí?
Nic konkrétního. Že by třeba volali jménem, to ne. Ale pokud to jsou teda Češi, tak ano. Třeba ve zmíněném Ruhpoldingu jsem párkrát češtinu zaslechl. A v němčině na tom moc dobře nejsem, abych jim rozuměl, takže to nevím. (úsměv)
Říkal jste, že do Nového Města přijede polovina Letohradu. Je to hlavně kvůli vám a Michalu Šlesingrovi, odchovancům ze zmíněného města?
Samozřejmě nás chtějí vidět, ale nejen nás. Biatlon tam je skutečně profláklý. A tohle je pro ně jedinečná možnost vidět světovou špičku a zažít tu atmosféru. Jestli tam opravdu bude těch pětadvacet tisíc lidí, jak jste říkal, tak to je neuvěřitelné. Takovou atmosféru u televize nezažijete.
A vstupenky jste jim sháněl vy s Michalem Šlesingrem, nebo fanoušci sami?
Na tolik vstupenek bohužel nemáme nárok. Blízkým jsem se pokusil něco sehnat, ale jinak je to spíš na každém fanouškovi. Já je nesháněl třeba ani svým rodičům, protože jsme nevěděli, jestli vůbec nějaké vstupenky dostaneme. Takže oni si je pro jistotu koupili již dlouho předtím. Nicméně nákup na internetu nebyl problém.
Rodiče jezdí na každý váš závod?
Ne, to ne. Akorát se byli podívat loni na SP v Novém Městě a také na olympiádě v Turíně. Jinak nejezdí. Nemají moc času. Ale tentokrát si to tak polovina rodiny nenechá ujít, fandí biatlonu hodně.
Jsou na vás rodiče pyšní?
Když se mi závod podaří, tak pochválí, dělá jim to radost.
Pětkrát už jste závodil na MS, ale na medaili zatím čekáte. Tak co myslíte, přijde zisk teď, před domácím publikem?
Lidi, kteří sledují biatlon, vědí, že na medaili v tuhle chvíli může pomýšlet v individuálních závodech klidně pětadvacet borců, takže to bude něco neuvěřitelně těžkého. Nechtěl bych říkat tip nebo výsledek, ale spíš bych řekl, že budu chtít podat maximální výkon. Bude to hrozně těžké. Ono se to skládá z více disciplín. Můžete být na tom dobře třeba fyzicky, ale když nevyjde střelba, tak stejně šanci na úspěch nemáte.
Ale letos se vám daří, skončil jste na druhém místě ve stíhacím závodu v Pokljuce a třetí v témže závodě v německém Oberhofu, takže formu asi máte.
Užívám si to. Tahle sezona je pro mě snová a já se cítím fakt dobře. Doufám, že zůstanu i nadále na pozitivní vlně.
Důležité však bude, abyste se výsledky neuspokojil.
To je přesně to, co bych neměl udělat. V tuhle chvíli třeba nepociťuji, že by to mělo být špatné. Každopádně mistrovství přeci jen ještě nezačalo. A nervozita se určitě dostaví, to bych lhal, kdyby ne. Uvidíme před prvním závodem. Od toho se to bude odvíjet. Když se nám povede smíšená štafeta, tak to povzbudí.
Co děláte proti nervozitě?
Poslední dobou to mám tak, že když vjedu na trať, tak to ze mě spadne. Pak už ji nevnímám.
V letošní sezoně se nedařilo jen vám, ale třeba také ženské kolegyni Gabriele Soukalové.
Je to jenom dobře. Na takovou sezonu jsme hodně dlouho čekali, třeba loni Jarda Soukup byl na MS třetí, Michal Šlesingr se teď poslední roky pohybuje v desítce, pořád šlo ale jen o jednotlivce. Teď se daří celému týmu. A to je rozhodně dobře v souvislosti s mistrovstvím světa v České republice. Kdyby se nám tak nedařilo, tak by se tam asi ani tolik lidí nechystalo. Řada z nich by se dívala třeba jen v televizi. Takhle si to rozmysleli. A je to skvělé i v tom, že jich hodně dorazí na smíšené štafety.
V nich má Česko podle expertů největší šance na zisk medailí. Co vy na to?
Určitě tam šance je, ale tenhle závod je nevyzpytatelný. Těžký je v tom, že dva chlapy a dvě ženy dokáže dát dohromady celá řada států. Když se podívám na jména, tak může být na bedně třeba až dvanáct štafet.
Vážíte si hodně toho, že budete součástí jako závodník? Například mistr světa Roman Dostál skončil kariéru v roce 2010 čili on už o tuto ojedinělou příležitost závodit poprvé v historii doma na MS přišel.
Mám velkou radost. Jsem určitě rád, že to vyšlo na tuhle dobu, a dvojnásobně, že se daří. Je to velká motivace. Ještě výš by mohla být olympiáda, ale ta u nás v Česku minimálně v horizontu dvaceti let stejně nehrozí.
Dá se říct, že vůbec, protože by se v ČR musely postavit hory.
(úsměv) To je fakt. Pro nás je to tedy nejvyšší level.
