Není z Marsu. Ani z Venuše. Martin Fourcade jen nemá v biatlonu konkurenci. Žádnou.
Půlhodinu pak tráví u reportérů, poskytuje rozhovory. Když se konečně vymaní z novinářského sevření, začne se Francouz procházet pod gigantickými tribunami arény. Právě tam se odehraje moment, na který malá čtyřletá Kristínka nikdy nezapomene.
ZÁŽITEK NA CELÝ ŽIVOT. Kristínka právě dostala zlatou medaili od Martina Fourcada
Její maminka Veronika Hřebečková dceru ponouká, ať nastaví ruku, že si s biatlonovým císařem plácnou. Místo plácnutí však Fourcade sundá z krku zlatou medaili a přehodí ji přes hlavu malé Kristínky.
„Předpokládala jsem, že mu tu medaili pak vrátíme, že ji máme jen půjčenou,“ poví později její maminka. Tu pořadatelé s dcerou „propašovali“ i na tiskovou konferenci tří nejlepších mužů hromadného závodu. „Myslím, že tohle je vaše,“ říká mu pak maminka a začne dceři medaili sundávat z krku.
„Ne ne ne,“ odvětí Fourcade a nechá ji holčičce. „To jsem vážně koukala, hrozně jsme mu děkovali.“
Co s medailí udělají? Zabalí si ji pod stromeček. „Bude to náš společný triumf z Nového Města,“ plánuje maminka.
Triumf.
Slovo, které Fourcada nejpřesněji charakterizuje. A možná ještě nadvláda.
Ta byla nejokatější v sobotní stíhačce. Sice v ní na chvíli přepustil své výsostné první místo ve prospěch Rusa Šipulina, jenže tlak, který Fourcade v závěrech závodů s takovou lehkostí zvládá, byl tentokrát pro Rusa příliš velký.
Šipulin dvakrát při předposlední střelecké položce minul a Francouz byl zpátky tam, kam patří. Když mu i při poslední střelbě všechny terče zbělaly, otočil se Fourcade směrem k tribunám a zapumpoval pěstí. Mohl si to dovolit. Jako už tolikrát. Poslední kolo bylo oslavou jeho dominance.
Francouzští trenéři se na střelnici tetelili a kroutili hlavami, ten norský - Siegfried Mazet, jenž s Fourcadem strávil celou kariéru a letos v létě odešel k největšímu soupeři, skřípal zuby.
A Fourcade?
Ten si to užíval. Celý okruh si plácal s fanoušky u trati. „Lidé mi někdy vyčítají, že nemám respekt k soupeřům. Ti, co mě znají, vědí, že to tak není. Byl jsem jen šťastný, že jsem vyhrál a tu radost jsem chtěl sdílet s českými fanoušky,“ vysvětloval pak.
Posledních 100 metrů projel vítězoslavně s rukama nad hlavou. Takhle vypadá nadvláda, která v biatlonu snad nemá obdoby.
Je to šest let, co nad hlavu zvedl velký křišťálový glóbus Emil Hegle Svendsen. Od té doby vládne král Martin. Letos prohrál jediný individuální závod. Ano, prohrál. Třetí místo ze stíhačky v Östersundu není nic, z čeho by měl radost.
Mnohem častěji vítězí a zapisuje se do dějin. Jako v Novém Městě, kde se stal prvním biatlonistou, který vyhrál úvodní tři sprinty sezony. Už nyní vede Světový pohár o neuvěřitelných 158 bodů!
„Víme, že je někde jinde, že v posledním kole dokáže jako jediný stáhnout 15 sekund. On se vepředu směje, my se honíme o další pozice. To není zášť, spíš před ním smekám. Je to fakt borec,“ říká Michal Krčmář.
„Nepamatuju si, že by v biatlonu někdo takhle dominoval. Ani Björndalen ne,“ vzpomene šéftrenér české reprezentace Ondřej Rybář nejlepšího biatlonistu všech dob.
Zatím, sluší se dodat.
Šestým velkým glóbem by Fourcade norskou legendu dorovnal.
Byl to právě Björndalen, ke komu kdysi vzhlížel. Nevěřil, že by kdy mohl vyhrát alespoň jeden závod Světového poháru. Teď má těch výher 56.
„Na Oleho 95 vítězství nemůžu nikdy dosáhnout, musel bych následujících pět sezon vyhrávat deset závodů ročně,“ řekl Fourcade na jaře. Po osmi závodech jich má v této zimě sedm a na historický zápis Björndalena mu jich 39 chybí.
„Možná nám po Novém roce dá pozdní vánoční dárek a nechá nás aspoň jednou vyhrát,“ žertuje Anton Šipulin. „Budu jíst hodně čokolády a přiberu, asi budu ve špatné formě,“ přitaká 28letý Francouz.
