Po bezchybné úvodní ležce lopotně na lyžích přeskakuje ledovou plotnu na trati. Je zatím rychlá a přesná. Na stojce však mine druhou ránu. „Dva centimetry dole na šest hodin,“ hlásí kouč Zdeněk Vítek.
Žádnou další chybu už Gabriela Soukalová ve vytrvalostním závodě v Ruhpoldingu neudělá. V cíli čeká a doufá. Bude mi to stačit na stupně vítězů?
Ano, bude! Je třetí, o devět desetin před Franziskou Hildebrandovou.
Pošesté za zimu kráčí na stupně.
Podvanácté v řadě je v Top 10.
Zítra, po hromadném závodě v Ruhpoldingu, se Světový pohár překulí do své druhé poloviny a Češka z Jablonce jej vede o 45 bodů. Sen o velkém křišťálovém glóbu, zprvu jen mlhavý a jí samotnou opakovaně odmítaný, najednou nabírá konkrétnější obrysy.
„Lhala bych, kdybych řekla, že o něm nesním,“ přiznává Soukalová. „Ale jsem zároveň i realistkou. Holky kolem mě jsou tak silné. Roli nebude hrát jen, kolik máme natrénováno, ale také zdraví a štěstí.“
Je to podobné, jako byste v poločase vyrovnaného fotbalového zápasu vedli o gól. „Máte mač dobře rozehraný, jenže netušíte, co všechno se přihodí ve druhé půli a jak se vaši protivníci rozehrají,“ porovnává kouč Zdeněk Vítek.
Takže psst, bavme se zatím o glóbu jen velmi opatrně.
„Být normálním fanouškem, už o něm samozřejmě debatovat budu,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář. „Ale znáte mě, já jsem spíš skeptik. A jsem u všeho dění hodně blízko. Vím, jak malinko stačí a sen se rozplyne. Přijde nemoc, nemůžete jet sprint, tím pádem nejedete ani stíhačku, a je to v háji.“
Vzpomínky mu okamžitě zalétnou do Anterselvy 2014. Nezaviněná závada na zbrani tehdy připravila Soukalovou o body ze dvou závodů i o žluté číslo.
Šest žen na jeden glóbus?
Dosavadní průběh Světového poháru žen vyselektoval šest největších kandidátek velkého křišťálového glóbu.
Gabriela Soukalová, 26letá Češka.
Marie Dorinová-Habertová, 29letá Francouzka.
Franziska Hildebrandová, 28letá Němka.
Laura Dahlmeierová, 22letá Němka.
Kaisa Mäkäräinenová, 33letá Finka.
A Dorothea Wiererová, 25letá Italka.
„Z těch šesti stále může vyhrát kdokoliv. Každá z nich má své lepší i horší stránky. Nikoho bych zatím nevyškrtával,“ říká Vítek.
Tři zatím nejlepší: zleva Soukalová, Dorinová-Habertová a Hildebrandová.,
Ženy na 4. až 6. místě: zleva Dahlmeierová, Mäkäräinenová a Wiererová.
Marie Dorinová-Habertová, dvojnásobná mistryně světa z Kontiolahti a matka roční dcery Adele, je nyní nejbližší konkurentkou Soukalové. Zkraje sezony ještě tvrdila, že kombinace mateřských a závodních povinností jí nejspíš znemožní o glóbus bojovat. Ovšem nyní vyhlašuje: „Jsem hladová po dalších vítězstvích.“ Pouze jednou dosud chyběla v Top Ten.
Pak tu máme Franzisku Hildebrandovou. „Střílet uměla vždy. Přes léto jsme se zaměřili na to, aby se konečně zlepšila v běhu. Potřebovala více času, aby se postupně k úspěchům propracovala,“ říká o ní německý kouč Gerald Hönig.
Když se Hildebrandová minulý týden po sprintu dozvěděla, že v něm dosáhla druhého nejlepšího běžeckého času, nestačila se divit: „Cože? Já? Vážně?“
SP po dvanácti závodech1. GABRIELA SOUKALOVÁ 551 2. Marie Dorinová-Habertová (Fr.) 506 3. Franziska Hildebrandová (Něm.) 466 4. Laura Dahlmeierová (Něm.) 437 5. Kaisa Mäkäräinenová (Fin.) 436 6. Dorothea Wiererová (It.) 428 7. VERONIKA VÍTKOVÁ 366 8. Olena Pidhrušná (Ukr.) 347 9. Tiril Eckhoffová (Nor.) 339 10. Julija Džymová (Ukr.) 312 NS = nestartovala. |
Raketou na trati je její o šest let mladší kolegyně Laura Dahlmeierová, už čtyřikrát vítězná a německými médii pasovaná do role nové Magdaleny Neunerové. „Stojí teprve na začátku úžasné kariéry,“ soudí Hönig.
Sama o sobě tvrdí, že není v tréninku nejpilnější, ovšem tuto chybějící vlastnost nahrazuje na trati obrovským závodním srdcem. „Ani nevím, co bych ještě teď mohla zlepšit,“ libovala si během víkendové euforie.
Není neomylná, ve čtvrtek minula dvakrát. Na Soukalovou ztrácí 114 bodů, ale pozor: kvůli nemoci Němka vynechala 1. kolo v Östersundu. Až se v závěru zimy budou dle pravidel škrtat ženám dva nejhorší pohárové výsledky, nepřijde o žádné body. Naopak Soukalová by za své dva dosud nejhorší závody odepisovala v současnosti 70 bodů.
Zezadu mohou zaútočit na glóbus Kaisa Mäkäräinenová a Dorothea Wiererová, aneb běžecký expres a rychlopalkyně, ale obě s nevyrovnanou výkonností, která osciluje od suverénních vítězství (jako naposledy včera Wiererová) k umístěním na hraně třetí desítky.
„Minulý týden jsem byla nemocná. Nevěřila bych, že mohu takhle skvěle zajet,“ nadšeně vykládala Italka po triumfu ve vytrvalostním závodě. Čtyři položky při něm zvládla o 39 vteřin rychleji než Soukalová.
Pro zkušenou Mäkäräinenovou může být naopak psychickou výhodou, že coby jediná ze šesti současných kandidátek už velký glóbus doma má. Dokonce hned dva, z let 2011 a 2014. Ví, jak o něj bojovat.
Gabriela Soukalová drží rovněž dostatek kvalitních karet, s nimiž může tuto partii o glóbus hrát. „Její výkonnost roste, běžecky byla opět výborná,“ ocenil Rybář po vytrvalostním závodě. „Střelkyní sice není nejrychlejší, zato stabilní. A je zkušená. Naučila se, kdy se vyplatí odložit si při závěrečné položce ránu.“
Pět dalších štací, pět nástrah
Druhá polovina sezony zavede biatlonistky do pěti středisek. Každá z těchto štací v sobě bude skrývat i jiné nástrahy, než jakými jsou samotné tratě.
Nejprve na ně čeká italská Anterselva, kde Češkám dělá potíže vysoká nadmořská výška. Soukalová zde nikdy neskončila v Top 10.
„V Anterselvě většinou bývá hezky, těším se tam, ale... S tou svojí nadmořskou výškou je pro mě hrozně zrádná, nedokázala jsem tam nikdy zajet,“ připomíná minulé starty. „Závody v Anterselvě bývají hrozně vyrovnané běžecky. Přijde mi, že tam běží pomalu čtyřicet lidí skoro stejně. Stoupání na tratích moc nemají, jsou spíš rovinatější, jejich nižší náročnost však kompenzují tou výškou.“
Gabriela Soukalová před rokem na trati v italské Anterselvě
Pak přijde v únoru na řadu takřka neznámé zámoří se svými aklimatizačními otazníky, až pohár zavítá do kanadského střediska Canmore a amerického Presque Isle.
„Vzhledem k tomu, že se většina našich závodů odehrává tady v Evropě, neměla ještě zatím skoro žádnou možnost vyzkoušet si, jak budu zvládat aklimatizaci v zámoří,“ povídá Soukalová. „Zažila jsem kdysi jen mistrovství světa juniorů v Canmore, kde se mi dařilo. Jenže před tím jsme měli v Kanadě i aklimatizační přípravu. Tentokrát to bude jiné. Sama jsem zvědavá, jak na změnu času mé tělo zareaguje.“
Začátkem března bude následovat světový šampionát v Oslu na Holmenkollenu, se vždy stresujícím nábojem vrcholné akce zimy.
Soukalová dokázala přivézt medaile jak z olympijských her v Soči, tak z mistrovství světa v Kontiolahti. Dovede se na tyto akce připravit.
„Ale loni jsem měla ve Finsku situaci usnadněnou,“ tvrdí. „Předtím se mi v sezoně moc nedařilo, proto jsem si říkala: Jezdím tužku, proto se musím co nejlíp nachystat na mistrovství. A připravit se na jednorázovou akci není tak obtížné jako jezdit celou sezonu ve špičce.“
Bouřlivá atmosféra v Oslu by ji přesto neměla zaskočit. „I když nikdy nevíte, jak se vzbudíte. Podle toho vás může atmosféra závodu vyhecovat, nebo naopak svázat.“
Závěrečný akt pohárové zimy se potom odehraje tradičně v sibiřském Chanty Mansijsku. Při finále si i nejlepší biatlonistky sahají až na samé dno téměř vyčerpaného rezervoáru svých sil.
„Nedělám si ambice, že bych zrovna já byla ta atletka, která je schopná celou sezonu až do finále stabilně jezdit na čele závodů,“ říká Soukalová.
Skutečně, ještě tolik se toho může v této pohárové zimě přihodit.
Ale zatím je krásné snít, nemyslíte?
Třeba i o velkém glóbu.