V zájmu popularizace sportu a pronikání na nové trhy se Mezinárodní biatlonová unie (IBU) rozhodla umístit dvě zastávky Světového poháru 2015/2016 do severní Ameriky, kde je divácký zájem podstatně menší než v případě evropských podniků.
Ale zatímco kanadské Canmore nabídlo minulý týden ještě důstojnou kulisu, venkovské městečko Presque Isle přineslo biatlonistům z hlediska úrovně závodu zatím jen zklamání.
„Celou dobu jsem běhal někde po lese zcela sám. Žádní diváci. Ještě že se nebojím medvědů,“ říkal Šlesingr pro biatlon.cz.
Hromový jásot po každém sestřeleném terči? Aplaus v cílové rovince? Ne, nic takového se v desetitisícovém městě na severovýchodě Ameriky nekonalo.
„Atmosférou, tratěmi, zázemím, tím vším jsem se vrátila do juniorských let a do IBU Cupu. To pro mě byly krásné roky, na které často a ráda vzpomínám. Nemohu si ale pomoct, Světový pohár sem do Presque Isle vůbec nepatří,“ kritizovala i Soukalová, vítězka čtvrtečního sprintu.
„Celou soutěž to podle mého názoru degraduje. Vůbec nerozumím tomu, proč sem IBU organizaci svěřila. A to nemám nic proti místním lidem. Ti se snaží, usmívají, jsou ochotní, ale podmínky na Světový pohár tady prostě nemají. Super Bowl v americkém fotbalu taky nehrajeme v Jablonci.“
SKROMNÝ AREÁL. Tak vypadá závodiště v americkém Presque Isle.
Po náročném přesunu z Canmore, který zabral přes 13 hodin, na Soukalovou padala únava. Později přiznala, že se ani necítila na to, že by na trať čtvrtečního sprintu měla nastoupit. Jenže pouhým cestováním problémy nekončily.
„Nevhodné ubytování, nedostačující zázemí na stadionu, úzké tratě. Normálně nejsem typ, který by si na něco stěžoval, ráda spím pod stanem nebo i pod širákem, ale tady se třeba spát bojím,“ popisovala Soukalová.
Bydlení, tedy místo, kde by biatlonisté měli nabírat síly na náročné bitvy na trati, naopak vedoucí ženě Světového poháru energii v USA ubírá.
„Dostala jsem špinavý, zakouřený pokoj. Skoro dvě hodiny jsem utírala prach, myla nábytek, uklízela koupelnu, než jsem si vůbec dokázala vybalit věci z tašky. Z každé noci mám tak trochu hrůzu. Na mé straně pokoje je tepelné čerpadlo. Hučí, rámusí, ani špunty do uší mi nepomáhají. Usínám pak všude, kde se dá,“ vyprávěla.
I z toho pramenila její únava, ale i zklamání. Světový pohár se v Presque Isle koná podruhé, nicméně podmínky elitnímu klání biatlonistů neodpovídají.
„Všichni se snažíme odvádět profesionální práci, zodpovědně regenerujeme, hlídáme si každý detail na tréninku, na vybavení, a teď nás najednou IBU pošle do Presque Isle. Smiřuju se prostě s tím, že Amerika je ještě víc různorodá, než jsem si myslela,“ řekla.
Češi nejsou jediní, koho volba biatlonových destinací pro letošní ročník nepotěšila. I Martin Fourcade, vedoucí muž průběžného pořadí, prohlásil: „Je ostudou, že Nové Město není letos v kalendáři Světového poháru poté, jakou úžasnou atmosféru nám loni přichystalo. A stejně tak by v něm mělo být i francouzské Annecy.“
Politika IBU však byla pro tuto sezonu jiná.
