Do kolotoče mezi nejlepší biatlonisty světa naskočil letohradský rodák až v lednu v německém Oberhofu a hned ukázal, že by na olympiádě v Soči mohl zdatně konkurovat všem soupeřům.
Jenže v Rusku stihl odjet pouze sprint a individuální závod. Pak znovu zazlobilo zdraví (Šlesingr dostal zánět průdušek) a pro stabilní článek na prvním úseku české štafety třetí účast pod pěti kruhy předčasně skončila. A stejně tak i celá sezona. „Jsem starej, ale nemám jinou možnost než vydržet další čtyři roky do příštích her,“ říká jedenatřicetiletý Šlesingr.
Na letošní sezonu byste patrně nejraději zapomněl, že?
Přesně tak. V podstatě jsem veškerou přípravu na ni zvládl slušně. Všechno se zdálo v pohodě až do závěrečné přípravy ve (slovinské) Pokljuce, kde jsem onemocněl a pak se to se mnou táhlo celou sezonu. Po jejím konci se na vyšetřeních ukázalo, že s nemocí to bylo asi trochu zapeklitější, a tak mě čekají do příští sezony určitá uzpůsobení.
Po návratu do světového poháru v průběhu ledna to s vámi přitom vypadalo dobře.
Ze začátku jsem si to myslel, bohužel jsem závod od závodu viděl, že místo toho, abych se rozjížděl, tak to bylo horší a cítil jsem se unavenější. Předpokládal jsem, že po tréninkovém bloku v prosinci, který jsem zvládnul udělat, to už bude v pořádku. Ale bohužel fyzický stav nebyl dobrý a pak to na mě dolehlo. Bylo to smutné.
Máte ještě v nadcházejícím období v plánu odpočinek, abyste byl zcela fit?
Dá se říci, že klid v podobě regenerace už mám víceméně skoro za sebou. Ještě dořeším nějaké záležitosti, abych se pokusil předejít eventuálním komplikacím do příští sezony. Budu muset něco upravit v oblasti stravy a diety. Bohužel olympijská sezona nedopadla podle představ, takže nemám jinou možnost, než vydržet čtyři roky do další olympiády. Vzhledem k předčasnému konci sezony, kdy jsem byl po olympiádě hned na antibiotikách, jsme se rozhodli, že bude lepší organismus vyčistit. Volno už mám tedy za sebou. Byli jsme s rodinou za teplem, jelikož jsem doufal, že by mi mohlo pomoci dobít baterky a trochu se ze všeho po zimě oklepat.
Dává vám nevydařená sezona alespoň větší motivaci?
Nepochybně. S takovouhle olympiádou by se ani skončit nedalo. Ale to je prostě sport. Jednou je člověk dole, jednou nahoře. Všechno je spojené se vším, a když se to trochu začne sypat, tak se to občas sesype jak domeček z karet.
Může být dalším impulsem návrat na pozici reprezentační jedničky, ze které vás letos sesadil Ondřej Moravec?
Několik let jsem tady biatlon táhnul a teď se to přelilo na jiné lidi. Na druhou stranu je dobře, že se tak stalo, protože pokud by tomu tak nebylo a dočkali jsme se jen mého letošního výbuchu, biatlon by nebyl asi zrovna nejpopulárnějším sportem. Je fajn, že otěže převzal někdo další a tým je natolik silný, že nestojí na jednom člověku.
Pomohlo vám, že na vás polevil tlak jako na lídra týmu?
Tlak jsem na sebe necítil ani před sezonou, protože už i ta loňská mě nějakým způsobem kosila.
V té příští už vás nepovede Ondřej Rybář. Jaká bude éra s novým trenérem?
Ještě přesně nevím, jaké bude složení realizačního týmu, takže těžko odhadovat. Ale myslím si, že Ondra se nebude chtít vypařit ve smyslu, aby do chodu týmu nějakým způsobem nezasahoval. Už nebude pracovat na plný úvazek, ale předpokládám, že s námi pojede na soustředění nebo se přijede podívat na závody. Už jsme slyšel určité spekulace, ale jeho nástupce ještě jistý není, takže uvidíme, jaké to bude.
