V deníku Bild před lety Schemppa stylizovali do role Jamese Bonda. Oblek na míru, motýlek pod krkem, v ruce Walther PPK. „Je to má nejoblíbenější filmová hvězda,“ kývl 26letý biatlonový střelec. „Viděl jsem všechny díly a nejvíc se mi líbil Sean Connery. S tím bych si někdy rád sedl u baru.“
Jenže zatímco jeden pije martini (protřepat, nemíchat!), druhý preferuje neperlivou vodu. A zatímco jeden je agentem Jejího Veličenstva s povolením zabíjet, druhý celním úředníkem s licencí na biatlonová vítězství. A také symbolem nové vlny německého biatlonu.
V březnu 2012 Magdalena Neunerová oznámila: „Končím. Nemám už motivaci. Chci žít normální život.“ A s odchodem superstar, dvakrát zlaté na olympijských hrách ve Vancouveru a šestinásobné mistryně světa, padl biatlon v Německu do útlumu. „Nejhorší to bylo první rok po jejím odchodu, na závody chodilo mnohem méně lidí,“ popisoval Schempp hubené roky. „Ale teď zase rosteme.“
A on je tím, jenž by mohl vrátit kdysi neohrozitelnou velmoc zpět na bývalé pozice. Coby vítěz tří letošních závodů. Coby druhý muž Světového poháru. Spasitel. „Nevím, jestli jsem vyvolený. Ale formu mám dobrou, jsem spokojený s posledními starty i celou sezonou,“ vykládal v Novém Městě na Moravě.
Ve sprintu tam dojel druhý, pozici uhájil i i v neděli ve stíhačce a za posledních šest závodů tak ani jednou nespadl z pódia. Skvostné bylo hlavně jeho vystoupení v Anterselvě, kde vyhrál naprosto vše a i díky tomu se dotáhl na Francouze Martina Fourcada, lídra Světového poháru. Jen 6 bodů teď Schempa dělí od žlutého dresu lídra. „Dělat biatlon bylo správné rozhodnutí,“ ujistil se znovu na Vysočině.
Mohlo to být všechno úplně jinak. Otec Reiner sice sám kdysi patřil do biatlonové reprezentace, ale kluka nejdřív zapsal do sjezdařského klubu v Uhingenu. Ten pak jezdil slalomy, obří slalomy. „Byla to zábava,“ vzpomínal. „Jenže do hor jsme museli každý víkend hromadu hodin dojíždět.“
A v jeho hlavě sílila touha: Musím udělat změnu. Tou dobou už totiž sedával přilepený k televizi a sledoval silnou německou letku: Luck, Greis, Fischer, Gross... „Největším mým idolem byl ale Ole Einar Björndalen. Vyhrál, co se vyhrát dalo, přesto pořád stál nohama na zemi.“
Ve třinácti začal Schempp běhat a pálit do terčů. „Na rozdíl od jiných mohl trénovat jen jednou denně,“ říkal o jeho výjimečném talentu někdejší trenér Franz Bernreiter. Z nadějného juniora se ve Vancouveru stal olympionik, z neznámého kluka celebrita. Zvlášť když začal chodit s kráskou Miriam Gössnerovou.
Po třech letech se snový biatlonový pár rozpadl. „Prostě to nefungovalo,“ říkala ona a vrátila se domů do Garmische. „Ale pořád si rozumíme,“ přesvědčoval on. Schemppion, přezdívají mu členové jeho fanklubu. Zlato má zatím jediné. A ještě dělené – také s Neunerovou získal před pěti lety titul mistra světa ve smíšené štafetě. Na mistrovství světa 2013 na Vysočině bral pro změnu s tou mužskou bronz, loni v Soči stříbro. „Ale teď už se chci prosazovat i v individuálních závodech,“ vyhlásil.
Pravý Bond přece taky nepotřebuje pomoc od nikoho jiného.
