Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Před finišem věřil: Medaile bude! A pak Moravec zářil: Je to nad plán

15 2015
Kontiolahti (Od našeho zpravodaje) - První, třetí a druhý. Ondřej Moravec si z letošního světového šampionátu odveze všechny tři medaile. Sbírku zkompletoval v nedělním závodě s hromadným startem. „Je to super. Nad plán. Můžu být maximálně spokojený,“ radoval se 30letý biatlonista.

Podobně jako na loňské olympiádě v Soči tak vybojoval tři medaile. Tehdy měl na kontě dvě stříbra a bronz, letos má ještě cennější sbírku. „Nemohlo to dopadnout lépe,“ vykládal v cíli.

Jaký byl dnešní závod?
Super. Devatenáct lidí skončilo v minutě, to jsem ještě neviděl. Jsem strašně rád, že jsem tak vysoko, bylo to fakt o kousek. Ale ani jsem to na zlato na konci už nezkusil, protože jsem s Fakem jel předtím už i stíhačku a přesně jsem věděl, že se chystá na tu rovinku. Nastoupil už v kopci a tam mi cuknul. Ze začátku jsem po ležkách hodně dojížděl, po první jsem musel dorazit ztrátu za celé trestné kolo, po druhé jsem tam měl taky docela díru, zhruba deset sekund. To mě nějaké síly stálo. Ale jsem maximálně spokojený.

Fotogalerie

Co se dělo na poslední položce?
Když se na ní jelo, tak se tam až zbytečně taktizovalo. Dokonce i Anders Besseberg (prezident biatlonové unie IBU) říkal, že tam potom v jednu chvíli střílelo 16 lidí najednou. Přesně tohle se dělo i na mistrovství světa v Novém Městě, tam střílelo poslední položku najednou 12 lidí. Já tam byl mezi nima tehdy taky, takže to moc dobře vím, ale skončil jsem čtvrtej. Když jsou ideální podmínky a nefouká, tak se to na mistrovstvích takhle stává. Dá se jedno i dvě trestná kola sjet, protože ten předek nejede extra rychle. Tady jel vepředu celou dobu Björndalen, ale on i Tarjei Bö hodně taktizovali, což nahrávalo těm, co doháněli ztrátu. A byl z toho hrozně vyrovnanej závod.

Přijel jste na poslední položku z vedoucí skupinky první. To byl záměr?
Ne, nebyl. Spíš jsem si tu položku pak pohlídal. Při první stojce jsem to tam nakropil, co to šlo, protože jsem střílel až z půlky střelnice. Tím jsem se hodně posunul. Ale tu poslední už jsem si pohlídfal, abych věděl, že to dám. Protože nic jiného než nula nakonec nefunguje, to je prostě zákon.

Čekal jste, že budete ve finiši bojovat především s Fakem?
Tak nějak jsem to čekal, už když jsme vyjížděli z poslední stojky čtyři, říkal jsem si, že Björndalena asi sfouknu. Nebál jsem se, že bych z toho vyšel bez medaile.

To je odvážné…
Ale tak to je. Věděl jsem, že Jakov bude silný, znám ho moc dobře, skoro můžu říct, že s ním trénuji na Pokljuce každé soustředění. Takže vím, jak je rychlý a silný. Říkal jsem si, že to bude těžké, že by mu muselo dojít v tom kopci, abych byl schopný ho porazit, což se nestalo. Pak už jsem neměl ani síly a později ani morál, když už mi kousek cuknul. A věděl jsem, že na rovině je prostě neskutečně silný. Je výbušný a dynamický, takže jsem to pak na něj už ani nezkoušel. Tak nějak jsem jel za ním, hlídal jsem si Tarjeiho, aby mě neohrožoval a smířil se s tím, že to zlato asi nebude.

Šlesingr: Páté místo dneska spíš mrzí

Přečtěte si rozhovor s Michalem Šlesingrem

Povedlo se vám však zkompletovat sbírku medailí.
Nemohlo to dopadnout lépe. Neskončil jsem tu hůř než devátý. Před mistrovstvím jsem si žádné cíle nedával, chtěl jsem letos hlavně uspět celkově ve svěťáku a s tím bylo spojené i mistrovství světa. A to, že si odvezu dvě medaile z individuálních závodů, je super, nad plán a mohu být maximálně spokojený. Skoro bych to nejradši zabalil a jel domů.

A vynechal finále Světového poháru v Chanty Mansijsku?
Ne, to byl vtip. To bych pak přišel i o to postavení ve svěťáku, které jsem si tady pracně vydobyl. A docela se i do Chanty těším, cítím se dobře. Loni jsem v závěru sezony onemocněl, i rok předtím jsem toho měl ke konci plné brýle. Letos doufám, zaklepu to, že se mi minimálně ještě jeden závod povede.

Jak vás těší, že jste co do počtu medailí třetí nejlepší muž na šampionátu?
To je taky super. Říkal jsem už před sezonou, že by byla blbost dávat si nějakou pauzu a myslím, že jsem si teď potvrdil, že je dobré to tělo ždímat, dokud to jde.

Jak vnímáte rozdíl mezi medailemi ze Soči a z Kontiolahti?
Letos jsem na tom o hodně líp, co se týče běžecké formy a po fyzické stránce. V Soči jsem střílel neskutečným způsobem, ale s tím během jsem nebyl spokojený. V těch závodech, ve kterých jsem tehdy uspěl, to bylo díky tomu, že jsem byl schopný se s tím vypořádat, jak to nejlíp šlo a těžil z chyb ostatních. Tady ta střelba taky není špatná, za jedna ve čtyřpoložkovém závodě, to je hodně slušné. Ale myslím, že olympiáda mi v tom pomohla. Když jsme přijížděli na stojku, trochu jsem si na Soči vzpomněl. Říkal jsem si: čtyři lidi, takhle jsme tam stříleli taky. Ole tam taky byl. To se mi trochu vybavilo, takže jsem rád, že jsem byl schopný to udělat stejně jako v Soči a vyšel jsem z toho ještě o jednu příčku líp.

Je to důkaz, že se umíte připravit na vrcholnou akci?
Za to jsem hrozně rád. Začal jsem to v Ruhpoldingu 2012, už tam jsem ve vytrvalostním závodě byl strašně malý kousek od zlaté medaile. Pak předloni v Novém Městě přišla dvě smolná čtvrtá místa. Takže nevím, jak je to možné, jak to teď na velkých akcích dělám. Kdybych věděl, jak se umět přepnout, dělám to pořád. Ono je těžké vydržet tři a půl měsíce stoprocentně koncentrovaný a připravený na závody. Snažím se držet siúroveň co nejvýš, to je klíč, aby se pak podařilo uspět i na velké akci. Jak je to nahoru dolů, tak z toho může něco vzejít, ale spíše je potom těžké dobrý výsledek i na vrcholné akci zopakovat a uspět.

Autor:


Témata: Ondřej Moravec




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze