První terč ještě trefila. Ze zbývajících čtyř třikrát minula. A ani tři dobíjené rány nenalezly cíl. To vše v relativně přijatelných podmínkách.
Štafeta světových šampionů musela na tři trestná kola. Najednou jela poslední, bez kontaktu, 48 vteřin za předposledním Estonskem.
Co se stalo?
„Verča byla víc napjatá, než měla být,“ soudil poté kouč Zdeněk Vítek. „Tu položku vyloženě nezvládla. Nešlo o uskupení ran, létaly jí vpravo, nahoře, daleko.“
Vítková (a například i Moravec) patří mezi menšinu biatlonistů, kteří střílí výrazně lépe vestoje než vleže. Z elitní dvacítky žen může totéž říci jen Ukrajinka Pidhrušná.
Letos má Vítková úspěšnost střelby 78,9 procenta vleže a 89,2 vstoje.
Faktem je, že s ležkou se trápí už druhou sezonu. „Ani při přípravě to nebylo o moc lepší,“ poukazuje šéftrenér Ondřej Rybář, jenž tentokrát svůj tým řídí na dálku z Česka. „Ale výpadek ve smíšené štafetě v Canmore nebyl daný dlouhodobým trápením, tam šlo o Verčin aktuální stav. Což dokládá, jak byly její rány rozházené.“
Vítková je perfekcionistka, do sportu zapálená. Obětuje pro něj mnohé a vždy je tak precizní. Snad právě proto občas sama sebe dostává pod příliš velký tlak. „Čím víc chtěla, tím to bylo horší,“ vrací se k osudné ležce Rybář. „V takové situaci je naopak během střelby zapotřebí uklidnit se a jít na to s chladnou hlavou. Nesmí pracovat s myšlenkou, že všechno je pryč a že to všem zkazila.“
Zásadní úpravy techniky nejsou podle šéftrenéra nyní zapotřebí. „Verča střílet umí a umí to výborně. Dovolím si tvrdit, že z 90 procent je problémem hlava. Musí najít vnitřní klid, jistotu a znovu zautomatizovat správnost a timing všech činností. Ten jí nyní chybí. Nemá smysl, aby byla smutná proto, co se stalo, ale musí se od toho odrazit.“
V sezoně 2013–2014 platila za skvostnou střelkyni, s 87 procenty šestou nejlepší ve Světovém poháru. Loni výrazně zrychlila běh, ale střelecká úspěšnost jí poklesla o sedm procent. Letos je na průměru 84 procent, což je však dáno především výbornou střelbou vestoje.
Také v neděli „vyčistila“ při stojce všechny terče. Předávala štafetu se ztrátou 2:07 minuty. Ta už do konce závodu při úsecích Soukalové, Šlesingra a Moravce nenarostla. „Což si zaslouží ocenění,“ říká Rybář.
I s jedním trestným kolem mohli Češi bojovat o stupně vítězů. Ale ta kola byla tři. Skončili desátí.
„Jsme jen lidi, nejsme stroje. Lidi chybujou. To, co se stalo Verče, se může přihodit každému z nás,“ měla pro kolegyni pochopení Gabriela Soukalová.
Vítková mnohokrát v minulosti štafetu naopak podržela či vytáhla do popředí, vzpomeňte na loňské tažení českých žen za malým glóbem. A hlavně: nejdůležitější „mix štafeta“ roku se pojede až 3.března, v úvodní den světového šampionátu v Oslu.
„Někdy není na škodu před vrcholnou akcí okusit i druhou stranu mince. To se stalo před olympiádou i Gábině, když jí v Anterselvě nevyšlo vůbec nic,“ připomíná Rybář. „Když naše štafeta nebude v Oslu až takovým favoritem, možná se jim tam pojede líp.“
Příležitostí k vylepšení nálady bude pro Vítkovou už v neděli štafeta žen v Presque Isle. „Bude finišovat, ocitne se v jiné pozici. V Anterselvě letos finiš zvládla skvěle.“
